Mezinárodní obhájce lidských práv David Matas gestikuluje během tiskové konference o nezákonném odebíraní lidských orgánů vězňům svědomí v Číně, Hongkong 17. července 2006. (Woody Wu/AFP/Getty Images)

Svět začíná přijímat rychlá opatření proti mezinárodní distribuci orgánů - Itálie se zapojila do hry

9. července 2014 přijala Evropská rada první Úmluvu o boji proti dovozu lidských orgánů podporující „úzkou mezinárodní spolupráci mezi členskými a nečlenskými státy [Evropské rady]“.

Začátkem července se rovněž konalo v italském parlamentu První národní sympozium o etice v transplantační chirurgii, které zorganizovali lékaři, právníci a instituce se stejným cílem: podporovat etické normy a legislativní opatření k vymýcení nelegálních jevů, fenoménů, které zahrnují celou mezinárodní scénu.

Související evropská Úmluva vstoupí v platnost do třech měsíců v pěti zemích - z nichž tři mají být evropské – které budou muset Úmluvu podepsat.

Text zdůrazňuje zásady prosazované Světovou zdravotnickou organizací (WHO), ale také poprvé ukazuje zřetelnou touhu spojit země po celém světě v boji proti takzvané transplantační turistice[1] a představuje „mechanismus specifického sledování“, který si žádá přijetí účinných opatření, jež musejí být prakticky uplatňována.

V Itálii by měl být tento návrh zákona podporován senátorem Mauriziem Romanim a odhlasován do konce července tohoto roku - senátor, který se zúčastnil sympozia, prohlásil, že návrh představí trestní zákon o zprostředkování orgánů k transplantaci a trest od osmi do dvacet let „pro každou osobu, která organizuje a propaguje cestování za účelem nákupu a prodeje orgánů“. Význam zákona jasně vyplývá z údajů WHO, které uvádějí, že jedna pětina z ročních 70 000 transplantací ve světě se uskutečňuje prostřednictvím nákupů a prodeje orgánů. Smyslem zákona je tedy jasně definovat to, co senátor nazývá „formou neo-kanibalismu“, a to je obchod s dětmi a obchod s otroky. Metoda předepisuje pro neutralizaci tohoto jevu začít s odposlechy, pro což je v Itálii důležité překročit hranici trestu šesti let, což je zákonné minimum pro spuštění telefonních odposlechů.

Čína je světovou velmocí v obchodování s orgány a „situace ve světě ilustruje zoufalé hledání orgánů“, říká Dr. Harold King, mluvčí mezinárodního sdružení lékařů Doktoři proti násilným odběrům orgánů (DAFOH), kteří jsou nevládní organizací, jež pracuje na definici a praktických ustanoveních lékařské etiky v oboru transplantační chirurgie. DAFOH stojí také v čele mezinárodní kampaně proti nucenému odebrání orgánů od vězňů svědomí v Číně a je sponzorem sympozia v Římě.

Doprava orgánů je globální jev, který se vyskytuje především na Filipínách, v Pákistánu, Indii a Číně, ale pouze v Číně jsou zdrojem orgánů popravení vězni – zbývající světové zdroje praktikují transplantace se souhlasem žijících dárců.

Čína hraje tichou roli hlavního vůdce v oblasti mezinárodních transplantací a přísně zatajuje veškeré informace o počtu provedených transplantací, popravených vězňů a jmen dárců orgánů. „Čína nebude sdílet žádné informace, protože všechny informace týkající se transplantací jsou státním tajemstvím,“ říká Dr. King.

20140720-tabulka
Panel řečníků Prvního národního sympozia o etice v transplantační chirurgii, v italské Sněmovně reprezentantů, 11. července 2014. (Andrea Lorini/Epoch Times)

Nezávislý výzkum čínského transplantačního odvětví vedl mezinárodní společenství k většímu povědomí o tom, co se stalo a stále probíhá na pozadí mlčení čínské vlády. Vyšetřovací zpráva s názvem Krvavá sklizeň (Bloody Harvest), dokončená v roce 2007 lidsko-právním advokátem Davidem Matasem a bývalým kanadským ministrem zahraničí Davidem Kilgourem, dospěla k závěru - prostřednictvím více než 50 bodů nepřímých důkazů, - že mezi lety 2000 a 2005 došlo v Číně k více než 41 500 transplantacím, u nichž není znám zdroj, tedy dárce orgánu.

„Není na mně, abych vysvětlil, odkud tyto orgány pocházejí; to je na Číně,“ uvedl advokát David Matas při svém projevu na sympoziu v Římě.

Údaje poskytnuté čínským Ministerstvem zdravotnictví ukazují masivní nárůst počtu transplantací mezi lety 2000 a 2005. Podle Davida Matase lze masivní nárůst transplantací spojovat se začátkem tvrdých represí duchovního hnutí Falun Gongu v Číně, které započaly 20. července 1999. Falun Gong je starobylá duchovní disciplína, která vede člověka k rozvoji těla a mysli pomocí takzvaných čchi-kungových cvičení a učí dodržování principů pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. V roce 1999 prosadil tehdejší čínský prezident Ťiang Ce-min zákaz Falun Gongu a nařídil jeho „vyhlazení" na území ČLR.

Předpokládá se, že mnoho z těch „čerstvých orgánů“, které ještě před několika lety - před zveřejněním vyšetřovací zprávy Matase a Kilgoura - byly propagované jako vynikající „produkty" na webových stránkách některých čínských nemocnic, pocházejí od stoupenců Falun Gongu. Přičemž mnohé nemocnice v Číně spadají pod armádu a jsou to vojenské stavby. „Armáda poskytuje orgány, nikoliv systém zdravotní péče,“ uvedl Dr. King, který naznačuje, že neetické transplantace provádějí především čínské vojenské nemocnice a zisky za jejich provádění proudí do čínské armády.

Obchod s orgány je řízen armádou. Orgány jsou k dispozici na vyžádání s čekací dobou dva týdny – při srovnání s Itálií je průměrná doba čekání na vhodný orgán od dvou do tří let. Značný nepoměr čekací doby vyvolává otázku, kde mohou čínské nemocnice tak rychle shánět lidské orgány, když je jejich dárcovský systém mnohem méně rozvinutý než například v Evropě, a rovněž čelí kulturním překážkám bránícím lidem orgán darovat.

Protiřečení

20140720-matas-anselmo
Mezinárodní obhájce lidských práv David Matas a Dr. Alexander Anselmo na Prvním národním sympoziu o etice v transplantační chirurgii, v Italské Sněmovně reprezentantů, 11. července 2014. (Andrea Lorini/Epoch Times)
Čína vykazuje vůči svému transplantačnímu systému protichůdné postoje. Například v listopadu 2013, kdy čínská vláda podepsala usnesení v městě Chang-čou (Hangzhou), společně s transplantačními společnostmi, oznamující ukončení odebírání orgánů vězňům odsouzeným k smrti, jako praxe, která porušuje etické principy přijaté mezinárodní lékařskou komunitou.

O několik měsíců později, 7. března 2014, čínští úředníci v rozporu s usnesením z Chang-čou prohlásili, že neskoncují s odběrem orgánů od vězňů, kteří jsou odsouzeni k trestu smrti, a že je jednoduše řadí mezi souhlasné dárce.

Úmluva právě přijatá Radou Evropy vyzývá vlády, aby považovaly za trestný čin odebíraní lidských orgánů od živých nebo zemřelých dárců, pokud „bylo provedeno bez svobodného, konkrétního a informovaného souhlasu dárce". Čínské nemocnice souhlas od popravených vězňů nevyžadují.

Antonio Stango, italský expert v oblasti lidských práv a vydavatel knihy „Státní orgány: Zneužívané transplantací v Číně“ (State Organs: Transplant Abuse in China) vyjádřil postoj, více a více populární mezi diplomaty a zástupci Západních zemí: ,,Nemůžeme se cítit v bezpečí, když jsme ve styku se zemí, která neustále porušuje lidská práva. Nemůžeme věřit Číně jako partnerovi.“


Přeložil: Martin Kirschner small United States


Čtěte také:
Odborníci z řad lékařů odsuzují způsob odběru orgánů v Číně