Podle zprávy hongkongského časopisu Chengming uvolnilo Ministerstvo financí Komunistické strany Číny začátkem května sto miliard yuanů (cca 260 mld. Kč) na „udržování stability", s tím, že tato suma nezahrnuje náklady na potlačování hnutí za nezávislost v Tibetu a Xinjiangu.
Po celé Číně se od té doby rozšířily „Vedoucí kanceláře pro udržování stability", uvádí článek. Kromě funkcionářů z Výboru pro politické a právní záležitosti KS Číny patří mezi členy kanceláře i aparátčíci z úřadů veřejné bezpečnosti, prokuratur, soudů a také oddělení národní bezpečnosti a propagandy. Tyto kanceláře byly údajně založeny ve všech krajích a také ve všech okresech.
Novou taktikou je pak šíření „stability" pomocí úplatků přímo lidem, kteří si na vládu stěžují. „Místní úřady vám dají pár tisíc, nebo dokonce deset tisíc, aby vás „stabilizovaly", s požadavkem, že už si nikdy nepůjdete stěžovat do Pekingu," uvedl Liao Heping, obhájce práv ze Šanghaje.
„Aby místní režim apelanty zastavil, dá jim peníze, nebo s nimi uzavře obchod," říká Ma Yalian, žena ze Šanghaje, která si chodí na vládu stěžovat soustavně již několik let, od té doby, co jí byl bez souhlasu zbourán dům a rok strávila v pracovním táboře. „Když například souhlasíme, že si nepůjdeme stěžovat do Pekingu, dostaneme zaplaceno. Někteří apelanti na to přistoupí, protože jsou ve velmi obtížné životní situaci," vysvětluje.
Pro „udržování stability" je v čínštině výraz weiwen.
„Nejdřív vás unesou a pak vám nabídnou auto. Když na to nepřistoupíte, uspořádají schůzku v hotelu a nabídnou vám hodně peněz," říká Li Xiufen, apelant z provincie Jiangsu.
Státní deník v provincii Guangdong, Nanfang Daily, píše, že některé lokální „stabilizační kanceláře" začaly podávat inzeráty na nábor tzv. „dobrovolných informátorů weiwen". Požadavky kraje Taxia v provincii Jiangxi byly ještě konkrétnější. Každý informátor si musí „vytvořit alespoň pět kontaktů na sběr informací." Informátory pak musí schvalovat oblastní stabilizační kancelář.
„Některé lidi například dají do domácího vězení," popisuje fungování kanceláří Ma Yalian. „Domácí vězení nemusí být nutně doma; někteří jsou drženi v hotelech, jiné pošlou na dovolenou. Tyhle takzvané dovolené jsou vlastně formou omezování svobody. Za sto yuanů na den najmou mezi nezaměstnanými dělníky nebo jinde lidi, kteří vás hlídají," dodává.
„Tenhle program ‚weiwen' je přesně to, co místní úřady shání. Když narazí na jakékoli stížnosti nebo opozici, jednoduše ji potlačí ve jménu ‚weiwen'. Poplatky, které se tam pohybují, jsou v podstatě peníze za mlčení, ale na tuhle ‚stabilizační' iniciativu vyčlení hodně prostředků - jsou s tím úzce spjaté úplatky a zpronevěry funkcionářů. Místní úřady za „stabilizační" náklady označují všechno možné," míní Ma.
Paní Wu z Pekingu se domnívá, že cílem programu je vlastně udržet korupční prostředí. „Pro úřady je to způsob, jak nepozorovaně pokračovat v korupci. Mají mnoho způsobů, jak z toho programu dostat peníze. Uvnitř je to veliká korupce...veliká korupce. Centrální vláda nemá způsob, jak vyšetřit, na co se tyhle výdaje používají."
