Když vypukly násilnosti v autonomní oblasti Sin-ťiang, domově muslimské menšiny Ujgurů, čínská státní média spěchala, aby „pokryla zprávy, - a západní média následují jejich verzi.
„Krvavé výtržnosti na čínském muslimském západě jsou znepokojující připomínkou protičínských násilností v dalším problematickém regionu, Tibetu, a ukazují, jak vláda tvrdé ruky a radikální odpor posouvají nepokoje do nových výšek,“ píše agentura Associated Press (AP).
„Počet obětí násilných etnických výtržností v severozápadní oblasti Číny, Sin-ťiangu, vzrostl na sto padesát šest. Policie v pondělí rozehnala „výtržníky“ v dalším městě, oznámila oficiální zpravodajská agentura Xinhua v úterý dopoledne,“ přineslo Reuters.
Ovšem znalci médií a ujgurští aktivisté prohlašují, že čínské státem kontrolované sdělovací prostředky se snaží příběh podat tak, aby byl příznivý pro režim. Tuto strategii nazývá jeden čínský znalec médií, bydlící v Hong Kongu, jako „Kontrola 2.0.“
„Tím, že vypustí informace ven, mohou úřady přimět ‘periferní média’ (vlivné zpravodajské portály na internetu a komerční noviny), aby pracovala pro ně,“ píše David Bandurski, provozovatel web stránky China Media Project ve své analýze dřívějších výtržností v Š'-šou.
„Tyto sdělovací prostředky se napasou z oficiálních zpráv agentury Xinhua (Nová Čína), a tím zesílí jejich efekt. Ty samé zprávy, v mnoha případech jen s nepatrnými úpravami, se pak stanou zprávami AP, AFP a Reuters.
Použitím této metody, prozrazuje Bandurski, dokáže čínský režim zabít negativní informace a udržet „buřičská profesionální média stranou“.
Zatímco čínské státní sdělovací prostředky udávaly tón zpravodajství, režim zapracoval, aby se odřízly nekontrolované informace od úniku z oblasti.
Tala Dowlatshahi z newyorské pobočky organizace Reportéři bez hranic uvádí, že bylo včera uzavřelo více jak padesát internetových fór používajících ujgurštinu a komunikace byla omezena.
„Lidé z té oblasti jsou úplně odříznuti od zbytku světa,“ komentovala. „Nemám pro vás mnoho odpovědí, ale můžu vám prozradit, že se k nám nedostává pravdivý obraz událostí.“
Kanadští Ujguři tvrdí, že jejich přátelé a rodiny zmizeli ze služeb instant messengerů (Skype, ICQ apod.), nezvedají své mobily a nereagují na emaily.
Ačkoli první zprávy z nepokojů v Sin-ťiangu se velmi spoléhaly na čínské zdroje, málo z nich, jestli vůbec některé, se zmínily, že ta samá státní média jsou považována za propagandistické nástroje režimu.
„Zpravodajská média by měly být velmi opatrná, co se týče přesnosti jakýchkoliv zpráv přinášených čínskými sdělovacími prostředky, protože tyto informují jednostranně,“ uvedla Dowlatshahi, doplňujíc, že veškeré zpravodajské pokrytí slouží politickým zájmům režimu.
Státní agentura Xinhua se také snažila, aby přinesla příběh střetnutí dvou etnik – Chanů a Ujgurů, které bylo podníceno teroristy z ujgurské menšiny. Ale znalci Ujgurů říkají, že tamní napětí je zaviněno zejména dlouhotrvajícími stížnostmi souvisejícími s okupací oblasti čínských režimem.
Ujgurové si prošli stejným utrpením jako Tibeťané poté, co byl jejich region zabrán Čínskou komunistickou stranou v roce 1949. Tisíce lidí bylo zabito, jejich náboženské instituce byly zničeny, jejich jazyk zakázán a v rámci nedávné politiky byly ujgurské rodiny přinuceny posílat své děti do škol ve vnitřní Číně a jejich dívky musely pracovat ve vnitrozemských městech. Jen málo z nich se kdy vrátí a ujgurští aktivisté říkají, že jsou přinuceny k prostituci.
Amnesty International uvádí, že od 80. let „čínská vláda vystupňovala agresivní kampaň, která vedla k zatčení a svévolné deportaci tisíců Ujgurů na základě obvinění z ‘terorismu, separatismu a náboženského extrémismu’, to vše za to, že dělali jen to, na co mají lidské právo.
I když zprávy mezinárodních médií byly skeptické, když čínský režim představil předolympijské nepokoje v Tibetu jako spiknutí připravené dalajlámou, byla tato média tentokrát více než ochotna přijmout a přetisknout čínskou oficiální verzi situace v Sin-ťiangu, prohlašují ujgurští aktivisté v Kanadě a Spojených státech.
„Většina sdělovacích prostředků ukazuje jen čínský pohled a zveřejňuje fotografie a snímky čínských médií,“ tvrdí Rukiye Turdesh, předseda Ujgurské kanadské společnosti.
Čínská státní média přinášela zprávy zaměřené na čínské Chany a ukázala Ujgury jako násilníky útočící na čínské Chany. Západní média se pak přidala,“ říká Turdesh.
„Neukazují žádné snímky zabíjených Ujgurů. Neuvádějí nic o Ujgurech, co se s nimi stalo, jen říkají, že Číňané byli biti, že Číňané byli zabiti. Co to má znamenat, to není fér, že? Jen kopírují čínská média,“ zlobí se Turdesh.
„Ujguři jsou bezmocní, nemají vojáky, nemají zbraně, nemají nic, Číňané mají všechno a Číňané blokují informace. Nevíme, co se tam právě teď děje. I když Čína všechny zabije, zmasakruje všechny Ujgury, nikdo se to nedozví.“
Alim Seytoff, generální ředitel Asociace amerických Ujgurů, zastřešující organizace, kterou čínský režim obvinil z organizování výtržností, sdělil, že se pozdější zpravodajství z nepokojů zlepšilo, více médií mluvilo s ujgurskými zdroji, nicméně je pořád znepokojen tím, jak mnoho zpravodajských zdrojů důvěřuje čínským státním médiím.
„Je nesprávné, aby mezinárodní společnost přijímala slova pocházející od čínského režimu jako fakta. Měli by s tím být opatrní, protože je to vždycky předpojaté a jednostranně zaměřené.“
Xinhua a CCTV (Čínská státní televize) jsou nejvlivnější a nejrozšířenější média, která menší čínské společnosti berou jako vodítko pro své zpravodajství. Tyto dvě média bázlivě podala události v Sin-ťiangu falešně, ne nepodobně, jako tomu bylo v Tibetu v březnu 2008.
Zatímco v Tibetu byl ze zorganizování nepokojů viněn dalajláma, za současné nepokoje je obviňována Rebiya Kadeerová, přední ujgurská aktivistka a předsedkyně Světového kongresu Ujgurů.
Tak jako Tibeťané, i Ujguři jsou nepřetržitě zobrazováni jako „barbarští, líní a hloupí,“ říká Alim.
Čínský režim šel ve snaze ovládnout média ještě o něco dál a pozval zahraniční reportéry do Sin-ťiangu na prohlídku s průvodcem po nemocnicích a místech výtržností.
„Ta důležitá fráze je ‘prohlídka s průvodem.‘ To samé udělali v Tibetu,“ konstatuje D.J. McGuire, zakladatel organizace China e-Lobby a autor knihy Drak ve tmě: Jak a proč komunistická Čína ve válce proti teroru pomáhá naším nepřátelům.
„Problém je, že lidé už byli předem připraveni nevěřit, co kádři o Tibetu říkají, takže se to ve zprávách o Tibetu projevilo,“ pokračuje McGuire, poukazujíc na fakt, že média byla ve zpravodajství o tibetských nepokojích na straně Tibeťanů a takovéto prohlídky s průvodci byly z velké části viděny jako fraška.
„Lidé to chápali, ale ne tak už moc v případě událostí v Urumči.“
Skutečnost, že Ujgurové jsou muslimové, tuto záležitost dále spojuje, říká.
„Po útocích na dvojčata se stalo mnohem jednodušším označit jakékoliv muslimské hnutí jako teroristy a protizápadní, než tak označit odboj v Tibetu, a to mění tón zpravodajství,“ připomněl McGuire.
Režim byl přistižen, když se snažil falešně obvinit Ujgury z teroristických útoků, kdy se důkaz objevil až měsíce po nahlášeném útoku mačetou v Sin-ťiangu těsně před olympijádou a incident byl státními médii řádně zveličen. Čínští polovojenští důstojníci byli také v roce 2008 odhaleni, když zinscenovali protiteroristický zátah v Urumči.
Article in English
