Nejen rodiče, ale i odborníky znepokojuje, kolik málo přímých zkušeností s přírodou děti mají a jak málo vědí o celosvětových problémech.
Podle zprávy Bio Index z roku 2010, jedno z 10 dětí neví, co jsou to ohrožené druhy, a 14 % se mylně domnívá, že zvířata jsou v ohrožení kvůli přírodě, ne kvůli lidem.
Výzkum proběhl v deseti zemích u deseti tisíc dětí ve věku od 5 do 18 let. Studií byl pověřen sekretariát OSN pro Úmluvu o biologické rozmanitosti (CBD), který požádal Airbus, francouzského výrobce letadel, aby průzkum provedl.
Manažerka tiskového oddělení americké pobočky Airbusu, Mary Ann Greczynová, uvedla, že výsledné zprávy nejsou dobré. „Naše děti, lidé zítřka, kteří jednou budou rozhodovat, ukázaly nebezpečnou nevědomost ohledně přírody obecně, což je dvojnásob alarmující, protože podle celosvětového přehledu CBD lidé způsobují vymírání ohrožených druhů až tisíckrát rychleji, než by se to dělo v přírodě."
Podle E. O. Wilsona, biologa z Harvardské univerzity, vymře ročně 27 000 druhů. Pro porovnání: přirozená hodnota by měla být deset druhů za rok. Ve své knize „Rozmanitost života" z roku 2002 uvádí, že pokud to tak bude pokračovat, bude do roku 2022 vyhubeno 22% všech druhů.
Zpráva Bio Index varuje, že pokud chceme tento ničivý cyklus změnit, musíme se, a hlavně děti, lépe vzdělávat. „Pokud nastupující generace nebude vědět, co vše je v sázce, nemůžeme tento souboj o život na Zemi vyhrát."
Příroda a psychologie
Světla Stojkova je psycholožkou v univerzitní nemocnici Alexandrovska v bulharské metropoli Sofii, kde pracuje v dětské psychologické poradně. Během naší schůzky nám v nemocnici ukazuje několik symbolů přírody - vločky na okně, vánoční hvězdy, Santovi sobi a hračky ve tvarech zvířat a rostlin.
„Tohle všechno je důkazem lidské a také dětské potřeby přírody," řekla nám. „Spojení s přírodou povzbuzuje intelektuální a sociálně-komunikativní stránku dětské psychiky a její emoční vývoj."
Stojkova uvedla, že děti projevují zájem o přírodu už od velmi útlého věku - zajímají je květiny, zvířata, kameny i hlína. „Pokud před osmiměsíční dítě postavíte kytici a telefon, natáhne se ke květinám. Pokud dáte čtyřleté holčičce možnost vybrat si buď písek s kameny nebo těsto s mlékem, aby mohla uvařit pro svou panenku, sáhne právě po písku. Pokud dáte čtrnáctiletému teenagerovi vybrat mezi výletem do hor a chatováním na počítači, vybere si výlet."
Podle doktorky je důvod jediný - přirozeně tíhnou k přírodě. Ovšem dodává, že toto spojení se musí hýčkat a udržovat.
V průzkumech se podle ní ukázalo, že psychologickými problémy trpí hlavně lidé žijící ve městech. Současné lékařství ví, že příroda dělá děti a lidi obecně silnějšími. Různé dovednosti, které si děti při styku s přírodou vyvinou, z nich dělají vyrovnanější jedince v případech, kdy se musí vypořádat s nestálým prostředím, jako je odloučení od rodičů, smrt apod.
Podle Stojkové má ztráta spojení s přírodou negativní vliv nejen na děti, ale i na celé lidstvo.
Dále uvádí, že největší překážkou k rozvoji pout mezi dětmi a přírodou je společnost a její vysoké nároky na to být úspěšný. Díky tomuto tlaku lidé pravděpodobněji stráví víc času zavřeni mezi zdmi a někteří dokonce začnou věřit, že příroda sama jim brání v úspěchu. Jít se trochu provětrat pak považují za ztrátu času. Což podle psycholožky není pravda. „Spojení s přírodou máme v povaze, a pokud si ho neudržíme, nemůžeme se fyzicky ani psychicky dále rozvíjet; nakonec náš úspěch bude jenom povrchní."
Pokračování na další straně...
Ukázkový případ
„Rodiče s dětmi žijící ve městech jim většinou nedovolí domácího mazlíčka, místo toho jim koupí plyšovou hračku psa v plastové boudě," řekla. „Umělý mazlíček má svůj vlastní hřeben a další doplňky, takže děti se o něj můžou starat a bavit se. Nicméně nakonec naše děti znají a milují jen umělá zvířata místo těch pravých."
Dobrevová přiznává, že ani jedno z jejích malých dětí neví, co znamená ohrožený druh, ale dodává, že je to především úkol rodiny je v tomto oboru vzdělávat a učit je poznávat blíže přírodu. Na jedné z vycházek, kterou nedávno podnikla se svými dětmi, objevil její syn mraveniště „a jeho první reakce byla, že na něj vyskočil a začal mravence zadupávat."
Udělal to proto, že nic takového nikdy předtím neviděl. Sama ho zastavila a vysvětlila mu, že mravenci jsou také živí tvorové a musí tvrdě pracovat a překonat spoustu překážek, aby si svůj dům postavili.
Její děti mají nicméně na rozdíl od mnoha ostatních dětí to štěstí, že jejich rodina vlastní domek na vesnici, kam pravidelně jezdí a kde mají možnost se s živými tvory lépe seznamovat.
„Moje děti můžou vidět krávy, ovce, koně, osly a slepice buď ve vesnici nebo u cesty," dodává.
Děti paní Dobrevové také milují zvířata v zoo a jeho návštěva je dobrým způsobem, jak je o exotických zvířatech něco naučit. „Čteme si informace o zvířatech na cedulích, zvláště o těch exotických. Učíme je, kde zvířata žijí, jestli mají radši teplo nebo zimu a podobně."
Podle ní děti přirozeně inklinují ke zvířatům a často si s nimi vytvářejí asociace. „Jednou dcera při pohledu na díru v silnici zvolala ‚Mami, podívej, to vypadá jako hroch' nebo mi můj syn řekl, že mrak na obloze mu připomíná slona."
Říká, že její dcera miluje malé psy a kočky, kdežto její syn má radši velká zvířata, jako hnědé medvědy a slony. Obě dvě děti často mluví o tom, že by chtěly létat jako ptáci.
Ze zprávy CBD vyplývá, že nejvíce oblíbení jsou savci a to u 50 % všech dětí. S 23 % je následují plazi a jen 6 % dětí má z přírody nejraději květiny.
Pokud by si děti mohly vybrat, 66 % by chtělo létat, 27 procent by rádo vidělo ve tmě jako kočky nebo sovy a 22 % by se chtělo houpat v korunách stromů jako opice.
Podle Dobrevové jsou děti více propojené s přírodou než dospělí, a smutně dodává, že místo toho, aby toto spojení pěstovali, nevědomě ho potlačují tím, že dětem nedávají možnost, aby si k přírodě našly vlastní cestu.
Tvrdí, že dnešní děti mají nepřeberné množství her, knížek a jiných věcí, které by jim mohly lépe poznat a chápat přírodu. Jenže díky urbanizaci nemají k té opravdové přírodě dostatečný přístup.
Má za to, že je důležité děti naučit zodpovědnosti vůči přírodě, naučit je, jak ji zachovat a udržovat čistou. Rodiče by zase měli odpovídat na všetečné „proč" svých dětí, které se týkají přírody.
„Stejně jako ve slavné technice mysli „5 proč", kde se ptáte proč a proč až nakonec najdete příčinu všeho. Takže je naprosto v pořádku, že se děti hodně ptají. Je to pro rodiče i učitele další příležitost, aby je dobře vzdělávali."
