Jak pád čínské burzy ovlivní světové trhy

Zemi se přestalo ekonomicky dařit. Realitní bublina začala v posledním roce praskat, ekonomický růst se zpomalil, došlo k zásadnímu propadu na burze a překvapivé devalvaci čínské měny. Vlastně, když se nad tím zamyslíme, je překvapující, že světové trhy zareagovaly až nyní, kdy došlo k desetiprocentním pádům na burze.

Možná, že lidé věřili, že díky svému uzavřenému finančnímu systému Čína nepřenese interní nestabilitu do okolního světa. Pro odprodej aktiv na západních trzích s cennými papíry existují přirozeně také jiné důvody, ale je zajímavé podívat se, jak je druhá největší ekonomika světa s globálními trhy propojena.

 

Aby hodnota akcií stoupala, svět potřebuje ekonomický růst a firmy potřebují zvyšovat zisky. A přestože Čína vzala ostatním zemím vítr z plachet tím, že si několik desetiletí udržovala výrazný obchodní přebytek, skupovala ve stejném období každým rokem také víc než půlku světové produkce železné rudy a cementu, aby je napumpovala do pochybných investičních projektů.

Z toho těžili vývozci surovin, jako Austrálie a řada zemí v Jižní Americe stejně jako Kanada, ale i Spojené státy (sojové boby).

Spotřeba deseti procent světové nafty přilepšila rovněž naftovým magnátům z Blízkého východu. Na svou si však přišly i státy, které surovinami nedisponují, neboť vyvážely kapitálové zboží (viděli jste někdy na australských povrchových dolech jezdit něco jiného než americké Caterpillary?). Velice slušně se přiživili také výrobci aut a luxusního zboží, kterým do ruky nahrával nárůst spotřebitelské třídy v Číně a všudypřítomná korupce.

S tím je teď konec, komoditní index Bloomberg se zhroutil do hlubin nevídaných od roku 1999. Obchody se surovinami jsou náročné na kapitál, a tak se pád dotkne každého, kdo investoval do expanze odvětví počítajících s růstem Číny. Vezměte si například těžební průmysl ve světě, kde se od roku 2009 proinvestovalo čtyři sta miliard dolarů jen na projekty ke zvýšení produkce.

Několik dalších let tedy můžeme zapomenout na růst v několika klíčových průmyslových odvětvích ve světě a některé to bude stát značné sumy na špatných investicích. Není divu, že se to těžce dotklo akcií firem v těchto oborech a také ostatní společnosti pociťují dominový efekt na vlastní byznys.

Ano, je pravda, že Čína má poměrně uzavřený kapitálový účet a problémy v jejím finančním systému by se neměly světových trhů výrazněji dotknout. Teoreticky.

V praxi má centrální banka Číny (PBOC) stále 3,7 bilionu rezerv v zahraniční měně. Za poslední rok prodala přes tři sta miliard dolarů, aby uspokojila soukromou poptávku po dolaru. Už vzhledem ke své obří velikosti se každý krok PBOC dotkne trhu a v poslední době jsme svědkem toho, jak centrální banka prodává.

Kromě toho má Čína kolem půl bilionu dolarů nesplacených obchodních závazků, mohou za to společnosti, které si půjčily na nákup surovin na světových trzích.

„Čínské firmy vyvážející do Spojených států (např. Foxconn) nejsou ty samé firmy, které dovážejí přírodní zdroje určené ke vší té výrobě a kompletování. Dovozci si musí půjčovat dolary buď od cizích bank na domácím trhu nebo od čínských bank, které si dolary také musí samy kupovat,“ napsal Jeffrey Snider z Alhambra Investment Partners.

Velká část tohoto financování byla jištěna těmi samými surovinami, které se propadají (měď, ocel), což vede ke ztrátám importérů. Přidejte do toho skutečnost, že se obchodní bilance Číny prudce zužuje a příliv dolaru do Číny výrazně opadl a výsledkem jsou zoufalí dovozci, kteří potřebují dolary, aby mohli splácet svůj obchodní dluh. A to je dalším důvodem k překvapivé devalvaci z 11. srpna. Čína zkrátka nechává některé podniky, aby si dolary kupovaly na volném trhu.

Obchod se tudíž zastavuje, čínští dovozci zpeněžují surovinové pozice, aby mohli splácet obchodní dluhy – neboli přestávají kupovat – což žene ceny dolů. Všechno tohle nutí globální spekulanty, aby se také zbavovali aktiv, což dále žene cenu ještě níž, a to vytváří další tlak na čínské podniky: obvyklý začarovaný kruh snižování zadlužení.

Ztráty na komoditách nutí investory prodávat výdělečné pozice (kmenové akcie!) ve snaze splnit margin call a prodeje se rychle šíří.

Jedna věc o čínských zahraničních rezervách: Ano, dají se prodat, aby se zmírnila potřeba likvidity a část z nich již prodána byla. Ale většina těchto investic je velmi nelikvidních. Jak poukazuje Heritage Foundation, Čína napumpovala do nelikvidních zahraničních investic, zpravidla do těžního průmyslu a energií, přes jeden bilion dolarů.

Tím chci říct, že to jsou právě ty investice, které se nyní nacházejí pod tlakem a budou se těžko prodávat, jelikož většina z nich není veřejně obchodovatelných.

Ano, Čína stále má při ruce dost likvidních investic, například americké dluhopisy (1,3 bilionu USD), ale Jeff Snider varuje, že tyto rezervy se mohou vypařit dřív, než, řekněme, výběr z banky. „Odlivy jsou ohromné. Není žádná záruka, že to zůstane stabilní, a pokud se podmínky zhorší, může to vyústit do runu (hromadného vybírání vkladů).“

Před dvěma lety a vloni byla situace jiná, protože dolar byl běžně k dispozici. Jenže od té doby, co americká centrální banka přestala v roce 2014 posílat peníze na trhy, globální dolarová likvidita se pro každého, nejenom Čínu, dramaticky snížila.

Už jen kdyby měly s dolarovým financováním problémy Turecko a Brazílie, bylo by to dost špatné, protože je třeba prodávat aktiva, a ceny komodit se řítí dolů. Když se do těchto manévrů ještě zapojí Čína, je to jako vhodit do už tak přeplněné vany slona. To, co se stane s vodou, můžeme pozorovat na dnešních trzích.