Na zlézání nejvyšších hor na světě pohlíží Andrew Lock se stejným nadhledem jako na skutečnost, že se přitom může kdykoli zabít. Je jedním z nejúspěšnějších horolezců na světě. Nyní je velmi blízko svému cíli: stát se patnáctým mužem na světě (a prvním Australanem vůbec), který dobyl všech čtrnáct osmitisícovek. Svůj projekt symbolicky nazývá „Vrchol 8 000“.
Před sebou má už jen jedinou horu - Mount Shishapangma v Tibetu. Pomyšlení na třináct osmitisícovek, které zdolal, plní Locka nevšedním pocitem štěstí. Z čeho? „Z toho, že jsem ještě naživu.“ usmívá se Lock. Střízlivý postoj, s jakým přijímá nebezpečí, propůjčuje jeho dobrodružství i trochu zábavný nádech. Smrtelné nebezpečí jako by neexistovalo. „Každý, kdo byl někdy obklopen horami, ví, že lezení je vysoce riskantní záležitost. Může docházet k úrazům a úmrtím a nezbývá než prostě doufat, že se to nebude dít moc často,“ říká Australan.
Zatímco na Měsíci už stanulo dvanáct mužů, zlézt všechny osmitisícovky na Zemi zvládlo doposud jen čtrnáct mužů. Nejméně dvacet horolezců přitom přišlo o život.
V „zóně smrti“
Výška 8 000 metrů se také nazývá „zónou smrti“. V tomto prostředí tlak vzduchu klesá až na třetinu své normální hladiny na úrovni moře a lidské tělo se musí vypořádávat s extrémním nedostatkem kyslíku. Tep se zvýší na 200 úderů za minutu, vzduch je suchý a studený a způsobuje bolesti v krku a záchvaty kašle. Horolezec nejenže se nachází v „mlze“, vyvolané nedostatečným okysličením mozku, je také vystaven neutuchajícím bolestem hlavy.
Pro Locka jsou tyto tělesné reakce něčím běžným. Již déle než dvacet let tvrdě trénuje, šplhá a zlézá nejvyšší vrcholy světa. „Nedělám to pro nic jiného, než z lásky k horám a touhy překonat sám sebe.“
Andrew Lock zdolal dvakrát Mount Everest. Je prvním Australanem, který na špici nejvyšší hory světa dovedl komerční expedici, a jediným Australanem, který zdolal dvě osmitisícovky během jednoho roku. Jeho poslední expedice skončila minulý měsíc, kdy pokořil nepálskou Makalu, pátou nejvyšší hora světa (8 470 m). Právě třináctý výstup byl pro něj tím nejméně šťastným, zažil srážku dvou helikoptér, za mrazivých povětrnostních podmínek trpěl nemocemi a měl obtíže dodržet časový plán.
Z vrcholku volal rodině
V průběhu této mise ho dokonce opustili jeho dva průvodci, Lock ale vytrval. 21. května dosáhl vrchol hory Makalu a mohl uskutečnit dlouho očekávaný satelitní telefonní hovor se svou rodinou.
Lock prozrazuje: „Když se dostanu na špici obtížně dosažitelné hory, zažívám fantastický pocit z dosažení úspěchu. Zpátky se vracím bohatší nejen po osobní, ale i po filosofické a psychologické stránce, protože jsem to prostě dokázal.“
Dlužno říci, že několik expedic neproběhlo příliš šťastně. Lock vzpomíná na tragické okolnosti loňského výstupu na Annapurnu, která je považovaná za nejnebezpečnější horu na světě. „Při pokusu vylézt na tuto horu umírá 50% horolezců. Hrozí tam velké lavinové nebezpečí a povětrnostní podmínky jsou prostě nevyzpytatelné. Při prvním pokusu zemřel jeden z mých přátel, při druhém jsme z toho vyvázli jen tak tak.“
S trochou ironie tvrdí, že se nebojí smrti. V roce 2006, kdy v Nepálu zdolával třetí nejvyšší horu světa Kanchenjungu, se setkal s nesrovnatelně těžkými povětrnostními podmínkami. Viditelnost byla nulová a kvůli otravě z jídla nemohl pět dní jíst ani pít, čelil těžké dehydrataci, která na minimum zredukovala jeho šance na přežití. „Dokázal jsem v sobě probudit rozhodnost a vůli po životě. Pak už mě nic nemohlo zadržet.“
Poslední krok: Shishapangma
Dnes se soustředí pouze na to, aby dokončil svůj životní projekt. V polovině příštího roku hodlá slézt Shishapangmu. Co bude dělat pak? Zřejmě se vydá potřetí na Mount Everest, pokořit nejvyšší horu na světě bez kyslíkového přístroje. Toho se dodnes odvážil jen velmi malý počet horolezců.
Lock připouští, že je nepravděpodobné, aby v blízké budoucnosti zanechal dobrodružství a expedic, ale možná prý ukončí slézání osmitisícovek. „Musím přijmout to, že jsem měl neuvěřitelné štěstí, když jsem takhle dlouho dokázal přežít. Mnoho lidí, kteří dělali to samé, co já, přišlo o život. Plánuji polární, pouštní a mořská dobrodružství. Na osmitisícovky se chci vracet už jen jako vedoucí expedice nebo skupiny, která vychází ze základního tábora.“
Lock má také normální práci, je zaměstnán jako referent a poradce rizikového managementu. Angažuje se jako spolupracovník různých dobročinných organizací. „Když se vracím ze špičky světa, velká dramata pozemského života mi připadají trošku „méně významná“,“ poznamenává. „Tam nahoře mě totiž skutečná realita dává poznat, jak bezvýznamnou roli v tomto obrovském divadle hraji. Jsem šťastný, že jsem mohl poznat drsnou přírodu a pochopit, jak drahocenný je život. Legrační je, že čím víc se vrhám do nebezpečí, tím víc si cením života,“ směje se Lock.
Text v němčině vyšel v Epoch Times Deutschland Nr. 31/08
