Materska centra, Parzske matky, MC Cmelak,
Z činnosti Mateřského centra Čmelák – malování s dětmi. (www.mc.cmelak.cz)

V živé paměti máme obraz ženy-matky, která v socialistickém Československu 80. let minulého století táhne igelitové tašky s nákupem přes půl města domů. O její jednoznačné, popracovní roli „ženy v domácnosti“ nikdo nepochyboval. Ani ona sama. Přijímala své „poslání“ podobně jako muž – „živitel rodiny“.

České ženy jsou dnes mnohem svobodnější a mají tolerantnější partnery, kteří jsou ochotni jim s ledasčím pomoci. Jejich primární potřebou proto nebývá „pohřbít“ své touhy a přání u žehlícího prkna či u plotny. Chtějí sdílet zkušenosti, uplatnit své dovednosti a schopnosti, vzájemně si naslouchat, posilovat svou mateřskou roli ženy a tvůrčím způsobem trávit volný čas. Právě k tomuto účelu zakládají činorodé ženy tzv. mateřská centra.

S ideou mateřských center přišla Rút Kolínská (*1953). V roce 1988 založila ekologické sdružení Pražské matky, v roce 1992 pak v Praze spustila první mateřské centrum v České republice. V roce 2002 se stala první prezidentkou Sítě mateřských center v ČR. Kolínská je jediná domácí laureátka ceny Žena Evropy, již obdržela v roce 2003.

Materska centra, Parzske matky, MC Barrandov,
Z činnosti Mateřského centra Barrandov - pálení čarodějnic 2008. (www.mcbarrandov.cz)

V rozhovoru pro Katolický týdeník Kolínská popsala, jak se při zakládání prvního mateřského centra u nás nechala inspirovat sousedním Německem. „V roce 1990 jsme na Tři krále s manželem a našimi (tehdy) čtyřmi dětmi koledovali pro Jedličkův ústav. Potkala nás paní, představila jako Alena Wagnerová, říkala, že je rodačka z Moravy, ale léta už žije v Německu, a vyprávěla mi, jak tam fungují mateřská centra. Připadalo mi to jako úžasná myšlenka, vhodná hlavně pro sídliště nebo anonymní části města, ale měla jsme pocit, že sama něco takového nepotřebuji, protože naše domácnost žije otevřeným životem. Po roce nás paní Wagnerová navštívila znovu. Měla jsem tehdy miminko a ona řekla památnou větu: že prý s pěti dětmi už nemám co na práci, tak ať „koukám založit mateřské centrum“. Neuplynulo ani patnáct let, a máme jich po republice kolem dvou set.“

Nová centra dnes vznikají „samospádem“, zakládají je ženy na mateřské dovolené, které se samy podílejí na jejich samosprávě a starají o jejich programovou skladbu.

Centra skýtají matkám, žijícím v určité izolaci od okolního světa, řadu výhod. Setkání s podobně zaměřenými ženami jim pomáhá vystoupit z ulity domácího prostředí. I pro děti má návštěva centra svůj význam, najednou vidí své ochránkyně ve zcela jiné roli, než na kterou jsou zvyklé. Vedle pracovních dílen si tady děti mohou zacvičit, maminky pořádají jazykové kurzy, zaměření a činnosti jednotlivých center se shoduje s profesní i zájmovou orientací žen. Vítána je každá máma, která svým umem a schopnostmi dokáže přispět „troškou do mlýna“.

Materska centra, Parzske matky, MC Karlovy Vary
Z činnosti Mateřského centra Karlovy Vary – letní tábor 2008. (MC Karlovy Vary)

Tak je tomu i v Mateřském centru Sedmikráska v Žatci. Co předcházelo zahájení činnosti centra, jež od října 2008 otevřelo své brány zdejší dvacetitisícové veřejnosti? Odpovídá Vedoucí odboru sociálních věcí Mgr. Petr Antoni: „Město nápadu otevřít mateřské centrum v Žatci jednohlasně vyhovělo, těsně předtím schválilo komunitní plán sociálních služeb a potřebovalo vyplnit mezeru v nejvíce diskutované oblasti, v pracovní skupině rodina - dítě. Iniciativa maminek na mateřské dovolené přišla v pravou chvíli.“ Městský úřad se nebránil poskytnout centru finanční injekci v hodnotě 30 000 korun a za zvýhodněných, spíše symbolických 2 000 korun pak občanskému sdružení pronajal i prostory. Ovšem, ne všechny úřady jsou podobným iniciativám nakloněny. Ve srovnání se západními zeměmi u nás centra nemívají vždycky zelenou. Z bývalého sovětského bloku jsme ale jediným státem, který Síť mateřských center spustil a udržel.

Centra obohacují životy stovek žen a přinášejí s sebou velká pozitiva. Přesto… realizátorky těch zaběhlých už mohou říci, že podmínky pro vznik a jejich fungování nejsou nejvlídnější. Ženy do projektu mnohdy vstupují s ideály, které se při pohledu z „rozjetého vlaku“ rozplynou. Mnohé se s odstupem času nechaly slyšet, že kdyby věděly, kolik úsilí budou muset do projektu vložit, už by se do něčeho takového nepustily. To potvrzuje i matka tří dětí Eva Skrbková, která navštěvuje Mateřské centrum Sedmikráska v Mladé Boleslavi: „Realita je bohužel někdy taková, že ty nejaktivnější maminky, které udržují centrum v chodu, musejí vlastním dětem najít paní na hlídání.“