Ma Ťien (www.writersfestival.uts.edu.au)
Výstražné poselství o vyprázdněnosti totalitní společnosti, otupělosti jejích obyvatel, o zapomnění, které s sebou nesou revoluce, ale i o naději, která je ukryta hluboko v kořenech čínské kultury, to všechno mohl zanechat Ma Ťien v mysli těch, kdo se rozhodli vydat na jeho včerejší přednášku na pražské Karlově univerzitě.
"Narodil jsem se v roce 1953. V témže roce, kdy zemřel Stalin," začíná příznačně Ma Ťien. Snad ještě příznačněji dodává, že se narodil na poloostrově Šan-tung, v rodišti Konfucia, jehož sochu později za kulturní revoluce strhávala revoluční mládež.
"Vzpomínám na svého učitele, který mě v dětství učil malovat. Za kulturní revoluce jsme ho polévali tuší. Když jsem se s ním chtěl později po letech setkat, nepoznal mě. Dnes ani nevím, kde je pohřben."
Revoluční zážitky má dnes v sobě každý dospělý Číňan. Jeden z posledních, masakr na Náměstí Tchien-an-men, zachytil Ma Ťien ve svém románu Mistr nudlí (La-mien-č', angl. vyšel pod názvem The Noodle Maker). Komunistická strana je zde připodobněna k výrobci nudlí, protože s lidmi zachází stejně jako onen nudlový výrobce se svým těstem. O komunismu Ma Ťien dodává, že se mu podařilo v Číňanech pohřbít jakoukoliv víru. "Číňané dnes nemohou nalézt místo svých hodnot," říká. Román, který mohl v Číně vyjít s patnáctiletým zpožděním, se objevil na pultech čínských knihkupectví ve značně pozměněné podobě. Všechny důležité klíčové informace, které by mohly čtenáře přivést k revoluci na Tchien-an-menu, jsou vymazány či přepsány. Autor, který je od roku 1987 v Číně zakázán, román uvedl pod svým buddhistickým pseudonymem.
Podobně v Číně dopadl i další Ma Ťienův román Rudý prach (Chung-čchen, angl. Red Dust). Tentokrát utrpěl příběh o tibetské dívce, která v originálu umírá a je pohřbívána tradičním tibetským způsobem, kdy je tělo rozsekáno na kusy a ponecháno orlům. V komunistickém pojetí se však neumírá a pohřeb je nahrazen rozhovorem, ve kterém se dívka laskavě usmívá na autora.
Pojem "samizdat" v Číně podle Ma Ťiena vlastně neexistuje, protože je tam téměř nemožné vydat cokoliv neoficiálně. Z neoficiální literatury sice funguje Nezávislý čínský PEN-klub, 42 autorů tohoto klubu je však ve vězení. Spisovatel, kterému porota PEN-klubu letos chtěla předat Cenu Nezávislého PEN-klubu, dostal deset let.
Spisovatel Ma Ťien před začátkem přednášky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. (Petr Šváb/Velká Epocha)
Letos Ma Ťien dokončil román Železná postel, který psal 11 let a který se opět vrací k událostem na Tchien-an-menu. Hlavním hrdinou je člověk, který byl na Tchien-an-menu zraněn a deset let prožil v komatu. Jeho tělo vykonává jen základní funkce, hrdina však žije intenzivním vnitřním životem. Když se na prahu 21. století probouzí, pozoruje své okolí a dochází k tomu, že vegetativní bytosti jsou naopak ti kolem něj, protože do komatu upadla celá Čína. "Pokud člověk nemá víru a nepřemýšlí, jako by byl mrtvý," dodává Ma Ťien.
Na dokreslení lhostejnosti, kterou jsou dnešní Číňané obklopeni, uvádí Ma Ťien nedávný příběh o skupině lidí z Fu-ťienu, kteří se v kamionu pokoušeli dostat do Velké Británie, ale udusili se. Příběh, který by se za jiných okolností a v jiné době možná dostal na filmová plátna, je nucen skončit v propadlišti zapomnění. Popisuje také zážitek, kdy společnost veselých Číňanů hrála ma-džong (tradiční čínská společenská hra - pozn. aut.) a jeden z účastníků, policista, se vesele chlubil tím, kolik členů Falun Gongu (duchovní hnutí, které je v Číně od roku 1999 násilně potlačováno - pozn. aut.) toho dne pozavírali, jak s nimi zacházejí, bijí je atd., zatímco kolem stolu pobíhá policistův malý syn.
"Co Orwell zapomněl předpovědět, bylo, že čínská vláda toho dosáhla s pomocí západních demokracií," napsal jednou Ma Ťien na internetu, když komentoval program "zlatý štít", který zřídila komunistická strana, aby mohla sledovat činnost Číňanů na internetu.
Dočká se i Čína svého "sametu"? Důležitá otázka, která neslyšně zněla místností po celou přednášku, zůstala prozatím bez odpovědi.
