Doktoři se původně domnívali, že se 21letý Apichit ze svého vážného stavu dostane bez následků, ale věci se obrátily k horšímu a než zemřel, podstoupil ještě čtyři operace mozku.
Tato nehoda z roku 2003 se stala nedaleko místa ve východním Bangkoku, kde žiji, a já sám denně přejíždím jeden nebo dva malé kanály, které si razí svou cestu až do vod řeky Chao Phraya. Když přejíždím přes malé mosty, na hladině vidím odpadky a cítím zápach splašků.
Je těžké si představit, jak se v Bangkoku žilo v době, kdy mu cizinci říkali „Benátky Východu" když žijete v této 10 milionové metropoli dnes.
V roce 1855 přicestoval Sir John Bowring v zastoupení královny Viktorie, aby vyjednal spolupráci a obchodní smlouvu mezi Thajskem (tehdy Siamem) a Británií. Sám napsal: „Dálnicemi Bangkoku nejsou ulice nebo silnice, ale řeka a kanály."
V té době měl Bangkok přibližně 400 tisíc obyvatel, kteří žili hlavně v plovoucích domech na řece a v doškových domcích na břehu řeky Chao Phraya a jejích kanálů. Soukromé domky obrůstaly kokosové palmy a banány a mezi nimi se tyčily velkolepé chrámy a paláce.
Bangkok se stal hlavním městem Siamu v roce 1782, 15 let poté, co byla původní thajská metropole zničena barmskými nájezdníky. Na příkaz thajského krále byly vykopány kanály a těžkou práci vykonávali většinou váleční zajatci.
Jako první to byl obchod se Západem, který poprvé radikálně změnil „vodní společnost" Bangkoku, a ne dlouho po dohodě se Sirem Bowringem se začaly stavět první silnice. O několik let později se město chlubilo prvními tramvajemi v Asii, zatímco na březích řeky Chao Phraya se stavěly mlýny na zpracování rýže a skladiště.
Historička umění Maryvelma O'Neil ve svých kulturních a literárních historiích Bangkoku cituje amerického návštěvníka, který na konci 19. století napsal nelichotivou zpověď o tom, že takzvané Benátky Východu „jsou tak zmiňovány často spíše ironicky než vážně".
Ze stejného časového období existují i záznamy jiného cestovatele, který připodobnil Bangkok spíše východnímu Rotterdamu.
Můj tchán pochází z čínské rodiny imigrantů. Vyrostl v poslední komunitě plovoucích domů v Bangkoku, která byla odstraněna někdy v 50. letech minulého století.
V dnešní době jsou původní kanály ve znečištěné a betonové verzi Bangkoku zasypané, aby udělaly místo špatně navrženému silničnímu systému a hromadám vysokých činžovních domů. Většina funkčních kanálů je spíše obrovskými stokami, ale ty větší z nich pořád používají místní převozníci, kteří vozí tisíce obyvatel do práce a zpět.
Na spodním toku řeky Chao Phraya brázdí vody na dlouhých lodích turisté a odváží se i na menší kanály, které protínají chudé části země, kde se lidé v okolí řeky protloukají, jak to jde. Navzdory tomu, že právě kvůli této vodě Apichit zemřel, skupinky chlapců se dál v kalné, špinavé vodě koupou a dovádějí.
