Pokud se podíváme na náboženství, která existují na území Číny, mají všechna dvě tváře. Komunistická strana má pod kontrolou všechna z nich.
Existují tedy režimem schválení buddhisté loajální komunistické straně, ale i buddhisté loajální k dalajlámovi jako svému duchovnímu vůdci, ti jsou samozřejmě režimem potlačováni.
Také zde najdeme schválenou křesťanskou církev loajální komunistické straně, a na druhé straně podzemní církev loajální papežovi, též pod hledáčkem čínského režimu.
Jedinou výjimku mezi duchovními směry tvoří Falun Gong, jehož zakladatel se v 90. letech vyvázal z veškerých spojení s komunistickými úřady. Jako důvod uvedl, že úřady chtěly jeho metodu pro rozvoj těla a mysli (Falun Gong) použít k vydělávání peněz.
Následující příběh ukazuje rozhovor mezi dvěma křesťany v Číně, který nám poslal jeden zahraniční turista, jak už to tak bývá, svoje jméno chtěl zachovat v anonymitě.
Příběh
Jedu busem, vystupuji až na Suan-wu. Kouknu se na řeku a jdu se podívat do kostela, je neděle. V čínském kostele jsem nebyl přesně rok. Dívám se, co tu všechno mají. Anglická mše. Polovina cizinci a polovina místních lidí.
Hovoří jedna Číňanka, která umí výborně anglicky, angažuje se ve farním společenství v EU, když skončí, jdu pomalu k východu, když tu mě osloví jedna paní, který říká, že je křesťanská aktivistka a nabízí mi brožurku.
Anglicky jí odpovídám, že nejsem Američan ani z těch ostatních zemí, a vezmu si tu čínskou. Dáme se do řeči a nyní následuje klasický dialog :)
„Jsi z naší Číny?"
Ano, z Tibetu.
„Ze Sin-ťiangu?" (Vždycky to špatně vyslovím, copak nevypadám jako Tibeťan, no ale k věci, nemám náladičku na ty fonetické nuance a přiznám se, že jsem Polák.)
„Jakého jsi vyznání?"
Jsem skutečný!
„Prosím?"
Jsem pravý křesťan. Ne falešný.
Dost se zarazila. No neřekl jsem, že ona, nebo někdo jiný z přítomných je falešný :)
„Ale vždyť to i já!"
Já se v tom až tak nevyznám (vyvedla mě ven).
„Já ti všechno vysvětlím. Určitě přechováváš ke křesťanství v naší Číně nedůvěru. Ujišťuji, tě že jsme praví!"
V Polsku jsme za komunismu také měli stejně pravou církev.
„My máme už náboženskou svobodu!"
Mně do toho nakonec nic není, nakonec, nejsem Číňan, ani zde trvale nežiji, jsem turista.
„Opravdu, my jsme v tomto svobodní."
Ale celé to řídí komunistická strana, že? To je jen zdánlivá svoboda.
„Ale ona to musí řídit, kdo jiný by to zvládl lépe?"
Dobře, řekněme, že by Komunistická strana udělala něco špatného, může se kněz k tomu vyjádřit? Může to odsoudit?
„Ale proč by to dělal?"
Jaký má církev postoj k Mao Ce-tungovi, k událostem na Tiananmen v roce 1989?
„Já miluji Ježíše a zároveň miluji svou zemi! Je to jasné?"
Jak se to slučuje s tím, co se stalo na Tiananmen? Já také miluji Ježíše, miluji svou zemi, ale když její vládní představitel udělá něco špatného, nesouhlasím s tím.
„Jak jsem řekla, já miluji Ježíše a zároveň miluji svou zemi."
Čili čínský křesťan musí milovat Komunistickou stranu?
„Samozřejmě, všichni Číňané ji milují! My jsme s Komunistickou stranou kamarádi. Velmi mnoho členů Strany je již mezi námi. Nevidím v tom rozpor."
Ale já ho trošku vidím. Křesťanství jako takové je založeno na lásce. Ať ho církve jakkoliv interpretovaly a zdeformovaly, jeho jménem dělaly křižácké výpravy, podstatou je láska. Podstatou Komunistické strany je nenávist, zlost. Podle mě to nemůže existovat dohromady.
Na toto neřekla nic. Místo toho začala jmenovat řadu horlivých křesťanů komunistů.
„Například manželka Ťiang Ce-mina je horlivá křesťanka a ke Straně nemá daleko."
(Mně se to nezdá, nevěřím, že člen strany může vyznávat nějakou víru a první dáma musí být členkou Komunistické strany. No tak či tak Ťiang, to je opravdu „ztělesnění duchovnosti“, bych řekl. Víc už mi nemusela říkat.)
Mluvíme o tomtéž Ťiang Ce-minovi? Vždyť to je netvor, (usmál jsem se) ale odpouštím mu.
„O tomto se bavit nehodlám."
Otočila se a vrátila se zpět.
Toto je svobodná Čína. Je svobodná stejně jako je ohniště, kde Ujguři smaží jehněčí…, ledová. Pokud stojím pár metrů od ní, můžu tvrdit, že je ledová. Není vidět žádné plameny. Když tam však hodím papír, vzplane to.
Dnes ráno jsem na čínskou bankovku napsal: "Ať žije svoboda vyznání". Netušil jsem, že mě to nakonec zavede do kostela. Ne na každou bankovku se dá psát, ten inkoust ne vždy chytne. Jen tak mě napadl takový slovánek, a když už jsem v tom kostele, tak šup ten juaník na milodary :)
