(Foto: Jana Kalivodová)
V areálu pražské bohnické psychiatrické léčebny právě končí šestnáctý ročník festivalu „Mezi ploty“, dostaveníčko na něm během slunečného víkendu mělo na sto šedesát divadelních a hudebních formací. Hlavní organizátor dvoudenního klání Robert Kozler odhaduje, že letos přišlo podpořit původní myšlenku festivalu, totiž odbourat vžité hranice mezi světem mentálně postižených a světem běžných lidí, deset až patnáct tisíc lidí. I když hned jedním dechem dodává, že „vítězstvím celého projektu je, že polovina z nich ani neví, že se ocitla za branami psychiatrické léčebny.“V letošním roce se bohnický ústav historicky poprvé stává spolupořadatelem celé akce.
„Festival mezi ploty je již českou národní tradicí a je jediným svého druhu u nás i ve světě“, říká duchovní otec festivalu Robert Kozler
Mezi ploty je zřejmě jediným festivalem na světě, který pomáhá bořit hranice mezi světem mentálně hendikepovaných lidí a světem takzvaně normálních lidí žijících za plotem. Vznikal v době, kdy se otevíraly hranice v nás, i fyzické státní hranice po roce 1989. Nápad uspořádat setkání umělců se zrodil před šestnácti lety ze spontánní myšlenky jednadvacetiletého básníka a následně i člena občanského sdružení Nedomysleno Roberta Kozlera, který od té doby celou akci zaštiťuje. V té době se totiž setkal s literáty a výtvarníky z onoho druhého břehu a začal objevovat jejich vnitřní svět, který ho hluboce zaujal a připadal mu mimořádný, uvažoval, že by jejich práce stálo za to vystavit. Bylo to ovšem v době, kdy v české společnosti stále ještě přežíval démonický, komunisty vytvořený, názor o tom, že by postižení lidé měli žít v izolaci, daleko od světa lidí, tedy za ploty.
Kozler k tomu poznamenává: „Léčebny v té době, díky komunismu v České republice, byly zahaleny takovým jakoby tajemstvím, řekl bych, že to mělo až punc věznic, v podstatě odkladiště pro nežádoucí lidi a komunista měl pocit, že my žádné problémy v životě mít nemůžeme, my jsme přece zdravý talentovaný národ, tak to byla taková menší chyba, protože byla úplně potíraná duše člověka.“
Název „Mezi ploty“ symbolizuje rozsáhlý prostor, v němž se psychiatrická léčebna v Bohnicích nachází, je za plotem s ostnatými dráty. Během posledního květnového víkendu se pak proměňuje v místo, kde se lidé spontánně baví, navštěvují pracovní a výtvarné dílny a podporují celou akci, její výtěžek letos putuje z části na rekonstrukci místního divadla Za plotem a na netradiční léčebné metody jako jsou arteterapie, muzikoterapie či hypoterapie. Brány psychiatrické léčebny jsou po oba dny otevřeny všem.
Pro umělce bylo ctí vystoupit na festivalu, vzdali se proto honoráře
Festival Mezi ploty je směsicí divadla, hudby, výtvarného umění i dokumentárních filmů. Vystupují zde umělci zvučných i méně známých jmen, ale představují se zde i psychiatrické léčebny z různých koutů České republiky, aby zde vystavily práce svých klientů.
Hudební scénu v sobotu dopoledne odstartovala formace The Tap Tap, později tam vystoupily kapely Olympic, Žlutý pes, The Plastic People of the Universe, Anna K. či Jiří Schmitzer. Divadelní soubory se střídaly na osmi scénách v kamenném divadle Za plotem a pod širým nebem. Vedle Činoherního studia z Ústí nad Labem mohli diváci zhlédnout představení Divadla Na zábradlí či domácí soubor Bohnická divadelní společnost. Celý festival pak ukončil divadelní spolek Kašpar s Janem Potměšilem a legendární inscenací Růže pro Algernon.
Amatérský herec Jiří Maryško z autorského divadla Demago se festivalu účastní poněkolikáté a ke smyslu celé akce dodává: „Myslím si, že je to vynikající myšlenka už proto, že to pomůže poodhrnout tu díru v tom plotě a rozšíří to obzory a úhly pohledů těch, kteří za ten plot nevidí. A myslím, že by se to nemělo týkat je psychiatrických léčeben, ale je tady spousta plotů, za které nevidíme, nejenom u nás, ale i za hranicemi.“
