Tibeťané mají v budoucnu 28. březen slavit jako den „Osvobození od feudalismu“. Je to den porážky jejich povstání proti čínskému vojsku před padesáti lety. A nyní rozhodla čínská ústřední vláda o tom, že tato tragédie bude oslavována a tento den se stane státním svátkem. Jak informovala čínská zpravodajská agentura Xinhua v pondělí, bylo to prý rozhodnutí parlamentu v Tibetu. Tak byl 28. březen zvolen jednohlasně všemi 382 poslanci státním svátkem, citovala agentura ředitele stálého výboru parlamentu, Legqoga.
Společnost pro ohrožené národy označila plány čínské vlády za skandální. „Je přímo opovrženíhodné oslavovat státním svátkem útěk dalajlámy a to takzvané „osvobození“ Tibetu před padesáti lety. Ten, kdo oslavuje 28. březen, se vysmívá osmdesáti šesti tisícům Tibeťanů, kteří před padesáti lety položili své životy,“ kritizuje celou situaci referent pro Asii, Ulrich Delius. „Neexistuje žádný důvod, proč oslavovat obsazení Tibetu, které zcela jasně odporuje mezinárodnímu právu. Pravda je taková, že 28. březen 1959 je „černým dnem" v historii Tibetu i Číny, a přinesl nekonečná utrpení tibetskému lidu.“
Duchovní vůdce Tibeťanů dalajláma tenkrát před útočícími čínskými vojáky uprchl do exilu, do Indie. Čína prohlásila 28. března 1959 tibetskou vládu za rozpuštěnou a současně zřídila autonomní region Tibet pod komunistickou nadvládou. Podle vyjádření Číny byl Tibet vždycky součástí Číny. Tibeťané ale naopak tvrdí, že jejich země byla prakticky po stovky let nezávislá.
„Vzpomínka na národní povstání je pro většinu Tibeťanů pořád ještě velmi živá a bolestná," říká Ulrich Delius ze Společnosti pro ohrožené národy.
Registrované sdružení Tibetská iniciativa Německo je pobouřeno a volá na poplach: „Toto rozhodnutí je nanejvýš cynické z pohledu bezmezného utrpení a bezpráví Tibeťanů po čínské okupaci. A vzpomeneme-li si na protesty v Tibetu v loňském roce, pak si skutečně čínské úřady pohrávají s ohněm, jestliže tragické události z března 1959 použijí jako záminku k oslavám,“ říká Wolfgang Grader, předseda sdružení. Tibeťané na celém světě si každoročně 10. března připomínají národní povstání v roce 1959, které bylo násilně potlačeno a přineslo desetitisíce obětí na životech a také útěk dalajlámy ze země. A v podstatě dodnes ovlivňují tyto události osud tibetského lidu.
„Represe v Tibetu se od loňského roku extrémně zostřily,“ pokračuje Grader. „Padesát let po nezdařeném povstání proti čínské cizovládě jsou bída a zoufalství Tibeťanů tak obrovské, jak už dlouho nebyly. Obáváme se nové eskalace situace v Tibetu, pokud bude Čína nadále zašlapávat pocity Tibeťanů.“
Tibetská iniciativa vyzývá německou spolkovou vládu a mezinárodní komunitu, aby Pekingu daly jasně najevo, že by se ve vlastním zájmu měl vyvarovat zbytečných a nebezpečných provokací vůči tibetskému lidu. V zájmu stabilní situace v Tibetu by měla čínská vláda konečně zvolit směr sbližování.
Pozadí situace: Čínské vojsko v roce 1950 protiprávně obsadilo Tibet. Koncem 50. let tam odpor proti okupační politice Číny prudce narůstal a v roce 1959 vyvolaly obavy o osud dalajlámy celonárodní povstání. Tibetské obyvatelstvo se obávalo toho, že dalajláma bude čínskými vojáky unesen. Tři sta tisíc Tibeťanek a Tibeťanů se 10. března shromáždilo kolem rezidence dalajlámy, aby ho chránili. 12. března pochodovalo pět tisíc tibetských žen hlavním městem Tibetu s transparenty, na nichž stálo „Tibet Tibeťanům“. Ve městě se stavěly barikády. 15. března rozestavěli čínští vojáci kolem Lhasy děla do palebného postavení.
Dalajláma uprchl do Indie v převlečení za vojáka 17. března. Dva dny trvaly tvrdé boje mezi Tibeťany a čínskými vojáky. V bojích ve Lhase padly tisíce mužů a žen. Čínské dělostřelectvo ostřelovalo vzácné kláštery a tisíce mnichů byly odvlečeny do táborů nucených prací nebo na místě zastřeleny.
