Orbis 2006, propojení skautského hnutí s různými kulturami a národy

Do Mariánského údolí u Brna se koncem července v sjelo na tři a půl tisíce skautů z celé Evropy. Každy robil tábor pod vlajkou své země. (foto: Orbis 2006)

 

Přijíždějící účastníci nevědí, že je za několik dní  vyženou přívalové deště a část kempu bude evakuována.  (foto: Orbis 2006) 

Brno, Mariánské údolí, přelom července a srpna 2006. Je příjemný letní podvečer a já se procházím hlavní branou za železný plot, kterým je obehnaný areál údolí.  Nezbývá než si vyřídit kartičku pro vstup dovnitř a pak projít do míst, kde se koná 8. ročník skautského středoevropského setkání, které se nazývá Středeoevropské jamboree Orbis 2006. Všude kolem, kam oko dohlédne, se rozkládají kopule stanů, mezi nimi občas objevuji větší vojenský hangár, který slouží pravděpodobně jako organizační centrum. Setkávám se i s nástěnkami, kde si můžete přečíst informace o dění zde a to jak v češtině tak v angličtině nebo případně i v jiných jazycích. Kolem, ať už na stanech nebo na stožárech kolem skupin stanů vlají rozmanité vlajky evropských zemí, některé jsou pro mě zcela nezařaditelné. Připadá mi, že jsem se ocitla v nějakém vojenském táboře. Tento dojem ale ruší pohyb všudypřítomných účastníků setkání, odhadem ve věku od 11 do 26 let. Ztrácím se ve spleti jazyků, pobíhání lidí a mířím obrovským areálem do hlavního stanu, kde sídlí organizační a přípravný tým celého setkání. Tady se setkávám s Alenou Hauptmanovou, mladou usměvavou dámou, která patří do organizačního týmu a která mě pomalu začíná seznamovat s děním v táboře, ale i skautským hnutím jako takovým. Moje zkreslené a zažité představy o skautingu dostávají řádně zabrat a přede mnou se otevírá nový nepoznaný svět...

Skauting- to je životní styl...
Rozhovor s Alenou Hauptmanovou, programovou vedoucí 8. Středoevropského setkání Orbis 2006

Můžete  říci něco o této akci? Prostě ji nějakým způsobem přiblížit širšímu spektru veřejnosti?
Takže, právě se nacházíte na 8.středoevropském jamboree Orbis 2006. Jedná se o největší akci  skautingu jak u nás, tak i v celé střední Evropě. Přijeli sem účastníci z 18 zemí Evropy, celkem asi 2600 lidí. Jsou zde lidé z Polska, Slovenska, Ukrajiny, Dánska, Irska, Maďarska, Rakouska , Německa, Anglie, atd.

Co je hlavním cílem této akce?
Jak již sám název akce napovídá, je to velké setkání lidí ze všech koutů Evropy. Rádi bychom propojili a představili různé kultury, národy, tradice, které mohou lidé, kteří sem přijeli přiblížit nebo představit druhým. Počítáme, že by to mohlo být pro všechny účastníky velmi přínosné a obohacující.

Proč jste pojmenovali toto setkání právě Orbis 2006?
Proč Orbis? Protože orbis je kruh, znamená to taky svět. Prostě to velice přesně vyjadřuje účel této akce. Kruh, rovnost, společenství, sounáležitost lidí z celé střední Evropy poznat odlišnosti, které nás však mohou i spojit. Orbis znamená i svět, ten svět, za který neseme určitým způsobem zodpovědnost.

Jakým způsobem se snažíte o naplnění cíle tohoto setkání, tedy o propojení jednotlivých kultur a národů?
Protože každá země má svoje specifika a tradice, mohou se jednotlivé státy prezentovat na společenských večerech, kde mohou různými způsoby přiblížit svoje zvyky, kulturu, zvláštnosti nebo třeba i národní pokrmy v prostoru kaváren nebo v čajovnách. Navíc se širší veřejnost může seznámit s jednotlivými státy a národy přímo v centru Brna na tzv. „Open Gate“v parku Lužánky.

Tato prezentace jednotlivých národů se děje v různých oblastech. Poláci jsou například hodně křesťansky založení a tak budou pořádat ekumenickou bohoslužbu. Každý večer probíhají kulturní programy, pokaždé v jiném stylu, dnes je to třeba country večer, jindy si přijdou na své příznivci folku, rocku, disko rytmů. Nebo se můžete zúčastnit různých workshopů s tématikou tance, hudby, malířství, filmu. A samozřejmě chceme pomoci i okolní přírodě....  

Tato setkání se konají každý rok?

Ne, není to pravidelně. Toto setkání je například osmý ročník. Předtím se jamboree konaly nepravidelně na různých místech. Tato setkávání volně navazují na Tábory slovanských skautů, z nichž první se konal v roce 1931 v Praze, potom proběhl další v Polsku ve Spale a po nucené pauze se další setkání uskutečnilo až za 50 let. Bylo to setkání Fénix v roce 1997 taktéž v Praze. Následovala akce tohoto typu na Slovensku Eurocor 1998, v Polsku se jmenovala San 1999. O 2 roky později jsme se setkali v Maďarsku na jamboree pod názvem Carpathia 2001 a před 2 lety jsme měli jamboree s názvem Tatracor 2004 ve Vysokých Tatrách na Slovensku.

Tisíce stanů a hrající děti - na první pohled to může vypadat jako klasický tábor. Moderní doba si však vyžádala své. Celý tábor je propojen moderní technikou. Organizátoři a vedoucí pobíhají po táboře s vysílačkama a mobilními telefony, všichni na krku nosí čip, který obsahuje informace o tom, kdo má dostat jaké jídlo, jaké má zdravotní problémy apod. Zastánci klasického skautingu se proti těmto vymoženostem bouří, ale mezi mladšími účastníky je odezva spíš neutrální, "V západních zemích je to naprosto běžné.." (foto: Orbis 2006)

 

Na programu jsou nejrůznější výlety, kulturní a dovednostní aktivity. V České republice je skauting údajně nejrozšířenější mládežnickou organizací, která čítá přes 40 tisíc lidí. Podle slov organizátorů mají zastoupení ve všech profesích, od zdravotníků, IT, ochranky až třeba po novináře nebo umělce. Bez problémů si tak mohou zajistit veškeré zdravotní, bezpečnostní a propagační záležitosti pro poklidný průběh tábora. Na snímku účastníci z Polska. (foto: Orbis 2006) 

Používáte často slovo jamboree. Co to přesně znamená?
Toto slovo je původem indiánské a označuje něco jako slavnost, setkání za účelem poznání druhých lidí nebo kultur.  

To je hodně zajímavé, ale stále mám pocit, že je to akce uzavřená pro veřejnost...
Orbis 2006 rozhodně není ryze skautskou záležitostí. Sice je to setkání skautů a skautek, ale spolupracujeme i s jinými organizacemi a spolky. Každý den jsou tu například šermíři ze skupiny historického šermu Grex, budeme tu mít povídání s lidmi z organizace Člověk v tísni, máme pozvané různé zajímavé hosty, dnes je tu třeba přednáška o porušování lidských práv v Číně. Také se tu objeví sokolníci ze sdružení Zayferus nebo svůj program protidrogové prevence představí nadace Podané ruce. Program je velice pestrý. 5.8. nás Brňané mohou vidět na akci nazvané Před branami Orbis 2006. Také bych se ještě ráda zmínila o akci ve Slavkově, ta je skutečně fenomenální....pokud budete mít čas, určitě se tam běžte podívat, rozhodně to stojí za to!

Co se tedy děje ve Slavkově?
Spojili jsme se s tamní radnicí a lidmi, kteří se podílejí na každoroční organizaci Bitvy tří císařů. Prostě nám svým způsobem „umožnili návrat“ do doby napoleonských válek. Máme možnost se podívat do slavkovského zámku. Také nám tito nadšenci představují dobu kolem bitvy Tří císařů, a to nejen oblečením, ale i třeba způsobem léčení v té době, různými řemesly jako je například řemeslo odlévání kulek do pušek. Máme možnost si to vyzkoušet, ale namísto odlévání kulek odléváme písmena a dáváme je na velkou dřevěnou desku. Z těchto písmenek vzniká takové mírové poselství světu. Fakt fenomenální akce...

Proč jste si pro vaše jamboree vybrali zrovna Brno?
Protože toto místo přesně splňovalo naše požadavky, které jsme měli. Chtěli jsme místo v přírodě, pěkném prostředí, dostupné hromadné dopravě, blízko velkého města se zajímavostmi a historií. Navíc to místo musí pojmout téměř 3000 lidí a samozřejmě musí vyhovovat přísným hygienickým podmínkám a tyto požadavky Mariánské údolí přesně splňuje. Takže je to zcela ideální místo....


Teď bych zabrousila trošku do historie skautingu, přiznám se, že sama o tom moc nevím... Můžete mě vysvětlit rozdíl mezi Skautem a Junákem?
To je taková tradiční otázka... Je to v podstatě stejné. Junák je pojem, české pojmenování pro Skaut. My v Česku používáme označení Junák- Svaz skautů a skautek.

Dobře, díky za objasnění...Ráda bych se dozvěděla něco o historii skautingu...
Snad nikoho neurazím, ale skauting vznikl v podstatě náhodou. Jeho zakladatelem je Angličan lord R. Baden-Powell, většina lidí ho zná pod přezdívkou B.P. Tento muž, voják a generál, bojoval v Jižní Africe a svoje poznatky zúročil se skupinkou mladých kluků, které vzal na první pokusný skautský tábor na ostrově Brownsea. Tady sledovali a studovali přírodu, stopovali zvěř, atd. Scaut totiž znamená něco jako stopař, průzkumník. Koncem r. 1908 B.P. dokončil a vydal knihu Scauting for Boys, kde nabízel program pro chlapce takovým způsobem, že se z knihy stal bestseller a myšlenky skautingu se začaly lavinovitě šířit. B.P. byl překvapen tímto nebývalým zájmem a to nejen ze strany kluků, ale i ze strany dívek. Proto požádal svoji sestru Agnes, aby skautské myšlenky upravila i pro děvčata.

Jak to bylo ze skautingem u nás?
V Československu byly ideály skautingu spojeny s osobností A.B. Svojsíka, který po návštěvě Velké Británie začal skautské myšlenky rozšiřovat a v r. 1911 a pojmenoval skautské hnutí v  Československu Junák, což podle něj lépe vystihovalo podstatu skautingu.  Situace ve Skautu u nás je hodně spojovaná s postavou E.T. Setona, zakladatele Woodcraftu, který vtiskl stopu do skautského myšlení a chápání skautských myšlenek u nás. Náš skauting se tak trochu odlišuje od ostatních zemí. Je zde více kladen důraz na pobyt v přírodě.

Skautingu hodně ublížil jeho zákaz v minulých letech...
Určitě. Junák byl zakázaný několikrát, za I. a II. světové války a v období vlády komunistického režimu. Před Mnichovem měl 250 tisíc členů. Po roce 1968 byla násilně jeho činnost ukončena nástupem pionýrské organizace.

Co je vlastně cílem skautingu?
Především je to výchova, edukace. Cílem je rozvoj duchovních, intelektuálních, sociálních a tělesných schopností, prostě převzetí zodpovědnosti k sobě samému, společnosti, vlasti a přírodě. Skaut je širokospektrální záležitost. Bohužel hodně lidí Skaut spojuje pouze s ochranářstvím a  pobytem ve volné přírodě a přeslušnělým chováním. Nejsme žádní Mirkové Dušínové nebo Červenáčkové, kteří nikdy nedrželi pivo v ruce, to opravdu ne. Jsme normální lidé. Samozřejmě Junák má určité zásady chování, morálky, ale jinak zahrnuje pestrou paletu různých zájmů od táboření po činnost záchranářů, vodní skauty, až po různé veřejně prospěšné aktivity od podpory Nadace dárců kostní dřeně - Kapka, pomoc handicapovaným lidem, budování bezbariérového centra Březiny na Vsetínsku, sbírka Postavme školu v Africe až po činnosti skautů- sběratelů.

Nevím proč, ale mám Skaut  spojený s tím, že je to něco jako polovojenská křesťanská organizace.
Tak je to pravděpodobně způsobeno tím, že jeho zakladatel byl voják, Skauti také nosí specifický kroj, používají vlajky a jsou ukáznění a v životě dodržují určitý řád. Tuto představu možná i tak trochu podpořil  Jaroslav Foglar. S tím křesťanstvím to je různé. Jsou skauti, kteří jsou silně věřící, třeba v Polsku je to hodně vidět, ale není to nějaké pravidlo. Spíš to záleží na zvycích v jednotlivých zemích, my jsme díky komunismu docela dost ateističtí. To, jak bude Skaut vypadat taky hodně záleží na tom, kdo ho vede....

Jak byste charakterizovala Skautské hnutí?
Skaut je mezinárodní organizace, která je zastoupena ve 214 zemích světa s výjimkou Afganistánu, Číny, Kuby, Andory, S. Koreje, Laosu a Barmy. Se Skautem se můžete setkat  například i v netypickém prostředí muslimských zemích. Teď byli někteří z nás na setkání ze skauty ze Saudské Arábie, prý to bylo hodně zajímavé...
Skaut staví hodně na tradici, ale zároveň je i moderní organizací se širokým záběrem. Sdružuje  asi 40 milionů lidí z celého světa, u nás má  asi 51 000 členů. Skaut bourá rasové, náboženské, kulturní, sociální a etnické předsudky a jeho cílem je vychovávat samostatné, obětavé a morálně vyzrálé osobnosti. Sympatické na tom je i to, že v oddíle jsou si rodiče i děti rovni jako partneři.

Jakou má Skaut  organizační strukturu?
Skaut funguje na bázi družinového systému. Máme družiny, ty tvoří oddíly a ty se zase spojují do středisek. Výkonným orgánem Junáka je valný sněm a náčelnictvo. Máme dívčí, chlapecké, ale i smíšené oddíly.
 
Je Skaut určený pro určitou věkovou skupinu?
Ne, to určitě ne. Být skautem by mělo být celoživotní rozhodnutí, prostě skauting je životní styl. Neexistuje žádná věková hranice pro skauting. Můžeme ho sice rozdělit podle věku, nejmladší jsou světlušky a vlčata ve věku 6- 10let. Potom jsou tu skauti a skautky ve věku od 11 do 15 let. Další skupinou jsou rangers a roveři od 16 do 21 let a poslední skupinu tvoří tzv.old skauti nad 21 let.

Poslední otázka, jak jste se dostala ke skautingu vy sama?
To bylo docela zajímavý. Obvykle se o Skautu dozvídáme od známých, kamarádů, přátel, partnerů,... to byl i můj případ a se Junákem jsem se seznámila přes svého přítele a to dost pozdě, až v 16. letech, kdy už je většina lidí dávno ve Skautu aktivních nebo se vydá jinou cestou...Ale pak mě to o to víc vzalo a teď Skautu věnuji veškerý volný čas...Už to prostě jinak nejde. Třeba proto jsem se rozhodla pomáhat tady v organizačním týmu. Je to sice pořádná kupa práce, člověk za tím vidí ty stohy papírů a moře zařizování, ale když vidí, že to šlape a ty úsměvy a radost těch druhých, pro který to děláte, pak to všechno má ten správný smysl...

Děkuji za rozhovor.


Procházím se již potemnělým tábořištěm. Odkudsi ze tmy se ozývá jamajská hudba, míjí mě skupinka mladíků s dredy na hlavě. V jednom z otevřených velkých stanů  probíhá projekce nějakého filmu. Tu a tam je slyšet zpěv a hra na kytaru. Do tmy se ozývají slova různých jazyků. Nic nenasvědčuje tomu, že by se tábor chystal na spaní. Jdu tou tmou a hlavu mám plnou různých myšlenek, skauting znovu žije a vyvíjí se. Svou záštitu Orbisu 2006 poskytli hejtman Jihomoravského kraje pan Stanislav Juránek a také ministryně školství Petra Buzková..

Skauting má co nabídnout i v dnešní uspěchané době a může být vhodnou alternativou konzumního stylu života. Myšlenky R. Baden- Powella vedou mladé lidi k samostatnosti a odpovědnosti za sebe, společnost, přírodu a druhé lidi. To je v dnešní době potřeba víc než kdy jindy. Takže motto setkání Orbis 2006, které zní: „Mnoho kultur, jeden svět“ bylo vybráno velmi příhodně.