Analytici se snaží zjistit, co za tím stojí, přičemž nejčastěji se mluví o mocenském boji uvnitř strany. Jak řekl Iain Martin, ostřelování Koreji „je v severokorejské politice vlastně taková reklamní kampaň".
Nejsem si však jist - nebo, abych byl přesnější - nemyslím si, že to je jediný důvod. Lidé si sice mohou myslet, že režim v Severní Koreji je jakýmsi osamělým vlkem, ale pro své přežití zcela jednoznačně závisí na Čínské komunistické straně.
Navíc ČKS preferuje, když její spojenci a nohsledi berou za své činy plnou zodpovědnost, neboť to Pekingu dává punc „správného policejního státu" a umožňuje jim získat více ústupků ze strany demokratického světa (což je i důvod, proč je nejbližším spojencem ČKS íránská mullahkracie, ale to už odbočuji).
„Vláda Baracka Obamy zastává nejpřísnější anti-komunistickou politiku za posledních dvacet let."
Ve skutečnosti je téměř nemožné, aby se něco podobného odehrálo, aniž by to předtím dostalo zelenou od ČKS. Vzpomeňte si, že jednu dobu Čína nárokovala Severní Koreu coby svou historickou součást - zčásti, aby bylo jasné, kdo je tady pánem, a částečně proto, aby položila základy pro případné převzetí, pokud by stalinský režim působil více škody, než užitku.
Čínské moře a ne Čínské jezero
Čímž se nabízí otázka: Proč tedy ČKS útok dopustila? Abychom našli odpověď, podívejme se blíže, co se ve východní Asii událo za poslední rok.
Kvůli evropské bankovní krizi, bizarnímu americko-ruskému bezpečnostnímu resetu, válkám v Afghánistánu a Iráku a mnoha problémům na domácí půdě, které vyřešily až listopadové volby, byla na západní Tichomoří upřena pouze malá část pozornosti. I tam se ovšem děly věci dramatické a velice nečekané.
Začalo to tím, že se ČKS pokusila prohlásit Jihočínské moře za své jezero. Jak se dalo očekávat, v řadě zemí z jihovýchodní Asie to vyvolalo nevoli. Ne až tak očekávaná byla ovšem reakce Spojených států, která v podstatě také vyzněla jako: „Ne".
Těžko si lze představit, jak moc to překvapilo čínské mocipány.
Možná, že komunisté věřili, že šlo o pouhé gesto voličům. Ten dojem však zmizel při povolebním turné Obamy po Asii (Indie, Indonésie, Jižní Korea a Japonsko). Mohlo by se mu klidně přezdívat „turné na oslabení Číny".
Dnes slyšíme volené úředníky uvnitř i vně administrativy kritizovat ČKS za jejich záměrné oslabování měny, a i když kritika si bere na paškál spíše hospodářskou sféru, než geopolitickou transparenci, pro Chu Ťin-tchaa je to prašť, jako uhoď.
Řečeno v kostce, čínský komunistický režim musel takřka jako v horroru sledovat, kterak vláda Baracka Obamy - byť váhavě a s několika zaškobrtnutími, o to však neomylněji - našlápla k nejvíce anti-komunistické politice vůči Asii za posledních 20 let. Bylo to doslova jakoby do Číny přijel Nixon, jen naruby.
Testování odhodlání
Teď tedy ČKS a spolu s ní i my ostatní, budeme čekat, jaké zvolí nová administrativa a kvazi-nahodilá politika řešení. Nebude to tak snadné, jak by se mohlo zpočátku zdát.
V jihovýchodní Asii, zejména v Indonésii, nešetřili pro prezidenta potleskem (což je pro ČKS o to bolestivější, protože Obama by tak mohl řídit politiku v této oblasti). Japonsko má naproti tomu středo-levou vládu s více propekingsky orientovanou politikou (zato Jižní Korea je opakem).
Teď se bude lámat chleba. Pokud by Obama zvolil cestu precedensu, tj. přišel za ČKS s pomocnou rukou, nabízejíc „kontrolu" nad počínáním Kim Čong-Ila a jeho rádoby následovníků, pak by se situace ve východní Asii vrátila k normálu (a to by nebylo dobré). Kdyby však prezident šel cestou náznaků z jihovýchodní Asie, mohlo by to dramaticky změnit světovou rovnováhu - ve prospěch Ameriky.
Nixonovo vášnivé antikomunistické zapálení z něj činí prakticky jediného amerického politika, který by si na ČKS mohl došlápnout. Zároveň však z Obamy jeho levicová minulost dělá ideálního amerického vůdce, který by ČKS mohl pomoci.
Věřím, že ČKS umožnila ostřelování právě proto, že se výše uvedenému snažila zabránit. Čas ukáže, zda měla pravdu. Pokud ne, může být tato situace pro Číňany překvapivé povzbuzení ve snaze vyrvat jejich zemi z náručí komunistického režimu, který je zotročuje.
D. J. McGuire je spoluzakladatel China e-Lobby a autorem knihy "Dragon in the Dark: How and Why Communist China Helps Our Enemies in the War on Terror." (Drak ve tmě: Jak a proč pomáhá komunistická Čína našim nepřátelům ve válce s terorismem)
