Ministerstvo zahraničí Spojených států vydalo 13. září výroční zprávu o náboženské svobodě ve světě, ve které opětovně poukázalo na to, že čínské komunistické úřady svobodu vyznání vážně porušují. Jako reakci vydal generální tajemník pěti (státem povolených) náboženstvích v Číně společné prohlášení, ve kterém „požaduje, aby USA přestaly používat náboženství k zasahování do vnitřních záležitostí jiných zemí".
Když jsem si 16. září přečetl zprávu na people.com, nemohl jsem si pomoci od pousmání, jak mě pobavila. Když americká vláda kritizuje Čínskou komunistickou stranu (ČKS), většina následovníků různých vír v Číně by z toho měla mít užitek, nicméně představitelé pěti náboženství neukázali ani nejmenší vděk, ba naopak se spojili, aby ČKS hájili. Člověk se musí zamyslet nad tím, jaká je opravdová totožnost těchto takzvaných církevních figur.
Kdyby společné prohlášení jasně neuvádělo, že pochází od pěti náboženství, rozhodně bych jej považoval za něco, co vyšlo přímo z úřadu propagandy ČKS. Oznámení je plné žargonu komunistické strany jako „svévolné překrucování" (faktů) a „čínská vláda pevně dodržuje svobodu vyznání" a tak dál. Jiang Yu, mluvčí čínského ministerstva zahraničí, by mohl takového prohlášení přímo dát novinářům, nemusel by tam měnit ani slovíčko.
Pět náboženství v Číně – buddhismus, taoismus, islám, katolicismus a protestantské křesťanství, mají sotva kdy co do činění jedno s druhým. Dokonce se ani navzájem neuznávají. Ale pod taktovkou režimu ČKS se najednou „spojila", aby stranu podpořila, společně vydala prohlášení a dokonce společně na pódiu zpívala „rudé písně".
Kdo ví, možná, že se jednoho dne v buddhistických a taoistických chrámech a v kostelích objeví portréty Marxe, Lenina, Maa, Denga a Ťiang Ce-mina. Pokud je to, co prohlášení říká, pravda, můžeme přijít pouze k jednomu závěru: s náboženskou svobodou v Číně je všechno v pořádku!
Ale je to opravdu tak? Je katolický arcibiskup, kterého ČKS ustanovila, uznáván papežem? Odvažuje se ČKS připustit potlačování protestantských domácích církví? Zatýkaní a perzekuce buddhistických mnichů v Tibetu jsou známé celému světu. Odváží se některý z komunistických funkcionářů veřejně zodpovědět dotazy mezinárodního společenství ohledně pronásledování praktikujících Falun Gongu?
Čína kdysi vytvořila úžasnou kulturu a částečně za to vděčí i vlivu konfucianismu, taoismu a buddhismu. Byla to právě tato náboženství, která udržovala v průběhu dlouhých dějin země morální měřítko lidé. Když se ale k moci dostala ČKS, pálila svatá písma, ničila chrámy a kostely a rozbíjela sochy buddhů. Ničila náboženství všemi možnými způsoby. Později, aby se před mezinárodním společenstvím ukázala, pomohla k postupu mnohým církevním hodnostářům, kteří straně projevili loajalitu.
Jedním z takových příkladů je Shi Yongxin, současný opat šaolinského chrámu. Kdo si o něm myslí, že je opravdový mnich? Pódium pro přehlídky v plavkách, které před šaolinským chrámem stojí, je rozhodně další div světa.
Originální článek byl zkrácen a nadpis pozměněn.
Související články:
Shaolin: Který chrám následuje Cestu?
Čínské úřady zatkly biskupy za to, že poslouchají Vatikán
Tvrdý život v hloubi čínských hor (fotoreportáž)
