Jak říká jedna moudrá myšlenka, „národ, který zapomene na svou vlastní historii je nucen si ji znovu prožít.“ A právě dnes se hodí zavzpomínat na minulost více než kdy jindy. Připomínáme si totiž 90. výročí jedné z nejvýznamnějších a nejslavnějších událostí v naší moderní historii – bitvu u Zborova.

Bitva

Když nově utvořená Československá střelecká brigáda přebírala u Zborova po svých Finských předchůdcích pozice, našla je v naprosto katastrofálním stavu. Revoluční rozklad bolševické agitace se začínal v Ruské armádě silně projevovat. Našim dobrovolníkům chyběla výstroj (někteří museli nosit některé části zimní výstroje, protože letní výstroj nedostali!), měli nedostatek pušek i munice. Kulomety chyběly zcela. Co však našim vojákům, narozdíl od jejich Ruských spolubojovníků, nechybělo, byla bojová morálka a odhodlání porazit nenáviděnou c. a k. armádu – symbol třísetletého Habsburského útlaku.

Čechoslováci neměli zkušenosti s přímým útokem na nepřátelské pozice. Proto si zvolili strategii, která vycházela z jejich zkušeností v rozvědkách a která se ukázala jako velmi efektivní.

Ráno v 9:07 hodin přišel začátek. Šestnáct dobrovolníků (pro tento nebezpečný úkol se jich bez váhání přihlásilo 200!) granáty a ručními bombami zaútočilo na protipěchotní překážky nepřítele, aby tak pro své druhy uvolnilo cestu po nepříliš úspěšné Ruské dělostřelecké přípravě. Poté přešel do útoku zbytek brigády.

Čechoslováci používali u Zborova taktiku, která jinak dobře vycvičené Rakouské jednotky zaskočila. Oproti konvencím první světové války útočili v malých skupinkách a snažili se maximálně využívat terénních nerovností, čímž značně snižovali efektivnost Rakouské kulometné palby a postupovali velmi rychle vpřed. Jelikož však sousedící ruský 15.finský pluk nedokázal prorazit rakouskou obranu na svém úseku, byl úspěšně postupující I.prapor 1.pluku silně zasažen rakouskou kulometnou palbou do odkrytého boku svých pozic. I přesto postupovali Čechoslováci dál.

Za I. čs. střeleckým plukem vyrazili i II. a III. čs. střelecký pluk. Do 10:00 se podařilo našim dobrovolníkům dobýt celou první linii Rakouského obranného postavení a v 11:00 také obsadit kótu 392, což byl původní cíl útoku. Naši dobrovolníci postupovali dál. Čechoslováci postupovali tak rychle, že ruské dělostřelectvo tehdy nestíhalo přesouvat podpůrnou palbu před ně a střílelo do našich dobrovolníků. Asi ve 12:00 již pravé křídlo 1.čs.stř.pluku dobylo pozice před vsí Zarudze. Další rychlý postup čs.brigády zatím nebyl možný kvůli neúspěchu ruské 4.finské divize, která nedokázala dobýt silně opevněné rakouské postavení „Mogila“. Odpoledne však byla do boje nasazena i záloha čs. brigády, jejíž součástí byl i ruský úderný prapor, a podařilo se „Mogilu“, jíž zuřivě hájil II. a III.prapor 86.pluku nepřítele,  úspěšně dobýt. Útok mohl pokračovat. Cenné kulomety v dobytých zákopech nepřítele byly většinou ihned čs. dobrovolníky obráceny proti nepříteli a zahájena palba. 

V tu dobu se již 2.čs.střelecký pluk spolu s II.praporem 3.čs.střeleckého pluku zmocnily kóty 388  a také od Rakušanů získali vesnici Cecová. Podařilo se jim probít až ke třetí linii Rakouské obrany. Asi v 15:00 zastavili svůj rychlý postup před vesnicemi Hodov a Travotluky, spojily se s levým křídlem 1.čs.střeleckého pluku. Nepřítel ve zběsilém ústupu, při několika marných protiútocích, Čechoslováky vždy odražených,  před rychlou a zuřivou československou ofenzívou ustoupil až za řeku Malá Strypa na výšiny, kde se pokusil zaujmout nová obranná postavení.

Výsledek

U Zborova Čechoslováci prolomili tři linie skvěle zbudovaných Rakouských pozic, zajali 3200 nepřátelských vojáků, z toho 62 důstojníků (naše brigáda přitom měla jen 3 500 mužů!), zmocnila se dvaceti polních děl a velkého množství pušek a kulometů a další vojenské výstroje.

Legie

Měli bychom připomenout hlavní účastníky těchto „československých Gaugamel“ – československé legionáře.

Myšlenka vytvoření dobrovolnického vojska, které by na všech frontách 1. světové války bojovalo proti Ústředním mocnostem za svobodu Českých zemí a Slovenska se zrodila v hlavách mnohých vlastenců již společně s prvními válečnými výstřely v létě 1914. Cesta k její realizaci však byla více než trnitá. Na samém počátku našich legií stály především krajanské spolky v jednotlivých zemích (především Francii a Rusku), které se snažily organizovat Čechy a Slováky žijící v Dohodových státech a první válečné zajatce a přeběhlíky do prvních československých vojenských jednotek. Často (to byla hlavně doména Ruska) se přitom museli potýkat s těžkopádností a prohnilostí byrokratického aparátu, který našim pradědům házel někdy pod nohy nikoli klacky, ale doslova klády. I přes to byla ve Francii již v srpnu 1914 vytvořena slavná rota Nazdar a v Rusku se utvořila Česká družina, která přísahala na Sofijském náměstí v Kyjevě již 22. října 1914.

Postupně české dobrovolnické vojsko rostlo a získávalo si věhlas především díky své výzvědné činnosti na Ruské frontě. V roce 1917 se také začaly utvářet Italské legie. Hlavní část našich legií, které byly v Rusku, však dosud nebyla nasazena na frontě do přímých bojů. To se mělo se Zborovem změnit.

Naši legionáři prokázali ohromnou statečnost, vysokou bojovou morálku, odhodlání a důvtip. Bez nadsázky se jim povedlo udělat malý vojenský zázrak, který významně pomohl myšlence samostatného Československa a rozšiřování našich legií. Bohužel, naši legionáři zůstali v rámci celé Brusilovy ofenzívy se svým výjimečným úspěchem osamoceni. Kvůli naprostému rozkladu Ruské armády je nečekal vítězný pochod do vlasti, ale jen potupný ústup před Rakušany a Němci z Ukrajiny a pak ještě téměř tři roky trvající cesta přes celé Rusko, boj s bolševiky... Ale to už je téma na jiný článek.