Farmář se postavil přírodním živlům i ozbrojeným silám vietnamského režimu

Z vězení byl propuštěn během amnestie vyhlášené ke dni Národního svátku 2. září 2015 a ve svém rodném okresu či čtvrti Tien Lang u města Haiphong byl přivítán jako opravdový hrdina. Haiphong je druhé největší město na severu Vietnamu, jež je nechvalně označováno jako „město mafie“, paradoxně však tento přídomek patří oficiálním úřadům tamní komunistické strany.

Když Doan Van Vuon začal stavět na mořském břehu hráz proti povodním při častých tajfunech v Tien Langu, netušil, že rybí farmáři ho budou jednou ctít tolik, že by někteří z nich třeba stavěli chrám na jeho počest.

Nemohl tušit ani to, že o sedmnáct let později bude půda, kterou těžce získal v boji s přírodou, zabavená během jedné z nejkontroverznějších exekucí v dějinách dnešního Vietnamu. Tím se začala v celé zemi série násilných vyvlastnění půdy a narůstajících konfliktů.

Dvaapadesátiletý Vuon, opálený od slunce, kostnatý obličej s výraznou čelistí, širokými rameny vypadá jako typický zemědělec ze severního Vietnamu. Jako jiní muži jeho věku sloužil v armádě v 80. létech, poté se vrátil do svého venkovního městečka u města Haiphong.

V roce 1987 se stal studentem na Hanojské zemědělské univerzitě, kde se specializoval na pedologii či agronomii, nauku o půdě a erozi.

Tien Lang, čtvrť (okres) na okraji města Haiphong v té době bývávala zasažena řadou bouřek a povodní. Místní lidé si zvykli na evakuace a opakované opouštění svých domovů. Chudoba se zdála být jejich osudem.

Vuon, jehož rodina podnikala v regionu, si byl samozřejmě těchto problémů dobře vědom. Disertační práce, kterou obhájil, pojednávala o geologických podmínkách oblasti častých záplav.

Vietnam otevíral svou ekonomiku na začátku 90. let. V roce 1993 místní úřady v Haiphongu vyzývaly k soukromým investicím do „rozvoje hospodářství“. Vláda nicméně zachová veřejné vlastnictví půdy se „státem jako zástupcem všeho lidu v roli správce půdy“. Když se Vuon vrátil se do Haiphongu, zjistil, že nejlepší půda již byla rozebrána jinými zemědělci.

Bylo mu vydáno povolení k pronajmutí parcely s plochou 21 hektarů (210 000m²) na pěstování mořských produktů v oblasti s vysokým rizikem záplav, kde byl jen málokdo ochoten investovat.

Jeho první plány na výstavbu protipovodňové hráze úřady odmítly. Řekli mu, že projekt je příliš drahý a nepraktický. „Ve skutečnosti se báli zodpovědnosti,“ řekl Vuon se úsměvem, když vyprávěl svůj příběh.

Jeden jediný člověk, zástupce vedoucího Národního výboru města Tien Lang (pozn.: Tien Lang má vlastní městský úřad i okresní soud), odvážný projekt akceptoval. Říkal, že by bylo třeba, aby více mladých lidí mělo ambice, jaké má Vuon.

V únoru 1994 Vuon pronajal 12 plavidel na přepravu kamenů a zeminy, aby vystavěl historickou zeď na mořském pobřeží. Jakmile byla dvoukilometrová hráz dokončena, vysázel stromy jako další opatření proti živlům.

Byl připraven stát se prvním mužem v Haiphongu, který pěstuje tygří krevety.

Smrtící bažiny vydané na na milost či nemilost tajfunům se nyní staly plodnou půdou chráněnou solidní hrází. Kdysi opuštěné místo se stalo známým, lidé mu začali říkat „Vuonův rybník“.

Nájemní smlouva uzavřená mezi Vuonem a místním úřadem platila 14 let od roku 1993, nicméně trvalo téměř deset let, než se mu podařilo založit rybí farmu. V roce 2001, když se první várka tygřích krevet pomalu chýlila ke sklizni, přišla tropická bouře, která smetla všechno do moře.

Tentýž osudný rok spadla do rybníku jeho devítiletá holčička. Vuon a jeho žena byli na farmě, když se vrátili domů ke konci dne, našli jen její tělo. Cena za život na pobřeží si žádala od Vuona a jeho rodiny velké oběti.

Vuonovi a jeho rodině se zdálo 21 hektarů jako nedostačující plocha. Už během bojů s tajfuny vykultivovali ještě větší plochy, včetně 60 hektarů ochranného lesního pásu.

V roce 1997 Vuon požádal o zahrnutí jím kultivované půdy do pronájmu. Místní úřad souhlasil pronajmout dalších 19 hektarů k původním 21. Celá smlouva tímto se prodloužila do roku 2007.

Když v prosinci 2004 Národní výbor Tien Langu oznámil „Plán 58“ umožňující konfiskaci pozemků bez kompenzací, Doan Van Vuon tušil, co mají za lubem.

Hlasitě oponoval nové směrnici tím, že se jednalo o dokument na obvodní úrovni, který neprošel schválením vyšším Národním výborem Haiphongu tak, jak je stanoveno v paragrafu 26 pozemkového zákona z roku 2003.

Avšak úřad i tak nařídil zabavení celé plochy 40 hektarů půdy používané Vuonovou rodinou.

Podal tedy oficiální stížnost na okresní úroveň, ale nedočkal se odpovědi.

Vuon pokračoval v odporu a začátkem roku 2010 podal místnímu soudu žalobu na okresní úřad Tien Langu. Vyšší soud - Lidový Soud Haiphong se snažil v roli zprostředkovatele přesvědčit Vuona, aby žalobu stáhl, za což by mu bylo zajištěno povolení k prodloužení smlouvy.

Vuon souhlasil. Jenže tři dny poté vyšší soud v Haiphongu případ zrušil a místní soud v Tien Langu trval na vrácení půdy.

24. listopadu 2011 vydal okresní úřad příkaz k exekuci „vzít zpět“ pozemek, který má Vounova rodina dosud v užívání. V poslední naději na řešení situace Vuon poslal poslední stížnost, na niž rovněž nikdy nepřišla žádná odpověď.

Čtvrtek 5. ledna 2012 vešel do paměti Vuona a dalších farmářů v okolí jako „černý čtvrtek“. Stovky policistů společně s členy ozbrojené vojenské speciální jednotky s německými ovčáky byly vyslány na Vuonův rybník.

Vuon líčil, jak první skupina vycouvala pryč, jakmile uviděla improvizovaný obranný systém, který vymyslel se svým bratrem Doan Van Quyem. Nastražili plynové láhve kolem domu. „Láhve byly ve skutečnosti prázdné,“ popisoval situaci Vuon, „i tak byli policajti vyděšení“.

Členové armádní složky padli na zem a zahájili palbu z automatických zbraní na dřevěný domek. Dvoupatrový dům vyhořel do základů.

Vuon předtím odešel pryč. Quy a další dva členové rodiny byli uvnitř domu a bojovali improvizovanými brokovnicemi, zranili několik vojáků a policistů. Podařilo se jim dostat pryč sklouznutím do rybníku, kde se ukryli v bahně.

Vuon doběhl k místní prokuratuře oznámit to, čemu říkal „úmyslné vraždy a loupež půdy“. Nikdo tam ale nebyl. Řekli mu, že ráno všichni odešli do Tien Langu kvůli záboru půdy.

Vuon, Quy a jejich manželky byli zatčeni. Bratři byli obviněni z „pokusu o vraždu“ a jejich manželky z „maření výkonu veřejných činitelů“.

Vuon a Quy byli odsouzeni k pěti letům odnětí svobody. Quy sdělil, že byl brutálně mučený během výslechu. Obě ženy dostaly podmíněné tresty.

Případ v Tien Langu přitahoval obrovskou mediální pozornost. První ucelené reportáže, zprávy a komentáře přinesly, jak hlavní media, tak i komunita bloggerů.

K případu se vyjádřil dokonce i vietnamský premiér Nguyen Tan Dung. Podle něho postup úřadu Tien Langu, který rozhodl o pronajmutí a poté o záboru Doan Van Vuonovi půdy, nebyl v souladu se zákonem. Premiér nařídil, aby soud, jenž případ projednává, vzal v úvahu polehčující okolnosti.

Policie města Haiphong, která se zúčastnila akce záboru, se snažila oponovat. Do Huu Ca, šéf městské policie v rozhovoru s VnMedia 8. ledna 2012, tři dny po incidentu, jásal nad tím, že akci jednoznačně vidí jako vysoce úspěšný zásah.

„Když se mi podařilo svolat posily, tito kriminálníci uprchli. Bylo to vlastně dobře, jinak bychom museli přijmout ještě tvrdší opatření a následky by byly horší“ prohlásil šéf městského policejního orgánu.

„Ten den jsme s dalšími čtyřmi zástupci byli všichni na místě, odkud jsme řídili celou akci. Byli jsme připraveni i na nejhorší scénář, tedy jsme měli dostatek zbraní a munice. Když jsme tam dorazili, nevěděl jsem, že utekli, byly uvažovány všechny bojové plány,“ dodal.

Podle šéfa policie se „při tomto útoku sice nepodařilo chytit kriminálníka Vuona, byl ale úspěšně potlačen. Musím uznat, že kombinace operací byla velkolepá. Řeknu vám, že nikdy nebyl žádný úkol tak podařeným. Mobilní jednotka použila k dopravě na místo – to je něco, co nebylo v našich učebnicích - připlula tajně na bambusových loďkách, díky čemuž přímo zastihla kriminálky na místě“.

V rámci hromadné amnestie v příležitosti letošního Národního svátku 2. září 2015 byli Vuon a Quy propuštěni po třech letech, sedmi měsících a třech týdnech strávených ve vězení.

Vrátili se zpátky k rybníku vítáni vesničany jako hrdinové. Tleskali jim a vystřelovali na ně barevné konfety. Hlavní mediální proud znova vysílal reportáže o návratu bratrů Doanových, pouze s tím rozdílem, že o nich nehovořili jako o hrdinech.

Šli se podívat na ruinu svého starého domku, pozemek jim však zůstal k disposici. Po skončení jejich případu žádný zábor neproběhl.

Také potkali nové tváře na Lidovém výboru. Vedoucí a zástupce vedoucího, kteří byli u moci v době záboru, odešli z pozice v roce 2012.

Potkali nové tváře i na policejní stanici, která soustavně drží oči nad Vuonem a jeho rodinou od doby, kdy je na svobodě.

Policie je stále sleduje a monitoruje také ty, co k nim chodí na návštěvu.

„Máme starosti o budoucnost, protože pravý důvod problémů dosud nebyl odstraněn: veřejné vlastnictví půdy,“ sdělil Vuon v rozhovoru pro Vietnamu Right Now. „Ale nevzdám se. Nikdy. Budu je žalovat.“