NEW YORK – Tři roky práce, čtyři stovky fotografií, třicet odlehlých domorodých kmenů. Tak by se dala shrnout kniha fotografa Jimmyho Nelsona s názvem „Before They Pass Away” (Než pominou). Jde o vizuální databanku pomalu vymírajících kmenů z odlehlých koutů zeměkoule, od pouští Namibie po širé oblasti Sibiře.
Autor musel překonat kulturní i jazykové bariéry a získat si důvěru domorodců. Výsledkem je úžasná kolekce jedinečných snímků lidí, které za pár let už nemusíme potkat. Knihu „Before They Pass Away” publikovalo na podzim 2013 druhé největší německé nakladatelství teNeues, a tento rozhovor pořídila naše reportérka Christine Lin při autogramiádě publikace v New Yorku 21. listopadu 2013.
Epoch Times: Pověz mi, kdy ses poprvé setkal s cizí kulturou.
Jimmy Nelson: Od narození do 7 let jsem žil v cizině. Otec byl geolog. Pracoval pro ropnou společnost, takže jsme každý rok žili v jiném státě, všechno rozvojové země. Co si pamatuji, odjakživa jsme žili v zahraničí.
Epoch Times: Takže žádnou domovskou kulturu nemáš.
Nelson: Ne. Paradoxně prvním domovem, který jsem kdy měl, je teď Amsterdam, ale Holanďan nejsem.
Epoch Times: V moderní společnosti dlouho panuje názor, že kmenová společenství jsou primitivní a agresivní.
Nelson: Ani jednou se mi nic nestalo. Víc se bojím chodit po zdejších ulicích s počítačem v batohu. Jedinou újmu, kterou jsem zažil, bylo nebezpečí dopravy. Tam je to všechno o lidském kontaktu. Pokud se tak daleko od domova vystavíte zranitelné situaci, postarají se o vás. Je tam hodně málo materialismu, mohou toho získat velice málo, protože to stejně nepotřebují.
Epoch Times: Jak se podle tvojí zkušenosti dívají kmeny na moderní společnost?
Nelson: Jsou zvědaví. Kamkoliv jste cestovali, bez ohledu na to, jak odlehlé to tam bylo, nebyli jsme víc jak dva nebo tři dny od internetu. Velice brzo budou mít přístup k internetu také. Myslím si, že mezi nimi panuje takový pocit, že o něco přicházejí. Až se vrátím (příští jaro), chci jim ukázat jejich snímky a naznačit, že nepřicházejí, že už mají něco velmi cenného, co jsme my (v moderní společnosti) ztratili.
Epoch Times: Jaké jsou dnes největší hrozby pro kmenová společenství?
Nelson: Jediným reálným konfliktem kolem nich jsou vlády, které chtějí použít jejich půdu pro těžbu, kácení a tyhle věci. Ve všech prostředích je jejich půda obdařena bohatými přírodními zdroji, a nakonec je všechny vytlačí. Ta hrozba je tak silná jako jejich pocit, že o něco přicházejí.
Epoch Times: V nedávném rozhovoru v rádiu NPR jsi prohlásil, že tvoříš romantické obrazy, protože to je to, po čem na Západě toužíme.
Nelson: Na těch místech už byli přede mnou jiní lidé, takže (to, co dělám) nemusí být nic nového. Myslím si, že je důležité prezentovat tyto lidi novým, současným pohledem. Mladí lidé nemusí vědět, co je National Geographic. Zajímají se o krásu a estetično, takže já to balím do nového hávu.
Epoch Times: Co ti chybělo na fotografiích, které přišly před těmi tvými?
Nelson: Prvek důstojnosti a respektu, stejně jako se prezentujeme my sami – na pódiu. Všem jsem jim říkal: ukažte se mi v co nejkrásnějším světle, co nejhrději. Všichni tihle lidé jsou poslední v jejich zvycích.
Epoch Times: Co ses během tohoto procesu o sobě dozvěděl?
Nelson: Když jsem se na tuhle cestu vydal, myslel jsem si, že to bude estetický dokument, ale čím víc jsem zacházel do času, vášně a živelnosti, tím víc jsem si toho vzal a aplikuji to ve svém osobním životě.
Jsme hodně nucení v tom, jak očekáváme, že se věci přihodí. Musíme se naučit nechat věci plynout. Často někam přijedu a nevíme, kdy se na místo dostaneme a jestli tam najdeme lidi, až tam přijedeme. Naučil jsem se nechat věci běžet a důvěřovat lidem.
Epoch Times: Existují podobnosti v tom, jak domorodí lidé pohlíží na život?
Nelson: Ano. Všichni vypadají odlišně, ale existuje jedna věc, ve které jsou dobří a my ne. My máme tendenci myslet na sebe, na partnera a možná na partnera a děti. Oni všichni pracují jako celek. Starých lidí si váží. Není tam neúcta jako v moderním světě. Všichni spí pohromadě v jednom velkém, velkém rodinném celku.
Epoch Times: Ústřední otázkou zůstává, zda je moderní způsob života tím jediným způsobem existence, není to tak?
Nelson: Není žádná utopická existence, utopické místo nebo utopický vztah. My máme nějaké úžasné prvky, ale nemáme to všechno, a stejně tak oni. Musí tam být rovnováha. Tím se snažím říct, že pokud tyto kultury odejdou, rovnováha bude pryč, protože nebudeme mít s čím srovnávat – tohle je to, odkud jsme přišli.
Více informací včetně objednávek knihy viz beforethey.com.
