Když ředitel pražské zoo Miroslav Bobek oznámil letos v únoru, že by rád pořídil pandy velké, mezi fanoušky na jeho facebookové stránce se zvedla vlna euforie. Koneckonců, kdo by ty roztomilé medvídky nemiloval?
Bobek přitom před pěti lety tvrdil, že o pandy nestojí, ostatně jsou v nedaleké Vídni. „Doba se trochu posunula,“ řekl Bobek letos Aktuálně.cz. Zda jde jen o náhodu, že je v současnosti v naší nejlepší a nejoblíbenější zoologické zahradě o tyto tvory zájem, se lze jen dohadovat, ovšem faktem je, že se o nich začíná hovořit právě v době, kdy česko-čínské vztahy zažívají nevídaný boom.
Výzkum Kathleen Buckinghamové z World Resources Institute potvrzuje, že všechny výpůjčky pand do zahraničí v posledních letech byly spjaty s obchodními zájmy Číny.
Babišova pomoc
Jelikož pražská zoo je z velké části dotovaná magistrátem hlavního města, rozhodnutí o pořízení pand by záviselo zejména na něm. Pražská radnice se však k této otázce zatím nijak pozitivně nestaví.
„Chov pandy velké stojí desítky milionů ročně a vyžaduje také vybudování nového pavilonu. Praha je v současné době zatížena splácením obrovských investičních akcí a je nucena šetřit každou korunu. Kromě toho pražská zoo každoročně čerpá z městského rozpočtu nemalé prostředky, a to i na modernizaci současného majetku,“ uvedla k tomu v tiskové zprávě radní Hana Nováková.
Nováková zároveň podotkla, že město zahradě v pořízení pand nebrání, ale ta musí „představit reálný plán, jak tento projekt ufinancovat“. To je něco, s čím by mohl pomoct ministr financí Andrej Babiš. Ten podle serveru hlidacipes.org na svém twitterovém účtu nadšeně napsal: „Pomůžu jí (pražské zoo) získat bílou pandu” a „přitáhla by naší ZOO tisíce nových návštěvníků“.
Babiš se navíc nechal podle serveru Aktuálně.cz slyšet, že kromě pomoci na diplomatické úrovni připadá v úvahu i pomoc finanční.
Dobrá investice nebo finanční břímě?
Dostat pandy do Prahy by nebyla vůbec levná záležitost. Nejde jen o přemrštěný nájem (kolem 1 milionu dolarů za kus), který si nechává ČLR za pandy platit. Dalšími náklady jsou zejména výstavba celého nového pavilonu a také strava v podobě bambusu. Například edinburghská zoo ve Skotsku platí jen za bambus, který dováží z Francie, až 100 tisíc liber ročně, tedy nějakých 3,6 milionu korun, napsal The Guardian.
Babiš má jistě pravdu. Pandy by určitě přitáhly „tisíce nových návštěvníků“, jenže aby se finančně vyplatily, musely by kvůli nim začít jezdit miliony.
Zkušenosti edinburgské zoo ukazují, že se jim během dvou let od pořízení páru pand velkých zvýšila návštěvnost o čtyři miliony. Na taková čísla může pražská zoo, kam v roce 2014 zavítalo 1,38 milionu návštěvníků, zapomenout, i když je zřejmé, že počet lidí by dramaticky narostl.
Již nyní si však někteří návštěvníci stěžují, že je zoologická zahrada v hlavním městě značně přecpaná. Navíc vzestupný trend návštěvnosti je pouze krátkodobého rázu, a jak poznali v jiných zahradách, pokud se nepodaří do pár let odchovat mládě, které by přitahovalo neustálé davy diváků, návštěvnost rychle opadá.
A tak je pořízení pand zásadně riskantní rozhodnutí. Skotský parlament například odmítl poskytnout edinburghské zoo jakoukoliv finanční podporu se slovy, že „si finančně zahrává“.
The Guardian poznamenal, že vlastnit pandu může být pro některé zahrady ztrátové, anebo to může odvádět peníze od jiných ochranářských projektů. Zahrady ve Washingtonu, Atlantě, Memphisu a San Diegu podle anglického deníku utratily za pandy v letech 2000 až 2003 o 33 milionů dolarů víc, než jim tito vzácní medvědi přinesli.
Pandí diplomacie
Vraťme se opět k zajímavému výzkumu zmiňovanému na začátku. Vědkyně Buckinghamová a její tým z Oxfordské univerzity si vzali pod drobnohled takzvanou pandí diplomacii neboli využívání pand k budování diplomatických vztahů.
Doba studené války je pryč a s ní i rozdávání pand na znamení přátelství. V té době věnoval Mao Ce-tung pandy strategickým mocnostem a spojencům zdarma. 
Od přechodu Číny na tržní ekonomiku Peking zvířata již neposkytuje bez úplatku, nýbrž pronajímá. Poptávka byla velká a Peking přišel i s nabídkou krátkodobých půjček – 50 tisíc dolarů za měsíc a za kus. Po kritice ochranářů, že je to v rozporu s mezinárodní úmluvou o obchodování s ohroženými druhy, se od tohoto modelu nakonec ustoupilo.
Místo něj Čína pronajímá pandy už jen dlouhodobě, byť stále za závratné sumy. Roztomilí tvorové zůstávají nadále v majetku Číny, a to včetně narozených mláďat, která se musí podle smlouvy vrátit za dva roky po narození zpět do Číny.
Za vším hledej obchod
Třetí fáze pandí diplomacie byla podle Buckinghamové a spol. vyvolána silným zemětřesením v S'-čchuanu, kde pandy žijí. Protože pohroma z roku 2008 poničila značnou část hor, v nichž medvědi žijí, a také místní středisko pro odchov pand, čínské úřady se potýkaly s problémem, kam všechna zvířata umístit.
Řešení spočívalo v pronajmutí pand zoologickým zahradám v zahraničí, což zároveň přineslo potřebné peníze na opravu odchovného střediska. Multidimenzionálně uvažující Číňané však pronájmy sledují i vedlejší zájmy, v tomto případě obchodní. Podle uváděného oxfordského výzkumu jsou půjčky pand po roce 2008 vždy spojeny s obchodními ujednáními se zeměmi, kam pandy putovaly.
Smlouvy o pronájmu pand se uzavírají na vrcholné vládní úrovni a jsou projevem kuang-si – vzájemného vztahu vybudovaného na konexích, loajalitě, dlouhodobosti a reciprocitě. Jinými slovy, laskavosti je třeba splácet. „Zapůjčování pand není pouze součástí větší dohody. Představují jakousi schvalovací ´pečeť´ neboli ´pandí pečeť´ k dlouhému a vzkvétajícímu vztahu,“ píše Buckinghamová.
Foto: Vyobrazení pand na jedné zdi pražského Žižkova. (Ondřej Horecký/Epoch Times)
Skotsko dostalo pandy po uzavření kontraktů na dodávky technologií, Land Roverů a lososů do Číny, zatímco pronájem francouzských pand proběhl ve stejné době, kdy Paříž slíbila Pekingu dodávky oxidu uranového a postavení nového závodu na zpracování uranu v hodnotě přes 20 miliard dolarů.
Také o pandách pro pražskou zoo se začalo mluvit až poté, co vloni Českou republiku navštívila obří čínská delegace v čele s vicepremiérem Zhang Gaolim a poté, co náš prezident a česká vláda oznámili, že už se nebudou k lidským právům v Číně vyjadřovat, ale místo toho se soustředí na zintenzivňování obchodní spolupráce. Ta se od té doby opravdu navyšuje do rekordních úrovní. V březnu přinesly agentury zprávu, že letos na český trh vstoupí již druhá velká čínská banka.
Pandy jako nástroj vydírání
Jedním z ošklivých aspektů pronájmu pand je jejich zneužití pro politické účely. Když se chtěl Obama setkal v roce 2010 s dalajlámou, čínská vláda Bílý dům varovala, že to poškodí vzájemné vztahy, a aby svému tvrzení dodala důraz, odvezla si dvě odchovaná mláďata pand předčasně z USA hned dva dny po svém varování.
Novozélandský premiér John Key v reakci na tento incident prohlásil: „Nesměníme své názory na zahraniční politiku za pandy.“ Jako výsledek Zéland pandy dodnes nemá. Buckinghamová upozorňuje, že „pokud si veřejnost v hlavních městech pandy příliš oblíbí a zoologické zahrady budou jejich celebritové přívlastky prodávat bez toho, aniž by braly na zřetel širší geopoliticko-ekonomickou realitu, vznikne riziko, že repatriace milované městské pandy bude formou sankce, která přímo ovlivní a bude promlouvat k výrazné části obyvatel daného města“.
Deklarovaná snaha Babiše přímo se zapojit do získání pand pro Prahu tudíž může vést ke kompromitaci nezávislosti nejenom jeho samého, ale i celé jeho strany, potažmo samotné české vlády. Představme si, že tato rozkošná stvoření už u nás jsou a staly se miláčky národa. Který politik by chtěl riskovat svou popularitu, kdyby učinil nějaký krok či výrok, jenž nebude Pekingu po chuti a povede k odebrání černobílých zvířecích zajatců?
Ochrana pand v Číně je výsměch
Navzdory faktu, že Čína vyzdvihuje pandu jako zvířecí symbol země, ochranářství pand velkých v Číně se potýká s celou řadou problémů. Jejich přežití je ohroženo ničením přirozeného prostředí v důsledku budování přehrad, dálnic a dalších rozvojových projektů, jakož i stoupajícím turismem.
Od roku 1983 bylo ze zajetí vypuštěno do přírody pouze 10 kusů pand velkých, z nichž přežily dvě, uvádí Buckinghamová. Americká vědkyně Sarah Bexellová, která pracuje na výzkumné základně v S'-čchuanu, domovu více než stovky narozených pand, se svěřila listu The Guardian: „Jejich budoucnost je značně neutěšená.“ 
Foto: Mapa rozšíření pandy velké v přírodě. Jde především o hory Min-šan na území provincií S'-čchuan a Kan-su. (IAMTHEEGGMAN/Wikimedia Commons)
Přes obrovské úsilí a vynaložené prostředky se vědcům nedaří pro ně zajistit dostatečně rozlehlé prostředí, kde by mohly žít. Tlak lidí je zkrátka příliš velký. „Není dost místa pro lidi i pandy. Lidé nechtějí žít v chudobě. Obávám se, že všechna zvířata, s nimiž jsem pracovala, vyhynou,“ řekla Bexellová.
Veterinářka Kati Loefflerová, která na základně před návratem do USA také pracovala, je v kritice ochranářského úsilí v Číně otevřená. „Ochranářství tam je výsměch, je to celé o politice a penězích. Kdyby se Západ o pandy nezajímal, Číňané by je začali jíst.“
Podle ní se ke zvířatům v zajetí přistupuje jako k „rozmnožovacím králíkům“ a jsou vychovávány v prostředí dominovaném lidmi. „Jednotlivé kusy nejsou normální pandy, a ani nikdy nebudou. Rezervace, kde pandy žijí divoce, nejsou chráněné. Je to jen velká show sloužící k pobavení,“ citoval The Guardian Loefflerovou.
