Podobně jako tomu bylo v 19. století, kdy evropské koloniální velmoci vytlačením místních lídí do okrajových částí země vyvlastnili zdroje afrického minerálního bohatství, i dnes si zahraniční vlády a bohaté společnosti ohraničují ohromné pozemky orné půdy napříč kontinentem.
„V tomto ohledu nevidím žádný důvod, proč by skupování půdy mělo být odlišné od ropy, diamantů, atp.. Místní lidé přijdou o svoji půdu a zdroj obživy," napsal v emailu John Ashworth, poradce ze Súdánského ekumenického fóra.
Čelíme budoucnosti, kdy domácí zdroje nebudou schopny zaopatřit své obyvatelstvo. Investoři ze zemí, jako Čína, Saudská Arábie, Indie, Jižní Korea a Katar, hledají půdu za svými hranicemi, v afrických zemích jako Etiopie, Súdán, Tanzánie, Keňa a Mali, kde zakládají rýžové a jiné plantáže.
Pronájmy jsou obvykle dlouhodobé a zahrnují tzv. daňové prázdniny s několika zárukami v oblasti sociální, životního prostředí či pracovních sil. Půda je za normálních okolností inzerovaná jako neobsazená, a jen málo se zvažuje dopad na zabezpečení obživy místním drobným farmářům, které investoři vytlačili pryč.
V Africe narůstá dojem, že začala nová koloniální éra. „Je to nový kolonialismus, je to jako zápas o Afriku v 19. století, jehož prostřednictvím byly naše přírodní zdroje zneužity k rozvoji západního světa," říká Makambo Lotorobo z Přátel jezera Turkana, ekologické organizace z Keni. „V současné době, kdy ceny potravin neustále rostou, dopadne Afrika tak, že bude více platit za jídlo, které je vypěstováno na její vlastní půdě," dodal Lotorobo.
Zpravodaj Waakhe Simon Wudu z organizace Gurtong Trust v Jubě, hlavním městě Jižním Súdánu, je podobného názoru: „Také to považuji za nový kolonializmus. Obávám se, že Arabové a jiní zahraniční investoři časem naprosto ovládnou ekonomiku v Jižním Súdánu a naše vláda pak na nich bude závislá," napsal Wudu prostřednictvím emailu.
Novinář říká, že navzdory začlenění několika Jihosúdánců do zahraničních společností, jako čínské ropné společnosti, není většina pracovníků místních, jsou to zahraniční odborníci. Také Arabové investují do mnoha klíčových oblastí ekonomiky, jako ropa. A tak, když byl nedostatek paliva, vláda byla bezmocná, nemohla zasáhnout a zahraniční společnosti se rozhodly ceny paliv navýšit.
Podle Wudua je jedním z důvodů současné situace v Africe nevyzrálost jejích vlád. „Moje osobní vysvětlení je, že africké vlády jsou rozvojové vlády, kde většina politiků touží po moci a penězích. Toto jim ponechává omezenou kontrolu nad zahraničními investory. Vždy je nechají lehce uplatit velkou sumou peněz," dodává Wudu.
Související články:
Skupování půdy v Africe ohrožuje tamní drobné farmáře, vede k větší chudobě I.
OSN varuje před hladomorem ve východní Africe (video)
V Zimbabwe odhalen ilegální diamantový důl, kde mučí lidi
Podle zprávy Mezinárodního ústavu pro životní prostředí a rozvoj, sídlícího ve Velké Británii, se ví jen velmi málo o konkrétních podmínkách těchto pozemkových obchodů. Vyjednávání většinou probíhá za zavřenými dveřmi a vlastníci půdy se ke slovu dostanou jen velmi zřídka. Zákony často nabízí jen málo možností ke smluvnímu zajištění místních zájmů a následků na životní prostředí. Veřejnosti je přístupná jen málokterá smlouva.
„Když přijdou do Afriky Číňané nebo Saudští Arabové, nemají potuchy, co se zde děje. Dívají se jen na to podstatné, a to snížit cenu potravin v jejich vlastní zemi," říká v telefonním rozhovoru Danielle Nierenbergová, ředitelka projektu Uživit planetu z organizace Worldwatch Institute.
„Co jsem viděla v Africe, bylo používání spousty levných chemikálií a hnojiv z Číny. Když je afričtí farmáři používají, nejsou schopni přečíst čínské nálepky a používají je nevhodně, nebo nadměrně. A tak to bude pokračovat, protože když tyto společnosti přijdou do Afriky, nemají dlouhodobý zájem o životní prostředí a zdraví Afričanů."
Nierenbergová dodává, že právě nedostatek investic od afrických vlád do jejich vlastního zemědělského hospodářství vede k tomu, co vidíme dnes – pozvou se investoři. V celé Africe je jen sedm afrických států, které do zemědělství investují 10 procent svého státního rozpočtu. Na druhé straně ty samé vlády klidně dovolí, aby jim do pozemků proudili investice ze zahraničí.
„Protože vlády chtějí rozvíjet ekonomiku a rozvíjet hrubý domácí produkt, jsou velmi krátkozraké, když přijde na dlouhodobé následky, včetně zabezpečení potravin, ekonomické životaschopnosti a situace farmářů," říká Nierenbergová.
Joe Guinan, ředitel iniciativy TransFarm Africa na Aspenově institutu, se domnívá, že v současné situaci je nevyhnutelné, že se zahraniční podniky budou po Africe ohlížet. „Pokud africké země a sponzoři nevyvinou zemědělský potenciál Afriky, je jasné, že to se zvyšujícím se nátlakem na celosvětovou poptávku po potravinách udělají vnější investoři."
Házení viny na oběti
Harwood D. Schaffer, odborný výzkumný asistent na zemědělské fakultě University of Tennessee, říká, že není správné za nastalou situaci obviňovat Afričany, kteří vlastně jsou obětmi honby za pozemky.
„Když přijdeme a vidíme, jak Afričani sklízí úrodu, obviňujeme je za jejich špatné zemědělské postupy. Ale je zvláštní obviňovat Afričany za to, že někdo přišel a vzal jejich půdu, aby ji znepřístupnil většině populace. To je obviňování obětí," okomentoval Schaffer v telefonním rozhovoru.
„Když lidé mluví o investování do zemědělství, vždy to dělají z pohledu Západu, v tomto případě to znamená vložit peníze do výzkumu plodin a připravit půdu pro zorání. U farmářů je ta investice pro nás neviditelná, protože toto je jejich práce," dodává Schaffer.
Ale ani západní styl velkoinvestic do afrických pozemků není zaručeným úspěchem. Došlo už k několika případům, kdy projekty zanechaly půdu degradovanou. Gezira Scheme Project v Súdánu je jedním z nich. Téměř 2,5 milionu akrů bylo dáno v 70tých letech investorům, ale půda nebyla pro mechanizovanou produkci vhodná a většina z ní tak byla zničena.
„Takže už jsme měli příklady takových investic, které se udály před 20 až 30 lety a které nevyšly." říká Michael Taylor, programový manažer Pozemkové politiky a afrického regionu v telefonním rozhovoru z Říma.
Nedávno Mezinárodní finanční korporace (IFC) spadající pod Světovou banku oznámila projekt zodpovědného investování do zemědělství, které má „lépe rozdělit zisky a vyvážit příležitosti s riziky, zatímco zaručí, že budou respektována práva existujících majitelů půdy". Nicméně někteří pozorovatelé mají za to, že Světová banka na nejlepších zájmech Afričanů nepracuje.
Zpráva z Oaklandského institutu publikovaná na začátku tohoto měsíce říká, že Světová banka usnadňuje v Africe přesun směrem k upřednostňování velkých komerčních agrofirem. Jedním způsobem, jak tak činí, je, že „usiluje, často potají, aby africké státy provedly reformy zákonů o pozemcích a fiskálních režimů, čímž se stanou (pozemky) pro zahraniční investory atraktivnější".
V Africkém rohu, který čelí rozsáhlému hladomoru a nejhoršímu suchu za posledních 60 let, není v sázce jenom kontrola nad tamní půdou, ale také přístup k nejcennější komoditě ze všech, bez které je půda k ničemu – vodě.
„Teprve nedávno začala mezinárodní debata na toto téma zdůrazňovat, že odebírání pozemků je také odebíráním vody, protože bez vody není samozřejmě zemědělství. Takže čím víc vody je použito z Nilu, který teče z Etiopie a Súdánu ke Středozemnímu moři, na zavlažování projektů, tím méně zůstává pro ty, kteří jsou dál po proudu řeky," varuje v e-mailu J. Matthew Roney, výzkumný pracovník z ústavu Earth Policy Institute.
Související články:
Skupování půdy v Africe ohrožuje tamní drobné farmáře, vede k větší chudobě I.
OSN varuje před hladomorem ve východní Africe (video)
V Zimbabwe odhalen ilegální diamantový důl, kde mučí lidi
