Divadlo Husa na provázku.
Fronta na lístky.
Karlovy Vary v dešti.
(Foto: Kamil Rakyta / Velká Epocha)
V životě filmového fanouška se vyskytne pár zlomových okamžiků. K jednomu z nich patří i rozhodnutí vydat se vstříc zářivým plátnům karlovarských kin, právě když se k této věci odhodlává také několik tisíc podobných nadšenců, aby svorně zhlédli ukázky toho nejlepšího ze světa filmu. Karlovarský filmový festival, pořadové číslo čtyřicet dva.
Na následujících řádcích si přečtete deset doporučení, kterých je při návštěvě festivalu dobré se držet, ale ne o všech se dozvíte předem.
1. Mějte oči otevřené
Ke karlovarskému festivalu patří celebrity jako sardinky ke konzervě (na tohle přirovnání si vzpomenete, až se budete prodírat všudypřítomnými davy filmových nadšenců). Letos lázeňské město poctila svou přítomností Renée Zellwegerová, o jejíchž ztracených kufrech již bylo řečeno ledacos. A dorazí i Danny DeVito a neustále sem proudí spousta dalších celebrit, jejichž jméno vám (možná) nic neřekne, ale jejichž jméno (možná) nezapomenete, pakliže zhlédnete jejich film. Může se vám také lehce stát, že ten pán, kterému jste omylem šlápli na nohu, bude Jiří Macháček a ten muž s rozevlátými vlasy a tragickým výrazem ve tváři, který neustále krouží okolo a kterého vám je skoro líto, bude válečný fotograf Jan Šibík. Shrnuto: pravděpodobnost, že potkáte nějakou celebritu, je velmi vysoká, proto doporučujeme mít oči na šťopkách a fotoaparát u pasu.
2. Lodičky s sebou
Lodičky se dámám budou hodit nejen na večírky, kde koncentrace výše zmíněných celebrit bude ještě vyšší než na karlovarském korzu, ale také jako dopravní prostředek. Co vám totiž zapomněli v propagačních materiálech připomenout, je skutečnost, že i v Karlových Varech může pršet. A že může pršet opravdu hodně a právě v těch dnech, kdy jste tam vy. Snadno tak můžete nabýt dojmu, že místo v Karlových Varech jste se ocitli na konkurenčním festivalu v Benátkách. Což může být, za jistých zvláštních okolností, možná bráno i jako výhoda.
3. Důležitá je orientace
Abyste se dozvěděli, co a kdy vlastně budou hrát a co z toho by vám mělo připadat důležité, potřebujete dvě věci. Festivalový deník a festivalový program. Deník je zadarmo každý den a festivalový program seženete za jednorázovou cenu 35 korun. Nutné.
4. Zkuste si vybrat
Nejnáročnější část celého zájezdu. Musíte se zamyslet nad tím, co chcete vidět. Program, v němž si můžete přečíst i stručný nástin děje jednotlivých filmů, vám to však mnohdy příliš neusnadní. Názvy filmů jako „Ye-ui-up-nun-gut-deul“ nebo „Jin tian de yu zen me yang“ ve vás dokonce mohou vzbudit pocit, že některé filmy točili mimozemšťané. Nebojte se. Zde jde jen o originální názvy v korejštině a čínštině. Pořadatelé byli k návštěvníkům shovívaví a veškeré filmy opatřili jednoduchými kódy, jako 4C4 nebo 553 apod., takže když stojíte u pokladen, nesnažte se slabikovat název filmu, diktujte slečně u okýnka rovnou daný kód. Je velmi roztomilé poslouchat dialogy, které u pokladen můžete zaslechnout. Slyšíte něco jako:
„Máte prosím ještě lístky na 6C5?“
„Bohužel už nejsou.“
„A co takhle 3C4?“
„4C4?“
„Ne, 3C4.“
„Už jdete pozdě. Vlastně mám tady jen pár posledních lístků na 2H2 ve třináct třicet a 6C2 v devatenáct.“
„Aha. Tak dvakrát 6C2 prosím.“
To nás přivádí k další důležité zásadě.
5. Chcete jít opravdu na to, co chcete vidět? Zapomeňte na ranní vyspávání
Na karlovarském festivalu platí jedno spravedlivé pravidlo. Všechny lístky jsou v prodeji vždy od osmi hodin předchozího dne a poté hodinu před začátkem představení. Zamezuje se tak nekalým obchodům se vstupenkami a neobyčejně se tím podporuje zdravý životní styl v duchu „ranní ptáče dál doskáče“ či lépe řečeno v tomto případě „ranní ptáče více vidí“. Skuteční filmoví milovníci jsou podle slov jedné pokladní schopni odhodlaně vyčkávat na vysněné lístky již od šesti hodin ráno. Pokud k nim nepatříte (a jste-li tvor od přírody pohodlnější), musíte se smířit s tím, že filmy, na které chcete jít vy, určitě budou v těch deset hodin, kdy u pokladny stojíte, z velké části vyprodány. Například jestli by vás zaujal film The Killing of John Lennon, měli byste tam být raději o půl šesté.
6. Smiřte se s porážkou
Jestliže se k pokladnám opravdu neprobojujete dřív, přijměte to a zařiďte se podle toho. Pokud se vám nedaří chodit na filmy, o kterých všichni mluví, nezbývá vám než:
7. Čtěte festivalové noviny
Ano. Jsme opět u festivalového deníku, kde najdete zajímavé rozhovory se zajímavými lidmi, bez legrace. Novináři, kteří píší pro festivalový deník, dělají svou práci poctivě a je na nich vidět zájem a… láska. Nejde v nich o rutinu, nýbrž skutečně o snahu něco vám sdělit a předat. I oni jsou tady jako fandové filmu, i když o něco (možná o hodně) poučenější než vy. Příjemné zjištění. I novináři jsou lidé se srdcem a na festivalu mají dobrou příležitost vám je otevřít.
Druhá pěkná věc je, že o všech těch filmech, které jste třeba chtěli vidět, ale neviděli je, si alespoň můžete přečíst. Pokud vám například ušel romanticky komediální film Harolde a Maude ze sedmdesátých let o lásce dvacetiletého mladíka k takřka osmdesátileté nezbedné stařence, který české publikum ještě nemělo možnost vidět, nezbývá vám než si přečíst, že: „Nás to rozbrečelo. Beze srandy.“ Film i novinář Honza Dědek, který toto řekl, jsou vám opět o něco blíž.
8. Odejít ze sálu před koncem filmu není ostuda
Pokud jdete na film, který jste si prvoplánově nevybrali, nebo na vašem seznamu potenciálních snímků zaujal spíše okrajové místo, čekají vás tři možnosti. Buď jste příjemně překvapeni, film je „bomba“. Druhá možnost je, že film přesně naplňuje vaši představu, kterou jste si udělali na základě programu. Vidíte stejně nevýrazný děj, jaký jste se obávali, že uvidíte. Třetí možnost. Film je totální nuda a propadák, nezáživný a pro vás naprosto nepochopitelný. Režisér si jím zřejmě léčí komplexy z mládí a pocit méněcennosti. Tyhle snímky však můžete zpravidla identifikovat už z toho, jak o nich tvůrci mluví ve festivalových novinách. Čím víc cizích slov a podivných slovních spojení v nich uvidíte a čím více se vás autor snaží šokovat svou vizí, tím dále se zdržujte od sálu. Tyhle filmy více vypovídají o svých autorech než o společnosti, i když se tak třeba na oko tváří. Ano. Odejít ze sálu před koncem filmu není ostuda. Čas je vzácný.
9. Procházky jsou také dobré
Karlovy Vary jsou krásné město. Ví to každý, kdo tam byl, a tuší to každý, kdo tam ještě nebyl. Procházka mezi proudícími baťůžkáři, krásnou architekturou a kolem říčky Teplé vám spraví pocuchané nervstvo. Všichni ti lidé okolo jsou vaši potenciální přátelé. Hojně zastoupené Rusy, kteří v Karlových Varech tráví dovolenou nebo život, poznáte podle toho, že v rukou nedrží festivalový program. A obvykle mluví rusky.
10. Vzpomínejte na Karlovy Vary v dobrém
Odjíždíte? Viděli jste alespoň jeden film, který vás pohladil na duši? Zapomeňte na příkoří nesrozumitelných snímků i všudypřítomný festivalový déšť. Nezapomeňte vzpomínat. Třeba až bude venku hodně pršet a na čété dvojce zase poběží zajímavý film. Možná že, budete-li mít štěstí, to bude jeden z těch, o kterých jste četli ve festivalových novinách, ale k pokladně jste přišli až v deset.
