České školství už celé desetiletí prochází reformou, v jejímž rámci jsou každoročně testováni žáci čtvrtých ročníků středních škol. Důvod? Tým pracovníků Cermatu (Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání) hledá podobu budoucí státní maturity; v tyto dny čtvrťáci skládají finální maturitu nanečisto a v roce 2008 by měl být konečně zahájen projekt pilotní čili maturita načisto. Uvažuje se alespoň o českém a cizím jazyce.
Učitelé se, jak už to bývá, rozdělili na dva tábory - jedni zatvrzele bojují proti všemu, co z řad Cermatu vzejde, druzí zase s povděkem kvitují, že se už konečně něco bude dít a že naše mladá generace se nebude biflovat zpaměti sáhodlouhá povídání, která s maturitním vysvědčením zůstanou stejně zapomenuta, čekajíce někde hluboko v paměti na příležitost. Jenže ono to má háček, neřkuli hák - vypadá to, že v té nové maturitě bude od každého něco. Tedy nepřijdou zkrátka zoufalí kantoři, pro něž představa, že by žák měl snad být schopen interpretovat literární text, je "nepředstavitelná", stejně jako ti, kteří neschvalují učit se od A do Z o autorech a dílech, která téměř nikdo nečte. Letitý problém tak zůstává stále viset ve vzduchu.
Státní maturita se během té dekády stává pomalu mýtem, či lépe strašidlem, které obchází naše školství. Neexistuje vyhláška, která by poskytla jasný signál, jednoznačné ano. Jen snůška spekulací. My totiž stále nevíme, zda příští rok maturita bude, či nebude.
Všichni zúčastnění se léčí ze strachu - odpovědnost za maturity se přehazuje jako horký brambor z jedné instituce na druhou. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pověřilo Cermat, ten zase své kvalifikované pracovníky k vypracování maturit, ti proškolili učitele a z těch se stali zadavatelé, komisaři a hodnotitelé letošních maturit. Učitelé, jako poslední instance, mají strach největší. Ten pramení z toho, že to jsou oni, na které nakonec veřejnost bude ukazovat a volat ty, ty, ty. Oni nesou totiž tu největší tíhu zodpovědnosti. Za své žáky.
