V současné Číně lze nalézt mnoho bohatých obchodních manažerů, avšak jen málo z nich je v tisku tak často skloňovaných jako Čchen Kuang-piao. Tento podnikatel se dostal na stránky čínských novin například díky darování náhradních automobilů Japoncům, jejichž vozidla byla poškozena v důsledku nacionalistické vzpoury, či rozdáváním plechovek čerstvého vzduchu v Pekingu. Nyní se rozhodl koupit list New York Times.
Jeho aktivity přispěly k tomu, že Čchen bývá označován jako „Čínský filantrop číslo jedna“. Hodnota jeho podniku, zabývajícího se recyklací, byla do dvou let od založení oceněna na 7 miliard juanů.
V čínském tisku se uchytila široce citovaná anekdota, která popisuje, že když se Čchen stal hlavním charitativním dárcem v Číně, starosta města Nan-ťing, mu poklepal na rameno a řekl: „Kuang-piao, v Nan-ťingu právě začínají demoliční práce. Dám vám tento projekt na starost. Všichni lidé ve městě vám důvěřují.“ V reakci na to se Čchen ujal více než 80 procent demoličních prací.
Avšak nabízí se otázka. Proč Čchen Kuang-piao zbohatl tak rychle? Na přelomu tisíciletí začali představitelé komunistické strany spojovat vliv bohatství a moci. Pro podnikatele bylo velmi obtížné zbohatnout, ledaže by slíbil věrnost komunistické straně.
Jedním z předních výzkumníků v čínské podnikatelské oblasti je Bruce Dickson. V jeho široce citované studii z roku 2007 se píše, že „spolupráce komunistické strany s podnikateli byla nezbytnou součástí strategie jejího přežití“.
Čchenova četná prohlášení, týkající se jeho firem, naznačují, jak hluboké a rozsáhlé vazby na čínskou komunistickou stranu má.
Sám je například členem Zhi Gong Party – jednou z osmi oficiálně tolerovaných politických stran (kromě vládnoucí komunistické strany) v Číně. Tyto strany jsou součástí hlavní strategie strany. Účelem jejich existence je vzbudit dojem, že Čína je demokratickou zemí.
Zajímavostí je, že Čchen utratil 30 tisíc amerických dolarů na reklamu v The New York Times. Reklama tvrdila, že ve sporu o ostrovy Senkaku (spor se vede mezi Japonskem a Čínou) je právoplatným majitelem ostrovů právě Čína.
Jedna z jeho firem hostila „Red song party“ – sbor revolucionářských komunistů, kteří tehdy v roce 2011 oslavovali 90. výročí založení strany.
Na internetových stránkách jedné ze svých firem vyjádřil Čchen čínské komunistické straně slova díku a vděčnosti. V jiné sekci webu jeho firma přejímá sdělení od Centrálního oddělení propagandy a vyzývá členy strany, aby studovali marxismus a teorii „socialismu zahrnující specifické čínské rysy“.
V rozhovoru pro čínské noviny v roce 2010 se Čchen se vyjádřil takto: „Carnegie se odvděčil Bohu, já oplácím Straně!“ Což opět kopíruje politiku komunistické strany, ateismus nahrazující víru v Boha vírou ve Stranu.
Jeho poslední prohlášení na veřejnosti bylo podle analýzy televize New Tang Dynasty (NTD) pečlivě naplánováno a mělo záměrně očernit duchovní hnutí Falun Gong (Fa-lun kung), které čínský režim tvrdě potlačuje již od roku 1999. Podle NTD na sebe nejdříve Čchen upoutal pozornost prohlášením, že chce koupit New York Times, a potom nechal na tiskovou konferenci přivést dvě zohavené ženy a prohlásil, že se jedná o stoupence Falun Gongu, kteří se chtěli upálit na Náměstí nebeského klidu v Pekingu. Potom Čchen slíbil, že jim jako filantrop zaplatí plastickou operaci.
Jeho prohlášení přivedlo pozornost médií k případu, kdy v roce 2001 na náměstí Tchien-an-men oheň zničil matce a dceři obličeje. Číňanky se podle zpráv v médiích Čínské komunistické strany měly obětovat jménem Falun Gongu.
Při takzvaném protestním obřadu se zapálily, a přestože obě přežily, zůstaly znetvořené a na jedno oko nevidí. Stoupenci Falun Gongu veřejně upozorňovali na to, že sebeupálení pěti lidí bylo zinscenované čínskou vládou a ti, kdo se zapálili, nejsou praktikující Falun Gongu. Za pravdu jim dala i OSN.
Incident byl západními médii označen jako „False fire“, tedy „Falešný oheň“. Čínský režim sebeupálení zinscenoval, aby poškodil pověst Falun Gongu a ospravedlnil svoje represe proti němu. Milionář Čchen Kuang-piao se nyní pokusil tuto propagandu opět oživit a poslal svoje prohlášení do západních médií, čímž ještě hlouběji odhalil svůj blízký vztah ke komunistické straně a její politice.
Přeložil: Petr Matějček
Čtěte také:
Čínský milionář chce koupit New York Times
