Na Východě téměř zničena, na Západě povstává z popela - podstata pradávné kultury. Tento článek je sedmou částí devítidílné série, ve které budeme pozorovat obrodu tradiční čínské kultury prostřednictvím hlubšího pochopení génia uměleckého souboru Shen Yun Performing Arts.
Úvodem o rekvizitách Shen Yun
Točí se a létají - či vyluzují rytmické zvuky – takové jsou rekvizity v rukou tanečníků Shen Yun. Jsou důmyslně navrženy, aby příběhy, zobrazované na jevišti skrze tanec, zvýraznily jak vizuálně, tak i na poslech. Každý rok přináší Shen Yun Performing Arts na všechny světové scény nový program a každé taneční vystoupení zachycuje okamžik historie čínské kultury. Když budete číst dále, dozvíte se, jak právě rekvizity v některých případech pomohly proměnit tanečníky v postavy z pradávné čínské historie.
Co dělá dámu dámou?
Na císařských dvorech lidé vždy poznali vysoce postavené ženy podle jejich elegantních šatů. Za dynastie Čching nosily mandžuské dvorní dámy boty na vysokých podpatcích (umístěných ve střední části boty – pozn. redakce)
Dá se říci, že i dlouhé vlnící se rukávy ženských šatů, typické pro krejčovské umění dynastie Tchang, jsou samy o sobě rekvizitami. Při pohybech rukou vytváří rukávy tanečnic na jevišti efekt celistvého obrazu a znázorňují přepych císařského dvora.
„Tanečnice s kapesníčky vyvolávají dojem kvetoucích květin venkova“
Zatímco v některých výstupech jsou tanečnice odrazem vysoké elegance dvorního života, v jiných je můžete vidět jako čiperné lidové tanečnice. V čísle nazvaném „Jarní forzýtie“ tanečnice točí korálky zdobenými oranžovými kapesníčky na špičce prstu a vyhazují je do vzduchu. Tanečnice s kapesníčky pak vyvolávají dojem rozkvétajících květin na venkově.
Další oblíbenou pomůckou klasického čínského tance jsou vějíře. Mohou být hedvábné, kožené anebo jsou také zhotovené z dlouhých proužků tkaniny. Když se tanečnice změní ve vodní víly, použijí modrými odstíny vybarvené hedvábné vějíře, které se při pohybu mihotají jako vodopád. V tanečním vystoupení „Švestkový květ“ mají dámy růžové vějíře, které na konci čísla jakoby výbuchem rozevřou - jako když uprostřed zimy vykvetou švestková poupata.
Co dělá mnicha mnichem?
V čínských legendách se často vyskytují postavy, které s sebou nosí tykev – nebeští doktoři je používali k léčení lidí; Tchie-kuaj Li, jeden z osmi taoistických Nesmrtelných, nosil vždy zlatou tykev přes rameno; a výstřední mnich Ťi Kung se nikde nevyskytl bez své tykve s vínem. V tanečním čísle Shen Yun v roce 2011 jsme mohli vidět příběh opilého mnicha Lu Č'-šena, který nosil tykev přivázanou k boku. V roce 2007 zazářila v jednom z příběhů Čchang’e, která z tykve vypila kouzelný odvar, díky němuž pak vzlétla na měsíc.
Tykev je vlastně popínavá rostlina, podobně jako meloun. Lidé v dávné minulosti nosili v tykvích šňupací tabák anebo je používali jako vázy na květiny. Také je využívali jako nádoby na vodu, léky a likéry. „Lahvové tykve“ mají schopnost uchovat chuť vína po velmi dlouhou dobu.
Další rekvizitou, dle které lze poznat duchovního člověka, je taoistická metlička. V mnoha příbězích, které Shen Yun na pódiu ztvárňuje, se vyskytují staří taoističtí mudrci s bílými vlasy a dlouhou bradkou. Učí své žáky a mávají svou metličkou vyrobenou z konopných vláken a srsti zvířat uchycených na dřevěné hůlce. Taoističtí kněží a mniši s sebou metličky nosí na svém duchovním putování. Zen-budhističtí mniši je třímali při kázání. Metlička tak symbolizuje vznešenost a vážnost duchovního učení.
V taoistické kultuře se má za to, že metličky mají sílu odstranit světské touhy člověka a nemravné myšlenky a napomáhají tak překročit říši smrtelníků. Další význam tohoto magického nástroje spočívá ve vyhánění démonů a zlých duchů, kteří byli považováni za špínu tohoto světa.
Všechny mužské tance souboru Shen Yun znázorňují mužský ideál
Choreograf Shen Yun vysvětluje unikátní povahu mužských tanců Soubor Shen Yun Performing Arts, založený v New Yorku, je rychle vycházející hvězdou světového kulturního světa, charakterizovanou...
Co dělá válečníka válečníkem?
Nic nehlásá sílu a majestátnost císařské armády lépe, než bubnování na válečné bubny. Jejich zvuk se linul do velké dálky a byly také nesmírně důležité pro zocelování morálky vojska. Různé rytmy bubnování vedly vojáky k vytváření různých formací – útok či ústup mohl být zavelen právě rytmem bubnů.
Nebyly ale jen válečným nástrojem. Staly se také součástí lidového umění. Jejich silný a hlasitý zvuk burcuje hrdinského ducha. Na tyto čínské bubny se hraje přímočarým rytmem s jasně stanovenou dynamikou. V podstatě tak odráží povahu čínských lidí.
Tělo čínského bubnu je většinou ze dřeva a blána ze zvířecí kůže. Obecně platí, že čím je průměr bubnu větší, tím nižší je jeho tón. Pro různé zvukové efekty se bubnuje na různé části nástroje; na lem, kde se kůže setkává se dřevem, po stranách anebo také na kovové šrouby, které přichytávají kůži.
Kromě válečných bubnů jsou velmi známé i pásové bubny nebo osmihranné ruční bubínky.
Pásový buben má tvar přesýpacích hodin a je umístěn před břichem. Barevnými hedvábnými stuhami je připoután k pasu, což umožňuje tanečníkovi plynule tančit. Většinou se na ně hrají povzbudivé rytmy, obzvláště v obdobích sklizně - dožínek.
„Osmistranný ruční buben představuje osm vlajek vládnoucího mandžuského etnika během dynastie Čching. Jsou obzvláště oblíbené v severovýchodní Číně.“
Kromě bubnů jsou samozřejmě pro bojovníky charakteristické zbraně. Zbraně čínských armád jsou samy o sobě rozsáhlou kategorií. Je jich několik set typů, z nichž mnohé nemají ani své „západní protějšky“. Tyto tradiční zbraně lze spatřit i ve vystoupeních Shen Yun. Ožívají například v rukou známých hrdinů z historie a mytologie, kde mají nezřídka i magické síly.
Tak například Opičí král (z románu Cesta na Západ) měl kouzelnou hůl, která dokázala měnit velikost od jehly až po obrovský sloup. Ohnutá čepel zeleného draka, kterou vlastnil Kuan Jü (z Příběhů tří říší), dokázala rozseknout cokoliv, a pomohla tak mocnému generálovi vyhrát bezpočet bitev.
Běžní lidé nebo válečníci měli zbraně více povědomé, jako šavle, rovné meče, luky, kopí a hole. Shen Yun vdechuje život mnohým rekvizitám na základě studia historických pramenů bohaté kultury hlavního čínského etnika - Chanů. Také ale předvádí tance typické pro čínské etnické menšiny.
Jako například Mongolský tanec s miskami (2007) ukazuje způsob, jakým mongolské tanečnice vítají hosty – zatímco tančí, balancují s miskami na hlavě. Anebo tanec s hůlkami (2008) mění obyčejné jídelní hůlky v rytmický nástroj. Následují tak mongolskou tradici, kdy muži tlučou hůlkami o své tělo a vytvářejí charakteristické rázné rytmy.
Čtěte také:
Divadlo: Shen Yun Performing Arts - Praha 2013
Úvod do klasického čínského tance (1/9)
Orchestr Shen Yun: Probuzení smyslů sjednocením dvou hudebních tradic (2/9)
Kouzlo digitální projekce Shen Yun (3/9)
Čínský etnický tanec: Pohled na čínskou rozmanitost (4/9)
Čínské mýty a legendy ožívají v představeních Shen Yun (5/9)
Kostýmy Shen Yun – objevte umění čínského odívání (6/9)
