V období dynastie Ming (1368-1644) žil muž jménem Zhang Jin. Tento muž se oženil se ženou jménem Liu, pocházející z jedné bohaté rodiny. Zhang Jinova matka byla ve svém okolí všeobecně považována za mimořádně závistivou a panovačnou. Již tři z jejích dalších snach opustily rodinu, protože nemohly unést matčino chování. Liu byla čtvrtou snachou.
Jakmile se připojila k rodině, všichni se divili, že je k ní tchýně velmi laskavá.
Ptali se paní Liu, jak je možné, že je k ní tchýně tak laskavá.
„To kvůli mé poslušnosti!“ odpověděla. „Následuji její pokyny a ignoruji její provokace. Nevyhýbám se ani situacím, které jsou mimo oblast etikety nebo jsou pro dámu nevhodné. V takovém případě vyčkám na správný okamžik, abych jí klidně vysvětlila, zda byla její očekávání správná. Má tchýně tak většinou vyslechne moje vysvětlení.“
Za tři roky, kdy paní Liu věrně sloužila své tchyni, se tchyně stala soucitnou a už nikdy nezacházela se svou snachou špatně.
V mezilidských vztazích se často stává, že raněný má postoj: „Ty jsi mi ublížil, tak já ti ublížím ještě víc.“ Ale to vede jen k vystupňování sporu, protože špatnost je opětovaná ještě větší špatností – něčím, co nemůže v základě problém vyřešit.
Jestliže reagujeme na konflikt s tolerancí, ať už je na vině kdokoli, můžeme udělat krok zpět a všechno klidně vysvětlit přátelským způsobem. Někdo řekl, že dokonce i ten nejpanovačnější člověk se bude váhat uchýlit k hněvu, když se setká se soucitným jednáním a soucitnými slovy. Takto mohou být vyřešeny i ty nejsložitější spory.
Nezapomínejme na mocnou sílu, ukrytou v soucitu a toleranci.
