Krimi / Drama / Thriller
Česko / Slovensko / Polsko, 2012, 106 min
Režie: David Ondříček
Hudba: Jan P. Muchow, Michal Novinski
Hrají: Ivan Trojan, Sebastian Koch, Soňa Norisová, Jiří Štěpnička, Marek Taclík, Norbert Lichý, Martin Myšička, Miroslav Krobot, Tomáš Bambušek, Filip Antonio
K novému filmovému počinu Davida Ondříčka jsem se dostal jako slepý k houslím - a jsem za to rád. Zhlédl jsem jej totiž bez jakýchkoli předsudků či očekávání. Přestože jsem se v minulosti neubránil jisté skepsi vůči české kinematografii, snímek Ve stínu mi dodal naději, že když se chce, tak to jde.
Zápletka
V Československu první poloviny padesátých let vyšetřuje kapitán VB Hakl (Ivan Trojan) vloupání do klenotnictví. Všechno probíhá jako rutina až do chvíle, kdy se v případu začne angažovat StB. Schopný kriminalista se vydává po stopách pravdy, přičemž sleduje, jak zvůle režimu směruje případ zcela odlišným směrem...
Obsazení
Ivan Trojan v hlavní roli je pro mnohé našince už sám o sobě jakousi zárukou kvality. Je to skutečně tak. Nejen že je ve většině případů zcela uvěřitelný, ale s úspěchem přináší několik lehce nahořklých úsměvných okamžiků, které mi určitě přišly vhod. Snad ještě raději bych se pak pozastavil nad výkonem Sebastiana Kocha jako majora Zenkeho. Zatímco všichni ostatní se často pohybují na hranici přirozenosti, jemu zkrátka nemám co vytknout. Jeho postava zdaleka nedostává tolik prostoru, avšak těch několik záběrů a vět mu stačilo, aby skvěle vymodeloval komplexní charakter.
K ostatním postavám nemám mnoho co dodat – přinesly filmu to, co měly.
Scénář
Scénář je dílem talentu Marka Epsteina a Davida Ondříčka. Už krátce po začátku jsem v něm cítil veliký potenciál a doufal jsem ve velkorysé rozuzlení, ale k tomu se ještě vrátím. Podívejme se nejdřív na zápletku detektivní. Možná vám něco říká jisté zahraniční úsloví „hloupé jak česká detektivka“. Vskutku, v tomto oboru nemáme zrovna hvězdné skóre. Zde ale skvěle splňuje svou funkci udržení příběhu do chvíle, než jej převezmou na svá bedra témata jiná, větší. A pak se dostáváme k hlavním přednostem filmu: Atmosféra let padesátých soustředěná kolem několika osob a jediného příběhu.
Režie
Ve stínu skvěle vystihuje mechanizmus komunistického režimu. Metody izolace a manipulace. Všechno vypadá ospale a nevýrazně, ale StB vstupuje na scénu velmi záhy a najednou pro všechny existuje jen jediná úniková cesta – cesta lži a kolaborace. Za každý kousek pravdy se platí cena nejvyšší. Skvělé je, že snímek téměř vůbec nepotřebuje vysvětlovat – souvislosti vyplývají jakoby mimoděk. A například jakési vystřízlivění a procitnutí hlavního hrdiny probíhá zcela zřetelně, aniž by o tom muselo padnout jediné slovo. Napadají mě i další parádní okamžiky, ale to už bych prozrazoval příliš mnoho.
Dialogy
Mám dojem, že tenhle film bude hlavně pro lidi, kteří komunismus zažili. Jak už jsem naznačil, mnoho se zde totiž nenamluví. To se mi ale moc líbilo. Kdo o dané době něco ví, bude mít z několika slov a pohledů jasno. Taková je totiž atmosféra strachu – polovina lidí blábolí propagandu a ti zbylí mlčí. Mlčí s významem a v jejich očích vidíte všechno. Některá mlčení znamenají souhlas, jiná jsou prvním krokem odporu. Když už se něco říká, nese to význam – tvoří světy postav a posunuje děj. Pěkné jsou dialogy Hakla s jeho malým synem (Filip Antonio). Sem tam uvolňují napětí a vlastně také tvoří podhoubí pro mravní poselství filmu.
Kamera
Polský kameraman Adam Sikora teď bude určitě skloňován ve všech pádech a mám dojem, že právě jeho práce je příčinou, proč se snímek jmenuje Ve stínu. Někdy postavy a tváře vystupující z temnoty připomínají umělecké fotografie, jindy zase lehce podsvícené scény navozují šerou atmosféru období stalinismu. Řada záběrů má jakousi nevtíravou osobitost a Sikorova práce s deštěm, potem, či tekutinou vůbec je kapitolou samou pro sebe.
Hudba
Hudba je otázkou jinou. Někdy přirozená, místy však až groteskně dramatická. Dynamika zvuku sice dokáže drama podbarvit, ba zvýraznit. Pokud však na plátně zrovna žádné drama není, působí návaly žesťů poněkud rušivě.
Never Sol - Lay Down (píseň z filmu Ve stínu)
Závěr
To nejlepší jsem si nechal na konec, a sice morální poselství filmu. V naší společnosti jakoby se zabydlelo přesvědčení, že nikdo není poctivý, každý má máslo na hlavě a na nikoho není spolehnutí. Myslím, že i to je částečně pozůstatkem komunistické agendy – na každého najít špínu, a když to vypadá, že tam žádná není, nějakou si vymyslet – když se pak zdá, že jsou všichni špatní, kdo by si dovolil vás kritizovat?
Dobré příklady ale existují. Každý z nás může být svým Haklem, který vyrazí s harpunou proti krakatici (až uvidíte, pochopíte...). Vůbec nejzásadnější mi pak přišlo posledních několik záběrů, které naznačují, že ani největší výmluva „myšlení na rodinu“ není důvodem, proč zradit svoje svědomí. A řeknu znovu, co už jsem v titulku předeslal: Tohle je film, který česká kinematografie potřebovala. Sice nekreslí pavučinu politických intrik a ani rozuzlení není nijak velkolepé (přestože jsem doufal, že bude) – je vcelku jednoduchý a stručný. Má však sílu a hloubku a skutečné morální poselství: boj proti zlu zbytečný není a oběti tomuto boji také ne.
Ve stínu: Nový český velkofilm a jeho slavnostní premiéra
