Stanislav Penc byl už za socialismu hybatelem kulturního a společenského dění. Stál u kolébky legendární Jazzové sekce, v letech 1988 - 1989 svolával do Prahy demonstrace, v lednu 1989 byl zatčen a souzen komunistickým režimem. Pomáhal při vzniku Občanského fóra, spoluzakládal dnešní Rádio 1 atd.
Je jedním z protagonistů Strany zelených. Do politiky vstoupil s úmyslem posloužit dobré věci. Dva dny v týdnu dělá parlamentního asistenta Martinu Bursíkovi, jinak funguje jako ekozemědelec. „Dostávám finanční příspěvek na chov koz (ne kozlů, na ty stát nemyslel) a z prostředků EU také určitý obnos za každý hektar obhospodařovaných pastvin. Zvířata neprodávám, nezabíjím, staré nebo nemocné kusy nechávám dožít. Máme štěstí, zatím jsme žádné zvíře nemuseli dát utratit,“ říká osmatřicetiletý Penc, který nezapře svou minulost „máničky“ let osmdesátých.
Jak dopadla Vaše manifestace pro Tibet a na podporu českých sportovců, kteří chtějí odsoudit porušování lidských práv v Číně?
Park před Hlavním nádražím, který tvoří největší bezpečnostní riziko v Praze, byste v průběhu naší demonstrace nepoznali. Většina návštěvníků akce poklidně seděla na trávě a povídala si. Nad nimi vlálo 350 metrů tibetských modlitebních vlaječek, energie toho místa se úplně změnila.
Mohl byste několika slovy připomenout nedávnou „aféru“, ke které došlo, když Zelení chtěli vyvěsit tibetskou vlajku v českém parlamentu...
Už když Zelení vstoupili do parlamentu, iniciovali vznik neformálního sdružení na podporu Tibetu. Proč neformálního? Podle českého parlamentu mohou poslanci zakládat jen spolky, družící se s existujícími zeměmi. Z jejich pohledu Tibet neexistuje.
K 10. březnu se Zelení rozhodli, že vyvěsí tibetskou vlajku. Bez svolení sněmovny jsme ji nemohli vyvěsit na oficiální stožár, tedy jsme se rozhodli, že bude vlát z okna našeho poslaneckého klubu. Nechali jsme si udělat právní expertizu a informovali o našem záměru zástupce ostatních politických stran.
Stalo se ovšem něco nevídaného. V den, kdy vlajka měla být vyvěšena, přišla nóta od předsedy sněmovny Miloslava Vlčka, že ji vyvěsit nesmíme, že by se jednalo o „poškozování kulturní památky“. Naše odpověď byla, že jsme si toho názoru vědomi, ale že se s ním neztotožňujeme a vlajku vyvěsíme. V tom okamžiku přišel vedoucí kanceláře sněmovny s tím, že Vlček vzkazuje, že bude-li vlajka rozvinuta, povolají vysokozdvižnou plošinu a za sundání vlajky bude Straně zelených účtováno 40 000,- Kč. Naštěstí to neudělali. Zesměšnili by tím nejen sebe, ale i český parlament.
Dělají toho Češi hodně pro Tibet?
Stačí připomenout, že Václav Havel byl první prezident na světě, který oficiálně přijal dalajlámu (v roce 1990). Až mnoho let po něm to udělali další politici. V roce 1998 tu bylo usnesení Senátu, které odsoudilo porušování lidských práv v Číně a Tibetu. Důležité bylo i nedávné prohlášení vlády a parlamentní rezoluce. Ta odsuzuje dění v Tibetu a porušování lidských práv a je nejdůraznější svého druhu v Evropě. Usnesení, které by vyzývalo Číňany takto naléhavě k dialogu s dalajlámou, tu ještě nebylo. Tyto politické apely zdánlivě nic neřeší, přitom ale zásadně ovlivňují naši zahraniční politiku vůči Číně. Rezoluce totiž zavazuje české politiky, aby porušování lidských práv v Číně a Tibetu zmiňovali při každém jednání s čínskými protějšky!
A jak to bude vypadat v praxi?
Většina věcí, které se dějí, vycházejí z iniciativy jednotlivce. Jestliže více jednotlivců tlačí směrem k politické reprezentaci, ta čas od času povolí. Když v roce 1997 přijel čínský vicepremiér Wu Bangguo, Václav Klaus (tehdy předseda vlády) mu předal seznam 1950 vězňů svědomí a ptal se, co s těmi lidmi je. Teprve pak začali jednat.
Proč se tedy podle Vás český prezident vyjadřuje k porušování lidských práv v Číně tak mlhavě?
Podívejte, Klaus nedávno oznámil svůj úmysl nezúčastnit se zahajovacího ceremoniálu OH v Pekingu. Zdůraznil přitom, že ho zajímá osud Tibeťanů a čínských lidí. Noviny všeobecně přijaly fakt, že nejede na olympiádu, protože jde na operaci kyčelního kloubu. Přitom je v zákonu o ústavních činitelích zakotveno, že prezident si operace neobjednává, nečeká na ně a je přednostně hospitalizován v jakékoli nemocnici. Novinářský dohad, že prezident do Číny nejede kvůli operaci kyčle, je podle mě lichý.
Většina světových státníků deklarovala, že na zahájení olympiády nepojede. Z České republiky se nezúčastní nikdo. Je-li v Čínské komunistické straně nějaká reformní, pragmatická frakce, mohla by si uvědomit, že represe dlouhodobě poškozují Čínu a až se ujme moci, nařídit propuštění všech vězňů svědomí, stáhnout armádu z oblastí „nepokojů" a přestat se zatýkáním lidí, co pokojně cvičí v parku (pozn. red. s perzekucí meditační praxe Falun Gong). A to je přece to, co chceme.
Věříte v politiku jako ve způsob nápravy věcí?
Jsem realista. Když člověk chce věci ovlivnit, musí do míst, kde tu možnost bude mít. Nestačí povídat si v hospodě nebo v čajovně o tom, co všechno je špatně. Vstoupit do politiky pro mě neznamená stát se stejným jako ostatní politici.
Vnímáte nebezpečí toho, že byste se nechal zkorumpovat?
Jako relativně principiálnímu člověku mi zatím nikdo úplatek nenabídnul. Sleduji ale například situaci Královéhradeckého kraje, kde naprostá většina krajských zastupitelů sedí ve správních radách firem, vytvořených krajským úřadem. Jde o v Čechách běžný druh korupce. Přitom třeba v Británii by něco takového bylo nepředstavitelné. Česká média bohužel nemají dostatečnou vůli se tomu věnovat.
Mají naši politici dobrou vazbu na ty „dole“, na obyčejné lidi?
Systém levice a pravice v české politice je uměle vytvořený. Důležitá rozhodnutí dělají stranické sekretariáty a naše politiky proto nelze považovat za svébytné občany, kteří hájí zájmy lidí. Někteří se kamarádí jen "sami se sebou", tedy mezi sebou. Když se jich pak novináři před volbami ptají, ukáže se, že nevědí, kolik stojí chleba.
Jak se díváte na Platónův model vládnutí, ve kterém politici nemají právo na žádný osobní majetek a odměnou jim je služba lidem jako taková?
To je zajímavá myšlenka, stejně jako teze, že politik by měl být natolik finančně zajištěn, aby už neměl zájem brát úplatky či se jinak obohacovat. Myslím, že politik by měl v životě nejdřív něčeho dosáhnout. Vyčlenil bych na to dejme tomu rok, ať pase kozy, kydá hnůj nebo sbírá na ulici odpadky. Tak se poučí, že život nesestává z toho sedět v lavici a brát 50 000,- Kč měsíčně. Většina lidí, kteří dnes jdou do politiky, nemá žádnou životní, lidskou zkušenost. Často životem jen tak propluli a to pak vyjde najevo, mají-li o něčem rozhodovat. Poslanecké kluby hlasují jednotně, a když chce někdo hlasovat jinak, je pranýřován. To je chyba, politika není o stranické disciplíně, ale o tom, co je dobré pro blaho lidí a dalších generací.
Mám pocit, že náš český prostor leží na hraně příznivé rovnováhy. Na západ od nás nemůžete jít do lesa, protože někomu patří, na východě zase do lesa můžete, ale někdo vás tam zmlátí obuškem...
Příklad, který uvádíte, je výdobytkem porevolučního vývoje. Z české právní normy vyplývá, že les nemůžete oplotit jen proto, že vám patří, že každý může sbírat lesní plody pro svou potřebu, že musíte povolit průchod přes své pozemky ve volné krajině apod. To je správné, protože soukromý majetek je pomíjivý. Já mám velký statek a hospodařím na 50 hektarech. Přitom celý můj majetek pro mě neznamená víc, než závazek a zodpovědnost.
Každému z nás je odměřen jen určitý čas na této zemi. Jestli jste bohatý, chudý, jakýkoliv máte názor a kdekoli žijete: všichni umřeme. Například já, vyjdu z této budovy a přejede mě auto nebo půjdu vedle do sálu (pozn. red. zde se konala republiková rada Zelených) a raní mě mrtvice. Kdyby si každý uvědomil svoji pomíjivost... V životě je třeba něco pozitivního konat a majetek si do hrobu nevezmete. I když u nás neřešíme hladomor, války či epidemie, většině lidí jde jen o vlastní prospěch.
Věříte, že zlo bude potrestáno (vyšší spravedlností)?
O tom jsem pevně přesvědčen. Negativní věci se projevují přímo v těch, kdo negaci vyvolávají. Škodí jim na zdraví a promítají se do jejich životních neúspěchů. Většina lidí je za své lumpárny potrestána již během života a nemusí to být zrovna trestním řádem či zákony lidské společnosti.
Svědomí má i nejposlednější darebák. Spousta lidí si během života dokáže odůvodnit, proč je dobré okrádat svého zaměstnavatele nebo lhát. „Dyť je to normální, dyť to dělaj' všichni.“ V uplynulých 50 letech totality nám také vtloukali do hlavy, že člověk sám nic nezmění, že jedinec stejně věci neovlivní. To je velká lež. Jen jednotlivci dokážou věci změnit, v dějinách lidstva znamenaly individuality strašně moc. Zato masy většinou hrály silně negativní úlohu, viz kulturní revoluce v Číně, fašismus a komunismus.
Představa, že tu a tam zalžu a musím si pamatovat, co jsem komu řekl, to by mě ubíjelo. Říkám raději všem na rovinu, jak to cítím. Když nekradete, nezabíjíte, nečiníte vědomě lidem příkoří, žijete v nejlepším slova smyslu jednoduchý život a přirozeně si udržujete dobrý duševní stav.
Mají Češi hodně zlozvyků, zděděných z komunismu? Někdo třeba vyveze odpadky do lesa a je rád, že jsou v lese a ne u něj doma...
Lidi lze vzdělávat, zavést opatření, odpadky je možné uklidit. Ale co se „uklízí“ špatně je, že lidé si nedokážou stát za svými vlastními názory. Málo politiků má odvahu říci: toto rozhodnutí je špatné. Strach a s ním spojená autocenzura; to jsou z mého pohledu nejhorší pozůstatky komunismu. Češi také nechápou, proč by se měli zastávat ostatních lidí, proč se zabývat něčím, z čeho nekouká osobní prospěch.
Jdete ostatním příkladem?
Když chci po systému nebo po lidech, aby se změnil(i), musím začít u sebe, mít u sebe čisto. Třídím odpad, neházím vajgly na zem...
Kolik vlastně máte koz?
Devětadvacet. Taky chováme osly, psy, kočky. Vyhovuje mi denní rytmus života na statku. Za čtrnáct dní musím začít sekat, sušit seno, práci budu mít až do podzimu. Řád člověku prospívá. Jsem svobodomyslná povaha, organizuji Kozí mejdan, pravidelné setkání tisíců lidí, věnované kozám a svobodomyslnému přístupu k životu. Svoboda ale neznamená bezbřehost, "všechno povoleno". Svoboda je zodpovědnost, uvědomění si zodpovědnosti.
Karel Jaromír Erben krásně popsal, proč do kraje musí přijít zima. Vnímáte na Vašem statku běh ročních dob?
Máme krásné místo na samotě, z jižního svahu hledíme desítky kilometrů do kraje. U nás, když člověk nechce, nemusí sledovat „reálný“ běh moderního světa a vnímá jen střídání jara, léta, podzimu a zimy. Zvířata a starost o ně vás dobře přiblíží přirozenému běhu věcí. Vybral jsem statek v Milkovicích, protože jsem chtěl prostor nejen vhodný pro děti, ale i dostatečně velký, abych mohl hostit početné návštěvy. Mám mnoho přátel, kteří "pracují hlavou" a vím, že nejlepší způsob odpočinku pro takové lidi je manuální práce. Proto jsem měl tuto teorii, že k nám budou jezdit davy kamarádů, kteří nám budou pomáhat. Nějak mi to ale nevychází. Oni sice přijedou, ale nechtěj' makat.
Děkujeme za rozhovor.
Více informací o Kozím mejdanu a dalších Standových aktivitách naleznete na www.kozy.cz.
