20130707-gmo
Vyhlášené italské potraviny, jako parmezánský sýr, jsou důležité pro státní ekonomiku i milovníky dobrého jídla po celém světě. Tradiční potraviny vydělaly Italům jen v loňském roce přes 12 miliard euro. Agrárníci nyní debatují, jaký dopad může mít GMO krmivo podávané italskému dobytku na potraviny a jak na tuto výzvu zareagovat. (Filippo Monteforte/AFP/Getty Images)

 

Florencie, Itálie - Parmezánský sýr a další žádané italské potraviny na vývoz dávají otázce geneticky upravených organizmů (GMO) v Itálii mezinárodní rozměr. Ačkoliv mají geneticky upravené plodiny na italských polích červenou, velká část dobytka je krmena geneticky upravenou sojou dováženou z Brazílie a Argentiny.

Italský senát 21. května 2013 jednomyslně hlasoval proti povolení geneticky modifikovaných plodin v zemi. GMO firma Monsanto 31. května odstoupila od nátlaku na produkci takovýchto plodin v Evropě kvůli nedostatku poptávky. Výrobky na italském trhu musí být označeny jako GMO, pokud obsahují víc jak 0,9 procenta geneticky upravených složek, ovšem netýká se to produktů vzniklých ze živočichů krmených GMO.

Předseda Italské společnosti pro zemědělskou genetiku (SIGA), Fabio Veronesi, v emailu napsal: „Myslet si, že Itálie je země, kde není GMO, je zavádějící. Geneticky modifikované plodiny nepěstujeme, ale používáme produkty pocházející z geneticky upravených rostlin.“

Jsou GMO potraviny v Itálii nutností?

Itálie dovezla v roce 2012 kolem tří milionů tun soji, z toho 85 procent geneticky modifikované. Giulio Usai, který pracuje jako ekonom v asociaci domácích producentů krmiv ASSALZOO, říká, že Itálie čelí zásadnímu nedostatku domácích krmných plodin.

Vejce, mléko, sýr a maso jsou ceněnými ingrediencemi italské kuchyně a ta je zase cenná pro italskou ekonomiku. Evropská unie přiděluje výjimečným regionálním potravinám různé certifikáty chránící místo jejich původu a jejich vysokou kvalitu. Tyto produkty se nesmí vyrábět mimo jejich původní region. Itálie má ze všech států EU nejvíce výrobků s těmito certifikáty. Patří sem taková kulinářská díla, jako prosciutto, sýr Parmigiano-Reggiano, balzamikový ocet z Modeny a mnohé další. Takovýchto výrobků mají Italové 254, zatímco Francouzi jen 197 a Španělové 162 (Češi 32, pozn. red.). Na certifikovaných potravinách si Itálie vydělává ročně 12 miliard euro a 35 procent z toho tvoří zisky z exportu.

Guiseppe Politi, předseda Sdružení italských zemědělců říká, že zablokování GMO je „otázkou zachování konkurenční výhody, kterou si chceme udržet“. Je třeba bránit „Made in Italy“, podotýká. Geneticky upravené potraviny nemají podle něj u spotřebitelů dobré jméno a kvalita tradičních výrobků by mohla být procesem genetické manipulace poškozena. Politi by proto rád viděl zvýšení produkce domácích krmiv. Do té doby se musí spokojit s tím, co je. „Kdyby Itálie přestala dovážet transgenické sojové boby, nemohla by už vyrábět například Parmigiano (parmezán).“

Greenpeace s ním ovšem nesouhlasí. Organizace spustila v zemi kampaň, která má parmezán zbavit genetického znečištění úplně. Na stránkách Greenpeace se lze dočíst, že negeneticky upravovaných krmiv je dostatek nejenom pro výrobu slavného sýru, ale pro „veškerou potřebu Itálie“. Geneticky čistá produkce by si však vyžádala, aby farmáři začali místo sóji používat víc alternativních krmiv, jako vlčí bob, vojtěšku, fazole, hrášek a další středoevropské luštěniny.

Studie o účincích GMO v Itálii

Studie Neapolské univerzity z roku 2010 ukázala, že zlomky modifikované DNA ze sojového krmiva, které bylo podáváno kozám, byly mlékem přeneseny na kůzlata. Přítomnost změněného DNA byla prokázána v orgánech kůzlat.

U koz, které dostávaly GMO krmivo, se objevila zvýšená hladina mléčné dehydrogenázy (LDH), která zvyšuje metabolismus buněk. Studie nedokázala definitivně stanovit, zda je za zvýšenou LDH geneticky upravené krmivo, ani neobjevila žádné nežádoucí účinky na zdraví.

Studijní reference dřívějších výzkumů uvádějí, že většina pokusů neukázala žádné klinické účinky nebo abnormality na orgánech ani tkáni. Nicméně studie Dr. Manuely Malatestaové z roku 2002 zjistila podobný nárůst metabolismu buněk u zkoumaných myší krmených GMO. Zvýšený metabolismus přitom může vést k nesouměrné tvorbě jádra buňky. Raffaella Tudisco z katedry zvířecích věd a kontroly potravin na Neapolské univerzitě v roce 2006 vyslovila společně s kolegy hypotézu, že krmivo z geneticky upravovaných sojových bobů ovlivnilo buněčný metabolismus enzymů u pokusných králíků.

 

Přeložil: Ondřej Horecký small United Kingdom

 

Čtěte také:

Evropa na genetické křižovatce – budoucnost biotechnologie na starém kontinentě

Genetické modifikace dostaly v Evropě červenou. V ČR stále platí výjimka

Peru je další zemí, která zakázala geneticky upravené potraviny

Francúzsky vedec dokázal škodlivosť genetických modifikácií

Haiti: Tisíce lidí protestovaly proti humanitární pomoci v podobě geneticky upravované kukuřice

Konzumace potravin s GMO může vést k vymření, říkaji ruští vědci