Vesnické dítko se svým talismanen na ochranu, který mu vyrobil "mganga". Takovéto talismany mohou obsahovat např. smotaný papírek s pasáží z koránu (Ondřej Horecký/Velká Epocha)
Prší. Konečně! Už bylo na čase … Vesničané, z nichž naprostou většinu živí právě jejich pole, už se obávali, že letošní rok bude krušný. Naštěstí jim ale Bůh seslal déšť. Pro průměrného Afričana je všechno na tomto světě v rukou Boha, Alláha, bůžků a duchů.
 
Se silnou vírou ve vyšší bytosti, nadřazenou entitu, která vše řídí a rozhoduje, se setkáte po celém kontinentě. To následně souvisí i s jistým fatalismem a smířeností s osudem, který bůh či bohové připravili a kterému se nemá smysl protivit. To možná vysvětluje i trpělivost místních.
 
Ve svahilsky mluvících oblastech východní Afriky se to odráží například v příslovích jako Lipitalo, hupishwa (Věci se nedějí náhodou) nebo Jitihadi haiondoi kudura (Úsilí víru neporazí). Ať se zkrátka snažíte, jak chcete, osudu se nevyhnete.
 
Na východním pobřeží Afriky je silný islám, který v Tanzánii vyznává kolem čtyřiceti procent populace. Dalších čtyřicet procent jsou křesťané různých denominací – římští katolíci, anglikáni, luteráni či gospelové roztančené církve typu Assemblies of God nebo Pentecostal.
 
Zbytek populace vyznává tradiční africká náboženství, každý kmen dle svých tradic. Silná je víra v duchy předků a v jejich nadpřirozené síly. V ty ostatně věří i mnozí vesničané, kteří vyznávají islám či křesťanství.
 
Tanzánie je mírumilovná země a to se projevuje i ve vzájemné náboženské toleranci. Ani sňatky mezi křesťany a muslimy nejsou žádným tabu.
 
Víra se projevuje i v běžné denní konverzaci. Můžete například říct, že se uvidíte příští měsíc nebo že přijedete za rok, a druhý mluvčí, pokud to sami neuděláte, zpravidla dodá Mungu akipenda (Když Bůh dá) nebo Inshallah (obdobný význam).
 
Další častou frází je Namshukuru Mungu (díky Bohu), která se používá i jako poděkování za dobré věci, například uváděný déšť, tak i jako reakce na otázku, jak se vám daří. Dotázaný ovšem nemusí nezbytně vyjadřovat spokojenost, může jít o jistou odevzdanost s nemilými událostmi, které se mu přihodily.
 
Zajímavé je, že koncept ateismu je místním neznámý a nemohou pochopit, když jim někteří běloši tvrdí, že v nic nevěří. Takový člověk je politováníhodný a zmatený a nezbývá, než se za něj trpělivě modlit.
 
Místní lidé jsou do velké míry závislí na počasí a přírodě, a protože na rozdíl od komunistů vědí, že větru dešti neporučí, nezbývá, než se spoléhat na vyšší síly. Nejde jen o farmáře a jejich úrodu, která populaci živí.
 
Vzhledem k tomu, že většina elektrické energie v Tanzánii je produkována z vodních nádrží, ovlivňuje vývoj počasí i dostupnost této energie. Jinými slovy, když neprší, výpadky proudu jsou na denním pořádku a dlouhé.
 
 

Léčitelé, čarodějové a lidské kůže

 
V Tanzánii i jiných zemích se setkáte nebo minimálně uslyšíte o čarodějích. Jsou dva druhy – dobří a zlí - a obojí mají nadpřirozené síly, alespoň v očích zdejších lidí. Těm dobrým se říká waganga (jedn. číslo mganga) a jsou to v podstatě léčitelé. Jejich služby lidé vyhledávají v případě onemocnění, nebo když požadují požehnání, ochranu pro sebe a rodinu (včetně výroby amuletů), úspěchy v lásce, podnikání apod. či prolomení kletby.
 
Wachawi (jedn. číslo mchavi, čti mčávi) jsou naopak bezohlední, zlí čarodějové (čarodějnice) a šamani, kteří lidem ubližují, zaklínají je a přinášejí jim neštěstí. Často jsou zapleteni do ilegálních a hrůzostrašných praktik, jako zabíjení lidí, násilné odebírání krve apod.
 
Tanzánie je z nějakého důvodu země s nejvyšší populací albínů na světě, a právě tato skupina lidí se stala v minulých letech terčem útoků, při kterých jim odsekávají končetiny, genitálie či kůži a prodávají ji právě čarodějům, kteří z nich připravují lektvar, jenž má údajně učinit člověka bohatým. Spousta obětí při nedobrovolných amputacích vykrvácela.
 
Napadení a vraždy dosáhly takových rozměrů, že se celá věc dostala na stránky mezinárodního tisku. O černém obchodě s lidskou kůží jsem poprvé slyšel v roce 2007, kdy jsme projížděli regionem Mbozi u zambijských hranic. V té době tam řádil gang vrahů, kteří zabíjeli černochy (ne albíny) pro kůži.
 
Ta se po stažení propašovala do Zambie, Malawi nebo Konga, kde ji na černém trhu prodali za tisíce dolarů na šamanské rituály. Většinu ze zločinecké bandy tehdy už pochytali. Od té doby se ale začali vrazi po celé zemi soustřeďovat na albíny, jejichž bílá kůže je daleko cennější.
 
Následující rok zase došlo k několika incidentům ve městě Mbeyi, kde gang přepadával občany na ulici a injekčními stříkačkami jim odebíral krev, kterou pak prodával řezníkům. Obchod potřísněný lidskou krví měl údajně přitahovat více zákazníků a tím větší obraty. Samozřejmě, že na tom nejvíce vydělali ti zločinci, tedy - než je dopadli.
 
K otázce zlých „čarodějů“ krásně sedí jedno svahilské rčení, kterým naše povídání zakončíme: „Mjinga akierevuka mwerevu yupo mashakani.” (Když se blázen osvítí, mudrcovi nastanou zlé časy).
 
Další články z Afrického zápisníku