„Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí“ Slova Jana Palacha před smrtí dodnes připomínají tíživou atmosféru totalitního režimu v bývalém Československu.
Jan Palach se upálil 16. 1. 1969, před 38. lety na odpor proti sovětské okupaci.
V mrazivém lednovém odpoledni roku 1969 znamenal tento čin něco nevídaného, co nemělo obdoby. Zář živé pochodně pohasla, ale alespoň na chvíli otevřela oči těm, kteří pomalu začali zapomínat…
Citlivý chlapec se zájmem o historii
Jan Palach pocházel z chudé rodiny všetatského cukráře. Už od dětství ho velmi zajímala historie a svůj zájem o dějiny se pokusil rozšířit přihláškou na Filosofickou fakultu. I když zkoušky udělal, na školu nebyl přijat a začal studovat VŠ ekonomickou. Nakonec přešel po roce na Filosofickou fakultu. Vpád sovětských vojsk do tehdejšího Československa s ním velmi otřásl a nikdy se s tím nesmířil. Lhostejnost lidí v Československu po podepsání Moskevských protokolů byla zřejmě hlavním spouštěčem jeho činu.
Dopis na rozloučenou?
16. 1. 1969 se v horní části Václavského náměstí objevil člověk, který se polil benzínem a zapálil. Svědkové události tvrdí, že je upozorňoval na dopis, který zůstal u Muzea. V dopise byl Palach uveden jako Pochodeň číslo jedna a zde zároveň zmiňoval i případné další dobrovolníky, kteří jsou ochotni se upálit, pokud nebudou splněny jejich požadavky- zrušení cenzury a zákaz vydávání časopisu Zprávy.
Boj o život
Palach utrpěl popáleniny 3. stupně na 85% těla a jeho stav byl velmi vážný. O život bojoval na Popáleninovém centru v Praze 3 dny. Ošetřovala ho mimo jiné i Jaroslava Moserová- lékařka, která později kandidovala na post prezidentky ČR. I přes veškerou dostupnou péči 19. 1. 1969 Jan Palach umírá.
Palachův pohřeb- celonárodní demonstrace
Dne 25. 1. 1969 se konal pohřeb Jana Palacha na Olšanských hřbitovech v Praze. Smutečního obřadu se zúčastnily tisíce lidí a tehdy byl chápán jako projev odporu proti komunistickému režimu a sovětské okupaci. V průběhu „Palachova týdne“ bylo pozatýkáno 1400 lidí.
Strach z mrtvého?
Na nátlak Státní bezpečnosti byla maminka Jana Palacha donucena v roce 1973 k souhlasu s exhumací a zpopelněním ostatků Jana Palacha, které byly přeneseny na všetatský hřbitov. Ostatky Jana Palacha se na původní místo- Olšanské hřbitovy vrátily až po dlouhých letech, v roce 1991 zásluhou Václava Havla.
Byla to zbytečná smrt?
Názory lidí na Palachův čin se různí. Jedni tvrdí, že se tím nic nezměnilo a mladý člověk tak zbytečně přišel o život, ale pro druhé, bylo naopak sebeupálení aktem, který vyburcoval veřejné mínění v komunistickém Československu. Ať už je to jakkoli, po Palachovi následovaly další „živé pochodně“- Josef Hlavatý, Miroslav Malinka, Blanka Nacházelová, Jan Zajíc nebo v Jihlavě Evžen Plocek. Všichni tito lidé byli předzvěstí pádu totalitního režimu, který se za dvacet let v „Palachově týdnu“ v listopadu 1989 zhroutil.
Zdroje: Wikipedia, Lidová demokracie leden, 1969
Čtěte také:
Filmové novinky: Hořící keř - podle skutečných událostí okolo upálení Jana Palacha
Výročí upálení Palacha: Udělal jsem to proto, aby odešli Rusové
