Douglas a Kristine. (conservacionpatagonica.org)
Douglas Tompkins, zakladatel outdoorové společnosti The North Face a spoluzakladatel společnosti Esprit, se roku 1989 rozhodl opustit svět obchodu a začal se věnovat aktivismu spojenému s ochranou přírody a životního prostředí.
Kristine McDivitt Tompkinsová, ochránkyně přírody a bývalá generální ředitelka outdoorové společnosti Patagonia, pracuje od roku 1993 se svým manželem Douglasem na tvorbě rozsáhlých přírodních rezervací v Chile a Argentině. Společně se jim podařilo navrátit do původního stavu více než 8 100 čtverečních kilometrů divoké přírody.
Právě ony dobrodružné zážitky v člověkem nedotčených oblastech zasáhly Douglase a Kristine natolik, že přirozeně cítí povinnost chránit to, co z divoké přírody zůstalo zachováno, a povzbuzovat budoucí generace k jejímu poznávání.
Už jako podnikatelé tvořili společnosti svým způsobem nekonvenční a ve všech se nějakým způsobem odrazily jejich hodnoty, ať už jde o environmentální etiku, kulturu dynamického pracovního prostředí, identitu silných značek, produkty s dobrým designem či ochotu zkoušet nové nápady. A díky svému podnikatelskému zázemí zvolili také k ochraně přírody velmi unikátní přístup. Za vlastní úspory a z peněz organizace zřízené k získávání prostředků na tvorbu přírodních rezervací začali nakupovat pozemky na území Chile a Argentiny s tím, že je navrátí do rukou obou zemí v podobě národních parků. Tak se tomu například už stalo u Národního parku Corcovado.
„Lidé s oblibou říkají, že není cesty zpět. Co se ale stane, když se ocitnete na okraji útesu a uděláte krok vpřed? Anebo se raději otočíte o 180 stupňů a uděláte krok vpřed? Který z nich je pokrok?“ ptá se Tompkins v dokumentárním filmu 180° South. Projekty, kterým se věnoval, a především ty, u jejichž zrodu stál, naznačují, pro jaký krok se rozhodl on sám.
Kdybychom chtěli vypátrat, co ho vlastně vedlo směrem, kterým se nakonec vydal, museli bychom se navrátit o pár desítek let zpět. Tehdy bychom našli dobrodruha, surfaře a horolezce. Vyrostl v Millbrooku, ve státě New York, ale již v 17 letech zamířil na západ Spojených států amerických, aby závodil na lyžích a lezl po skalách.
Douglas Tompkins. (Flickr.com / Sam Beebe)
V roce 1964 založil společnost The North Face, která vyráběla a prodávala vybavení pro outdoorové sporty. Byly to zřejmě divoké, nespoutané větry jižní Patagonie, které ho a společnost The North Face inspirovaly k navržení nového modelu stanů bez tyče uprostřed, pouze s ohebnými tyčemi po stranách. Takový design zvýšil odolnost stanu, protože klenutý tvar snižoval nárazy větru. Tento design byl poté mnohokrát kopírován po celém světě.
V roce 1969 prodal svůj podíl ve společnosti The North Face a začal se věnovat natáčení dobrodružných filmů. Snímek Mountain of Storms natočil v roce 1968 společně se svým dlouholetým přítelem Yvonem Chouinardem, zakladatelem společnosti Patagonia, a Dickem Dorworthem. Tato trojice se vydala ve staré dodávce z Kalifornie napříč americkým kontinentem až do argentinské Patagonie. Jejich cílem byla hora Fitz Roy, která v té době byla pokořena člověkem teprve dvakrát. Tento výlet jim svým způsobem změnil životy.
Po svém návratu založil Tompkins spolu se svou první ženou společnost Esprit, která se rozvinula v nadnárodní korporaci. Koncem 80. let se začal více zajímat o aktivismus v oblasti životního prostředí. Zbaven iluzí prací ve spotřebitelské oblasti pak prodal svůj podíl v Espritu. Následně založil Foundation for Deep Ecology. Krátce poté se přestěhoval do jižního Chile, aby se soustředil na ochranu životního prostředí.
Kristine Tompkins vyrostla na ranči v jižní Kalifornii. Dalo by se říci, že této ambiciózní ženě se slovo Patagonia stalo osudným. Ve svých 15 letech potkala lezeckou legendu a výrobce lezeckého vybavení, který jí nabídl letní brigádu ve své firmě Chouinard Equipment.
Kristine Tompkinsová. (Enidan7 / CC BY-SA 3.0)
Po skončení studií ve státě Idaho, kde zároveň závodila na lyžích, začala pracovat na plný úvazek v této společnosti, která později převzala název Patagonia. Během dvaceti let, kdy pracovala jako generální ředitelka, pomohla vytvořit z Patagonie proslulou „antikorporátní“ společnost s vedoucím postavením v průmyslu s outdoorovým oblečením.
S vědomím, že průmyslová výroba má značně negativní vliv na životní prostředí, se společnost Patagonia stala modelem společenské odpovědnosti, která zmírňuje svůj dopad na životní prostředí a vzdělává své zákazníky o hrozbách pro naši planetu. V roce 1993 opustila svou funkci v Patagonii, provdala se za Douglase Tompkinse a přestěhovala se na jih Chile.
Co tedy přimělo Douglase a Kristine k tomu, aby se rozhodli žít a pracovat v Jižní Americe? Tompkins sám poprvé zavítal do Chile v roce 1961, aby tu závodil na lyžích. V následujících desetiletích se do těchto končin často vracel a poznával ty nejdivočejší řeky a nejodlehlejší hory, kterými tato země oplývá.
Když opustil svět podnikání a hledal příležitosti, kde by bylo třeba začít s ochranou přírody, Chile se jevilo jako země s velkým potenciálem. Divoký půvab jižního Chile již v té době ohrožovala těžba dřeva, těžební průmysl, vodní elektrárny a průmyslová akvakultura. Když Kristine navštívila Patagonii, okamžitě se zamilovala do jejích rozsáhlých plání, rozmanité přírody a množství volně žijící zvířeny.
Prvním projektem, který společně v jižním Chile uskutečnili, byl Park Pumalín. Douglas a Kristine se jeho tvorbě věnovali většinu 90. let. Park Pumalín je přístupný veřejnosti a v současné době se tato přírodní rezervace rozkládá na přibližně 325 000 hektarech v chilském regionu Los Lagos.
V roce 1997 jim byly argentinskými zástupci životního prostředí představeny mokřady Iberá v Argentině. Svým subtropickým, vlhkým klimatem se značně odlišovaly od Pumalínu. Biodiverzita této oblasti je ale tak ohromující, že se staly žhavým kandidátem na vytvoření chráněné oblasti.
V roce 2000 Kristine založila projekt Conservación Patagónica s cílem vytvořit národní parky v Patagonii, nejjižnějším cípu Chile a Argentiny.
„Všude, kde jsme v Chile a Argentině pracovali, jsme se setkali s fantastickými kolegy, kteří s námi na projektech ochrany přírody spolupracovali. Náš chilský tým je pouze chil-
ský, ten v Argentině zase pouze argentinský. Poznávat tradice a zvyky obou těchto míst pro nás bylo největší radostí ze života na jižní polokouli,“ říkají Douglas a Kristine.
Tompkinsovi a jejich poslání
„Hlavní vizí naší práce je tvorba národních parků. To je i poslání našich nadací a vše ostatní směřuje tím směrem. Důvodem je zachování biodiverzity. Máme několik projektů, které vedeme s touto myšlenkou. Může to trvat ještě dalších deset až patnáct let, ale my věříme, že se nám tyto naše cíle podaří naplnit.“
„Ochrana přírody se stala naší vášní. Cítíme se poctěni příležitostí zabývat se tímto jako životním povoláním v druhé polovině našich životů. A i v odrazujících momentech, kdy se dočítáme zprávy o narůstajícím zániku biodiverzity, kdy se dozvídáme o plánované výstavbě nové silnice skrze Národní park Serengeti, nebo sledujeme, jak Japonci zabíjejí velryby pod falešnou záštitou výzkumu, si nedokážeme představit přestat ve své činnosti, kterou pomáháme zvrátit krizi vyhynutí. Z našeho úhlu pohledu neexistuje nic lepšího, co bychom v tomto okamžiku mohli dělat. Navíc máme příležitost pracovat s těmi nejlepšími lidmi na této planetě.“
„Stejně jako mnoho dalších uvažujících lidí vidíme, jak biodiverzita a ekosystémy kolem nás upadají. A tak jsme si vyhrnuli rukávy a dali se do práce. Nemáme jinou volbu. Jinak bychom také mohli naši překrásnou planetu políbit na rozloučenou.“
„Prošli jsme stovkami rozhovorů a všechny začínají: ‚Patří vám všechny ty pozemky…‘ Ty pozemky nepatří nám. Patří neziskovým společnostem a některé z nich jsou státní nadace. Je to tak především proto, že si myslíme, že není dobré, aby vlastnictví půdy bylo koncentrováno na jednu osobu. Ale to samozřejmě závisí na účelu té půdy. Záměrně strategicky využíváme soukromé pozemky, abychom podnítili tento způsob práce, protože každý může udělat to samé, co my.“
Článek vyšel v rámci speciálního tištěného vydání Epoch Times.
