Další protestní shromáždění, které má odsoudit násilí v Tibetu, pořádají občanská sdružení Lungta, M.O.S.T., Potala, Namasté Nepál společně s Amnesty International a Olympic Watch ve středu v 18.00 hod. před čínskou ambasádou v Pelléově ulici v Praze.

Tato sdružení společně vydala prohlášení, ve kterém za důvod demonstrací probíhajících od 10. března 2008 ve Lhase a dalších místech Tibetu vyhlašují nespokojenost Tibeťanů se způsobem vlády čínských úřadů.

Výzva těchto sdružení deklamuje podporu nenásilnému způsobu, jakým Tibeťané poukazují na problémy v otázce dodržování lidských práv. Zástupci sdružení v ní vyzývají čínské autority, aby umožnily demonstrujícím pokojně vyjádřit právo na svobodu shromažďování a projevu: „Jsme přesvědčeni, že čínské úřady mají neprodleně zahájit dialog s tibetským lidem a vyvarovat se použití síly proti demonstrujícím. Žádáme propuštění preventivně zadržených osob, důrazně požadujeme, aby nebyly vystavovány lidsky nedůstojnému zacházení a mučení.“

Toto společné prohlášení občanských sdružení vychází z kritické situace (hovoří se minimálně o 80 lidských obětech) a do jisté míry následuje systém nenásilí, typický pro duchovního a světského vůdce Tibetu v exilu – dalajlámu. Postup čínské vlády kritizují české nevládní organizace opatrnými formulacemi („Situace v Tibetu upozorňuje na špatný stav dodržování lidských práv v Číně. V souvislosti s blížícími se olympijskými hrami v Číně nepovažujeme jednání čínských úřadů za správné.“). I zde je zřejmě důvodem postoj silně uznávaného dalajlámy, který sice označuje čínské zacházení s Tibetem za „kulturní genocidu“, bojkot olympiády však zatím odmítá.

Prezident si vysloužil ostruhy v Tibetu

A tak zatímco princip nenásilí vítá většina světa, zdá se, že odmítnutí bojkotu olympijských her v Pekingu je pro politiky spíš věcí politickou a finanční, než otázkou podpory Tibetu a obětí represálií v Číně. Na změnu svého postoje Čína měla hodně času a zlepšení lidských práv slibovala předtím, než jí bylo pořádání OH přiděleno (bylo přímo předpokladem udělení OH Číně). Posun k lepšímu nenastal, opak je pravdou. Je možno čekat v současné době od čínské vlády něco jiného? Vzhledem k tradici bojů čínských komunistů s „vnitřním nepřítelem“ asi ne.

Současný prezident Číny Chu Ťin-tao si dokonce v mládí získal ostruhy jako komunistický předák v Tibetu, kde postupoval velmi tvrdě a nekompromisně. I proto „vystřelil“ ve stranické hierarchii tak strmě vzhůru, protože ve své tibetské epizodě „věrně následoval vytyčenou linii strany“. Lze za těchto okolností očekávat změnu postoje centrální vlády k Tibetu či lidským právům vůbec? Já na změnu nevsázím, i když bych rád v brzké době zjistil, že jsem na omylu a všechno vidím příliš černě.

V prohlášení publikovaném na stránkách Lungty se rovněž objevuje varování před nekritickým přebíráním čínských agenturních zpráv. Součástí metodické politiky, kterou čínská vládnoucí strana provádí, je cenzurování všech zpráv, zvláště politicky citlivých. A to jsou téměř všechny. Dochází tak nejen k jejich zkreslení, ale někdy také k záměrnému převracení faktů. Zástupci občanských sdružení také s obavami upozorňují na možnosti provokací a vyhrocení demonstrací do násilností tak, aby byly vnějškově odůvodněny tvrdé represe. Důvod? Vnější záminka dává možnost vypořádat se s jakýmkoliv nesouhlasem s  prosazovanou vládní linií. Měli bychom tato varování brát vážně? Některé argumenty nasvědčují tomu, že ano.

Falešní mniši ve službách strany?

Zprávy tiskových agentur obsahují filmové záběry, které mají dokazovat, že na násilí, ničení majetku a zapalování aut se podílejí i mniši. Tato skutečnost se mi zdá přinejmenším podezřelá; násilí v principu odporuje učení buddhismu (buddhismus je jediné světové náboženství, které nikdy nevedlo válku). Vyskytují se oprávněné pochybnosti o tom, zda poklidné protesty mnichů (známé i z Barmy) skutečně přerostly v ničení, na kterém se sami mniši aktivně podílejí. Čínská komunistická strana již dávno disponuje propracovaným systémem provokací, sloužících k očernění kohokoliv nepohodlného. Např. podle historicko-politické analýzy „Devět komentářů k čínské KS“ by takové provokace přesně odpovídaly diverzním postupům KS při vypořádávání se s vnitřním nepřítelem. Taktika dosazování mnichů (tajných komunistů) do buddhismu byla kdysi s úspěchem použita k vnitřnímu rozvratu buddhismu v Číně. Nemusíme daleko do minulosti - hnutí Falun Gong se čínská vláda pokusila zdiskreditovat tzv. sebeupálením jeho následovníků na Náměstí Nebeského klidu - a to docela nedávno, 23. ledna 2001 (www.falsefire.com). Vzhledem k historickým zkušenostem je vhodné být opatrný s přebíráním zpráv z oficiálních i méně oficiálních zdrojů. Na veřejnost se z hermeticky uzavřené oblasti dostává poměrně hodně videí s hořícími auty, vyrabovanými obchody – a klidnými vojáky. Nepodceňujme čínské bezpečnostní síly, že by nechaly tolik materiálu tak snadno uniknout, není to pro ně typické. Tedy pokud nejde o cílený záměr (dez)informovat.

Jeden příklad za vše: většina z nás zná fotografii a videozáznam „muže, který se postavil tankům“ na Náměstí Nebeského klidu. Když byl protestující muž odveden, během chvíle vtrhli do hotelu, ze kterého se natáčelo, policisté, vše prohledali a veškeré filmy zabavili. Reportér prozíravě po krátkém natáčení film nepropustně zabalil a schoval do nádržky záchodu - tam ho nenašli. Proto mi připadá podivné, když je uvolněno tolik záběrů, natočených turisty. Ty zachycují násilí demonstrantů, ale vojáci na nich jen postávají, příp. jedou v autě a „nelze jim nic vytknout“. Ke cti západních médií nutno připočíst, že většina si opatřila těch několik málo neoficiálních filmových záběrů, co byly k dispozici (tanky a zasahující vojáci versus klidní demonstranti) a záběry čínské státní televize někdy vůbec nepoužila (a když, tak s patřičným komentářem).

Teorie, ale pravděpodobná

Nemohu si pomoci… celé tibetské povstání 2008 nese určité rysy předem připravené a zorganizované akce. Je možné, že ho naplánovala Čínská komunistická strana s úmyslem konečného řešení „otázky dalajláma“ a zastrašení zbytku „vnitřních“ oponentů před olympiádou v Pekingu. Odpovídá tomu i osočování dalajlámy z „podněcování násilností“ ze strany čínského premiéra a dalajlámova čerstvě nabídnutá rezignace.

S protesty v době výročí lidového povstání proti čínské okupaci jistě funkcionáři počítali - více či méně se opakují každý rok. Jak odůvodnit světové veřejnosti, která bude jistě hlasitě protestovat, silová řešení a razantní kroky k upevnění pozic v Tibetu? Pár násilníků a převlečených mnichů, ničících a zapalujících auta, mohlo poskytnout dobrou záminku. Toto je pouze teorie, ale pravděpodobná. Silné projevy národního odporu nemusely v Tibetu propuknout jen tak. Po dlouhé době represí, věznění a mučení by nebylo divu, kdyby sami Tibeťané byli otupělí, zastrašení a měli obavy radikálně vystoupit proti okupantům (zvláště, když i v „mírové“ době sedí na každém rohu na židličce čínský policista). Jednou z variant, které zatím nikdo nevyvrátil, je, že násilné protesty začali provokatéři…

Slovo šlechtice platí

V souvislosti s vyhroceným násilím v Tibetu a cenzurovanými (?) zprávami z oblasti se k situaci vyjadřují i české politické špičky. V pondělí se ozval ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg. „Řešení silou vede pouze k dalšímu zhoršení situace, proto vyzýváme k maximální zdrženlivosti.“ V tiskové zprávě zdůraznil hluboké znepokojení a současně odsoudil násilí na pokojných a neozbrojených demonstrantech, kteří chtějí svobodně vyjádřit svůj názor. Ministerstvo zahraničí je přesvědčeno, že součástí řešení je svobodný přístup k objektivním informacím o tom, co se v Tibetu děje. Vláda České republiky a česká veřejnost tradičně kladou velký důraz na ochranu lidských práv, základních svobod a na ochranu kulturního a náboženského dědictví v celém světě, včetně Tibetu. „Jsou to univerzální hodnoty, na něž nelze rezignovat v Praze, ani ve Lhase, a už vůbec ne v roce pořádání olympijských her v Pekingu,“ dodal ministr zahraničních věcí ČR. Schwarzenberg má své příznivce i odpůrce, v každém případě je jeho osoba úctyhodnou autoritou, která drží slovo a nemění své postoje. Že by se tedy v tom nejlepším slova smyslu navracela vláda aristokracie? Tedy šlechty – lépe řečeno šlechetných (tj. těch nejlepších) lidí?  To lze posoudit i vzhledem k pevnosti postoje pana ministra. A na ten bych si i vsadil.

Státnická řešení

Vláda ČR sleduje násilnosti v Tibetu rovněž s „hlubokým znepokojením“. Ve svém pondělním prohlášení odsuzuje násilí na demonstrantech, kteří přicházejí svobodně projevit svůj názor a žádá jeho okamžité zastavení. Současně apeluje na vládu Čínské lidové republiky, aby po vypršení „ultimáta“ nepřistupovala k násilnému řešení situace a řešila ji dialogem, ke kterému je žádoucí přizvat i Jeho Svatost dalajlámu. Žádá propuštění preventivně zadržených osob a požaduje, aby nebyly vystavovány lidsky nedůstojnému zacházení.

Nu, velmi pěkná slova, budou následovat i činy? Topolánek zatím svou cestu na olympiádu neruší, i když by ji v případě eskalace násilí „zvážil“. Kolik musí být mrtvých, aby se odřeklo pořádání sportovních her? Kromě zmíněného dalajlámy bojkot her odmítla v pondělí také EU, ústy komisaře pro vzdělávání, výchovu a kulturu mládeže Jána Figeľa. Že bojkot odmítá Mezinárodní olympijský výbor, který Číně hry přiklepl, není tak překvapující, ale zda si má mládež při výchově, vzdělávání a v kultuře brát vzor z postoje právě z Jána Figeľa, zůstává otázkou.

K situaci se státnicky vyslovil i prezident republiky Václav Klaus. Současnými událostmi v Tibetu je „velmi zneklidněn“ a je přesvědčen, že v každém případě platí, „že násilí není řešením ani v Tibetu, ani kdekoli jinde na světě“. Nu, nelze než souhlasit.

Nejaktivněji se k protestům připojili představitelé Zelených (Martin Bursík, Kateřina Jacques a další). To ostatně není překvapení, stejně jako útoky levého politického křídla na tibetské vlajky, které Zelení vyvěsili. Po čerstvém zásahu čínské armády v Tibetu tyto útoky umlkly. Nebo jde jen o dočasný oddych? Zelení situaci v Tibetu sledují dlouhodobě a již několik let se podílejí na vyvěšování tibetské vlajky jako připomínky represí a potlačování Tibeťanů a na podporu jejich práv. Vlajku ostatně vyvěšovali i v době, kdy u moci nebyli, takže jejich obviňování z populismu není na místě.

Jako bychom se v tom všem trochu neprůrazně motali… Může dokonce zaznít: „A není to všechno zbytečné? I tak je každý výrobek, na který sáhnu, Made in China.“ Řešením není ani kupování výhradně značkových věcí (i ty byly v některých případech vyrobeny „zdarma“ v pracovních táborech). Ach jo, to ta globalizace – problém rezonuje od Tibetu k Číně, od Číny k olympiádě, od olympiády k lidským právům a pracovním táborům, a dál se už samo nabízí srovnání s Hitlerovou olympiádou v Německu třicátých let. A také memento nucených prací, na které byli jako první nasazeni právě Češi a německých pracovních (koncentračních) táborů…  Ty se nás přece týkaly dost, ne?
Hm, raději nemyslet.

Nebo přece jen  - myslet? 

Demonstrace v Tibetu jsou označovány za nejsilnější za posledních dvacet let a vztahují se k násilnému obsazení Tibetu. Čínská lidově osvobozenecká armáda silou obsadila Tibet v roce 1950. O rok později Číňané obsazují hlavní město Lhasu a sepisují ‚Sedmnáctibodovou smlouvu o mírovém osvobození Tibetu“. V roce 1956 začíná v Khamu a Amdu ozbrojený boj proti čínské nadvládě. Od r. 1957 USA pomocí CIA vojensky podporují Tibeťany a v r. 1959 dochází ve Lhase k lidovému protičínskému povstání. To je potlačeno a 14. dalajláma následně prchá do indického exilu.