Ve východních Čechách je tradice loutkaření navržena do seznamu UNESCO jako nehmotné kulturní dědictví.
Doporučili to členové Národní rady pro tradiční lidovou kulturu v úterý 13. listopadu 2012. Pokud se tak stane, zařadí se k významným kulturním akcím, jako jsou Moravská jízda králů, Verbuňk či myslivost.
Hodnotné kulturní dědictví
Již od pravěku vkládali lidé do postaviček vytvořených pomocí fantazie a lidského umu své myšlenky a srdce. Malé sošky ze dřeva, hlíny, zvířecích klů a jiných surovin sloužily k náboženským rituálům, ke zkrášlení či třeba pro potěchu ducha.
Později se začaly postavičky používat jako herci vystupující v rozličných hraných příbězích.
Marioneta, Maňásek a Javajka
Loutky lze rozdělit podle technik, pomocí nichž jsou uváděny do pohybu, z nichž nejznámější je Marioneta zavěšená na drátu s nitěmi pro pohyb rukou a vahadlem pro pohyb nohou.
Maňásek je látková loutka, která se navléká na ruku. Javajka je upevněná na drátu nebo tyčce. Dalším zvláštním typem jsou loutky vytvořené pro animovaný film, které se objevují až v moderní době. Jednotlivé momenty příběhu jsou snímány na kameru a poté při projekci vytvářejí plynulý obraz děje.
Zájem o loutková představení byl poměrně velký, poklesl až v 19. století a širšího návratu na scénu se dočkala až na přelomu 19. - 20. století. V Čechách vznikaly amatérské scénky a loutky dle předloh M. Alše, V. Suchardy, J. Trnky a dalších.
Loutka, jak ji popisuje slovník jazyka českého, je „figurka představující nějakou bytost“.
Významní čeští loutkáři
Matěj Kopecký
Významných českých loutkářů je nepřeberné množství, uveďme alespoň tři nejznámější. Jedním z nich je Matěj Kopecký, přezdíván jako Patriarcha českého loutkářství, jehož život a činnost byly v duchu vlasteneckých představ opředeny legendami. Ve svých hrách předával divákům nové myšlenky národního obrození.
Jeho nejznámější loutkou byl potom Kašpárek Pimprle, jenž vystupoval jako mluvčí tužeb a strastí lidu, někdy prostřednictvím drsného humoru. Jeho hlavními postavami byli Faust, český Honza a čerti.
Josef Skupa
Jako druhého loutkoherce zmiňme muže spojeného s divadlem Spejbla a Hurvínka. Ano, je to prof. Josef Skupa. Hlavní postavy prošly během své devadesátileté existence vývojem a změnami.
Postava Spejbla symbolizuje přechytralého měšťáka a také nespokojeného bručouna. Prostořeká loutka dostala jméno Hurvínek. Ke slavné dvojici přibyla v roce 1930 i postava Máničky, která žije s bábinkou - paní Kateřinou, učitelkou Hurvínka. Mánička občas žaluje a Hurvínek ji škádlí, ale přesto ji má rád. Ke slavné dvojici se přidal i pes Žeryk. I dnes slaví toto divadlo velké úspěchy, a to nejen u nás, ale i v cizině. Hurvínek má dokonce svoji sochu vyrobenou z růžové žuly v Chrástu u Plzně, kde pan Skupa po dlouhá léta žil a tvořil.
Jiří Trnka
Zakladatelem animovaných filmů je Jiří Trnka. Spolupracoval s Josefem Skupou. Proslavil se po celém světě, byl označen za vzbouřence proti Waltu Disneymu. Trnkův přínos spočívá v osvobození českého, ale i světového kresleného a loutkového filmu z amerického vlivu.
K jeho nejznámějším loutkovým filmům patří Dobrý voják Švejk, Staré pověsti české, Sen noci Svatojánské, Kybernetická babička nebo Ruka, slavný loutkový film o násilí, které ničí lidské štěstí, jenž získal ocenění v moha zemích světa. Československým režimem byla Ruka chápána jako kritika kapitalismu zatímco západní kritikové z filmu cítili útok na komunismus.
Nové loutkové filmy
Jako zástupce současného českého loutkového filmu zmiňme například Fimfárum I, II a III, Kuki se vrací, Na půdě. Ze světové tvorby například strhující a příběhově propracovanou loutkovou tragédii Strings, Slepičí úlet nebo Piráti.
