Co se stalo s parlamentní pro tibetskou iniciativou
Na 10. březen připadá Den Tibetu jako vzpomínka na násilně potlačené povstání Tibeťanů v roce 1959.
I mnohé české radnice každoročně vyvěšují ze svých oken tibetské vlajky.
Zakladatelka parlamentní Skupiny přátel Tibetu Kateřina Jacques vzpomíná na akce pro Tibet a zmiňuje i některé své současné lidskoprávní aktivity.
V minulém volebním období jste založila parlamentní skupinu přátel Tibetu. Pořádala mnoho aktivit. Vaším odchodem z Poslanecké sněmovny ale její činnost uhasla. Co si o tom myslíte?
Vybudovat skupinu nebylo úplně snadné, čelila jsem mnoha překážkám. V závěru funkčního období už nás bylo kolem dvaceti, kteří byli ochotní se do protibetských aktivit zapojit. Naše poslední akce, Vlajka pro Tibet, Poslaneckou sněmovnu doslova rozhýbala, byl to dobrý závěr naší práce. Vysloužili jsme si uznání také na mezinárodní úrovni, o našem úsilí se ve světě vědělo, včetně kanceláře Jeho svatosti dalajlámy nebo tibetské exilové vlády. Bylo to v souladu s tím, jak je Česká republika, především díky tomu, co v této věci dělal Václav Havel, ve světě vnímána. Jako země, která téma lidských práv vnímá velice silně a snaží se pomáhat.
Je podle vás možné, že skupina začne opět fungovat?
Myslím, že současná politická reprezentace se tomuto odkazu vzdaluje, utápí se v místních problémech a na morální nadstavbu v podobě solidarity s okolním světem už energie nezbývá. V tomto funkčním období, které spěje do druhé poloviny, už zlepšení bohužel neočekávám.
Které akce skupiny byste připomněla?
Za nejvýznamnější považuji historicky první oficiální návštěvu dalajlámy v Poslanecké sněmovně. Předtím, již na konci 90. let, navštívil Senát, ale jaksi poloilegálně, nešlo o oficiální setkání. Na druhém místě bych jmenovala zapojení české skupiny do mezinárodní sítě a spolupráci s celou řadou neziskových organizací. Právě synergie mezi politickou reprezentací, neziskovým sektorem a občanskou společností je předpokladem pro to, aby aktivity měly dostatečnou razanci a sílu něco změnit.
Obhajobě lidských práv v Tibetu a v Číně se věnujete stále, i mimo sněmovnu. Jakých akcí jste se zúčastnila a jaké aktivity chystáte?
Dělám, co se jen dá. Je toho víc. Doprovázela jsem například tibetské mnichy z Indie, kteří na pozvání neziskových organizací loni navštívili Prahu. Soustavněji se snažím pomáhat s podporou konkrétního vězně svědomí, právníka Kao Č´-šenga, pro něhož byl v Senátu před měsícem uspořádán koncert s četbou jeho textů. Vystoupili zde umělci bez nároku na honorář – Jan Potměšil, Marta Kubišová a Jitka Hosprová. Veřejnosti jsme představili dopis adresovaný české vládě.
A další akce?
Snažím se pomáhat při odbourávání předsudků, které ve společnosti nesmyslně – v důsledku tvrdé čínské komunistické propagandy – přetrvávají vůči praktikujícím Falun Gongu, což je v Číně zakázané duchovní cvičení. Upozorňuji na devastaci životního prostředí v Číně i v Tibetu a na nebezpečí, které to má na zdraví obyvatel nejen v místě, kde se to děje, ale po celém světě. Svět je totiž dnes tak globálně provázaný, že téměř všechno souvisí se vším. Potraviny, zboží – to všechno se dostává i k nám. Minimálně na to naši občané slyší, když už jim na srdci neleží téma lidskosti a utrpení lidí.
Den národního povstání Tibetu světu připomněl, že Tibet stále není svobodný
Dr. Bernhard Müller – Tibeťané vymírají na svém vlastním území
Čínské úřady: Mrtví Tibeťané jsou zločinci a k represím nedochází (video)
ČR: Tibeťanka říká: Tibeťané trpí a nemají lidská práva
Den Tibetu v ČR: Mluvím za naše lidi - vzkazuje Tibeťanka západním zemím a OSN (video)
