Výročí: Upálení Mistra Jana Husa

Jednou z nejznámějších duchovních postav české historie je bezesporu Mistr Jan Hus, který byl v bouřlivé době rozkolu katolické církve 6. července roku 1415 na koncilu v Kostnici označen za kacíře a vydán světské moci k upálení na hranici. Datum jeho upálení se stalo českým státním svátkem. K jeho odkazu se hlásili husité a později i další církve a společnosti vzešlé z reformace.

Život Jana Husa

Mistr Jan Hus se narodil přibližně roku 1369 v Husinci, byl římskokatolickým knězem, českým středověkým náboženským myslitelem, reformátorem a kazatelem. Rovněž byl Mistrem a rektorem pražské univerzity v letech 1409 - 1410. Je s největší pravděpodobností také autorem reformy českého pravopisu, která odstranila spřežky a zavedla do české abecedy diakritiku. Ve svých náboženských pracech kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev, a přejal některé myšlenky Jana Viklefa^[1].

Jan Hus studoval na pražské univerzitě, kde získal hodnost bakaláře a po čase mu byl propůjčen titul Mistr svobodných umění. Již jako univerzitní profesor byl vysvěcen na kněze a začal kázat v kostele sv. Michala a v Betlémské kapli. V roce 1401 byl zvolen děkanem filozofické fakulty a později rektorem univerzity.

Husův spor s církví

Jeho spor s církví a myšlenky, které ve své době zastával a šířil, volaly po reformě církve, která byla podle něj v mravním úpadku. Hus otevřeně vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy roku 1412 papežem Janem XXIII. proti králi Ladislavu Neapolskému. Papež tehdy vyhlásil odpustky^[2] pro každého, kdo se bojů zúčastní. Jan Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a nazval papeže antikristem. Následovaly lidové bouře, které znepokojily i krále Václava IV.

Na Jana Husa následně papež Jan XXIII. vyhlásil klatbu^[3], stejně jako na všechny, kdo se s ním stýkali, a zároveň nařídil, že má být Hus zajat a souzen podle církevních zákonů a že má být zbořena Betlémská kaple, v níž Hus kázal.

Jan Hus byl pozván do Kostnice u Bodamského jezera, kde se měl na žádost krále Zikmunda konat koncil, který měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve a církev reformovat. Hus byl na místě zadržen a vězněn a král Zikmund, který později do Kostnice také přicestoval, žádal kardinály o Husovo propuštění, avšak ti pohrozili, že se jejich sněm v tom případě rozejde. Král s myšlenkou na pokračování odstranění rozkolu v církvi nakonec na nátlak 4. ledna 1415 ustoupil, dostalo se mu však slibu, že Janu Husovi bude zajištěno veřejné slyšení.

Po dramatických událostech, při kterých byl sesazen papež Jan XXIII a moc do rukou převzal koncil, byl Hus ve zdlouhavém a komplikovaném procesu vyzván, aby obhajoval svoje učení. Nakonec byl požádán, aby odvolal některá ze svých učení, zúžená na seznam článků, které měl odvolat slovy. „Tyto články jsem nikdy nedržel ani nekázal a kdybych to byl učinil, zle bych to byl učinil, neboť je prohlašují za mylné a přísahám, že je nechci držet ani kázat.“ Ještě téhož dne přátelům, kteří se jej ještě snažili přesvědčit, odpověděl, že by byl ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil vinný, ale že žádá důkaz ze svatých Písem o nesprávnosti a kacířství jeho článků.

Husovo upálení

6. července 1415 byl na zasedání sněmu přečten průběh procesu a Husovy nauky, označené za heretické. Husovy knihy bylo nařízeno spálit a Jan Hus byl prohlášen za zatvrzelého kacíře. Sněm prohlásil, že s Husem již nemá nic do činění a předal jej světské moci s žádostí, aby bylo ušetřeno jeho života.

Král Zikmund, zastupující svého bratra Václava, odevzdal Husa místnímu pánu, který jej vydal k provedení rozsudku radě města Kostnice. Popraviště mělo být za městskou branou na cestě k hradu Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou píseň a přesvědčoval lid, že neučil bludům. Poté, co byl přivázán k hranici, přijel Zikmundův maršálek a nabídli Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si zachoval život. Hus odmítl a hranice byla zapálena. Hranice i s Husovými ostatky byla po upálení vhozena do řeky Rýna.

U Husových přívrženců v Čechách způsobila zpráva o upálení hněv a odpor vůči těm, kdo jej vydali na smrt, tj. ke koncilu. Převládlo mínění, že byl odsouzen především pro svou kazatelskou činnost, protože hájil pravdu a neodchýlil se od učení církve. Jeho odsouzení bylo chápáno i jako odsouzení Českého království a jeho pořádků.

Po Husově procesu byl odsouzen i kněz Jeroným Pražský poté, co kázal v Bavorsku proti koncilu. Smrt dvou českých kazatelů způsobila eskalaci napětí uvnitř Českého království, která posléze vedla k takzvané husitské revoluci^[4].

---

[1] Jan Viklef žil přibližně v letech 1320 - 1384, byl to anglický teolog na Oxfordské univerzitě a propagátor reforem římsko-katolické církve. Je autorem prvního anglického překladu Bible a je považován za předchůdce protestantské reformace. Jeho spisy přinesl do českých zemí Jeroným Pražský.

[2] Odpustek označuje odpuštění trestu za spáchané hříchy.

[3] Klatba je církevním trestem za to co církevní zástupci označí jako těžké hříchy. Ve městě, kde odsouzenec žije, jsou zakázány všechny církevní obřady a udělování jakýchkoli svátostí. Odsouzence v klatbě může ve dne kdokoli beztrestně zabít

[4] Husitská revoluce představuje hnutí vzešlá z reformního proudu v katolické církvi, které odvozuje svůj původ od učení Mistra Jana Husa a žádá dalekosáhlou reformu církve. Husité sami se nazývali kališníci, teprve později začali používat i označení husité.