Čínský znak 
(Shan) se skládá z ideogramů 
(yang) a 
(Yan), přičemž znamená ovci a znamená „to vyslovené“, ale je tím míněno i slovo. V dávné Číně patřila ovce ke každé dobré domácnosti. Byla jako domácí zvíře obzvlášť oblíbená díky své poslušnosti. Ovce přitom bečí pořád stejně, ať je s ní zacházeno dobře či špatně. Tuto vlastnost, reagovat dobrosrdečně, bez rozdílu, zda s člověkem jednají dobře či špatně, vyjadřují Číňané znakem .
V mnoha náboženstvích je soucit jedním z hlavních přikázání. Je tomu tak i v buddhismu. Soucit je zde míněn jako soucítění se svým bližním. Buddhista vidí utrpení svých bližních, kterého se jim v životě dostalo, a pokouší se jim pomoci. Přitom má nejprve myslet na druhé, neboť v buddhismu je utrpení ostatních důležitější, než to vlastní. Přičemž již pouhá existence lidského světa znamená utrpení: nejdříve je člověk uvězněn v těle a musí vytrpět stárnutí, nemoc a smrt. Tím, že se neustále zlepšuje a přizpůsobuje soucitu, má být podle buddhismu učiněn konec lidskému utrpení tím, že člověk dosáhne osvícení a vrátí se ke svému prapůvodu.
Opak ke znaku tvoří znak 
(E), zlomyslnost, zloba. Znak se skládá ze dvou ideogramů 
(Xin), srdce a 
(Ya), slabost. Tyto dva ideogramy tedy znamenají slabé srdce. Podle toho považovali dříve Číňané zlobu za jakýsi druh slabosti, která přichází od srdce. Naproti tomu ukáže pravou vnitřní sílu ten, kdo i navzdory nadávkám nebo ponižování pociťuje neustále ještě ke svému protivníkovi soucit.
Související články:
Příběhy staré Číny: Snášenlivost vyvolává v ostatních soucit
Téma čínské znaky , Téma čínská kultura , Příběhy ze staré Číny
Soubor Shen Yun Performing Arts obnovuje prastarou Čínskou kulturu
