Muži mohou svým ženám pomoci snížit premestruační stres

Nejedna žena zažívá před menstruací řadu fyzických a emocionálních příznaků. Tento předmenstruační stres, také známý jako premenstruační syndrom neboli PMS, se často projevuje v jejich vztazích jako napětí či zlost. Některé ženy jsou na své partnery tak naštvané, že od nich chtějí i odejít.

Ve studii, kterou letos na jaře publikoval vědecký portál PloS ONE, jsme objevili, že partner manželky může pomoci příznaky PMS zmírnit, místo aby jim přihoršoval. Naše studie ukázala, že partnerské poradenství snižuje symptomy mírných až vážných premestruačních příznaků a zlepšuje spokojenost ve vztahu.

Problémy ve vztahu

Kolem 40 procent žen uvádí mírný až silný premenstruační stres tři až čtyři dny před začátkem periody. Těmi nejčastějšími příznaky jsou podrážděnost, zlost a deprese, někdy doprovázená únavou, bolestmi zad a hlavy.

Tyto symptomy pramení z kombinace hormonálních změn a stresu. Jejich sílu ovlivňují strategie, jaké ženy používají na vypořádávání se s PMS a okolnosti ve vztahu. U žen, které jsou si premenstruačních změn vědomy, starají se o sebe a nebojí se požádat o pomoc, panuje menší pravděpodobnost, že zažijí předmenstruační stres v jeho extrémních polohách.

Muži mohou mít pocit, že jsou zbytečně očerňováni, když je někdo „viní“ z PMS, ale je třeba vědět, že právě muži mohou být součástí řešení, ne příčinou problému. Když se dotazujeme žen, které PMS zažívají, často slýcháme, že jim vadí něco v jejich vztahu, od emocionální podpory, které se jim doma dostává, až po neumyté nádobí v dřezu po příchodu z práce.

U žen, které trpí mírným až silným premenstruačním stresem, může dojít k tomu, že v nich tyto problémy kvasí tři týdny v měsíci, kdy jsou schopny je potlačovat či ignorovat. Ale během toho jednoho týdne, kdy se ženy cítí citlivější nebo zranitelnější, to pro ně najednou může být až moc.

Potlačovaný vztek a zášť konečně vybublají na povrch a ženy mají pocit, že se na ně všechno hroutí. To může vést k výraznému strádání a napětí ve vztahu.

Jak pomáhá terapie

Víme již, že individuální terapie dokáže příznaky PMS zredukovat. Cílem je pomoci ženě pochopit původ jejich symptomů a vytvořit strategie, jak se s nimi vypořádat. Může jít o vyhýbání se konfliktu, vyjádření potřeby podpory, udělat si čas sama pro sebe nebo omezení každodenního stresu.

I když léčba pomocí léků jako jsou antidepresiva může s PMS pomoci, lepších dlouhodobých účinků lze dosáhnout prostřednictvím psychologické terapie. Může přitom jít i o pomoc vlastními silami, kdy si ženy čtou písemné návody, jak si s PMS poradit.

Přestože terapie u PMS řeší i vztahové otázky, partneři nejsou při konzultacích přítomni. To je obrovská chyba. Mnoho mužů říká, že premenstruačnímu syndromu nerozumí. Chtějí svou partnerku podpořit, ale nevědí, co by měli udělat.

Jiní se zase svým partnerkám vyhýbají, když na ně příznaky přijdou, a to v ženách vyvolává pocit, že jsou odmítány, což stres jen zvyšuje.

Párová terapie vyšla nejlépe

V naší poslední studii jsme srovnávali účinky individuální a párové terapie u PMS s kontrolní skupinou osob, které byly na čekacím listu na terapii. Výsledky ukázaly, že nejúčinnější byla terapie s páry co se týče zlepšení vztahů a úlevy od premenstruačních potíží.

Do studie, která trvala tři roky, bylo zapojeno 83 žen, které trpěly mírným až silným PMS. Tyto ženy byly náhodně rozděleny do tří skupin: individuální terapie, párová terapie a osoby z čekacího listu (kontrolní skupina). Většina žen (95 procent) byla v heterosexuálním vztahu.

V porovnání s ženami na čekacím listu vykazovaly ženy ve zbylých dvou terapeutických skupinách nižší četnost předmenstruačních příznaků, emocionálních reakcí a premenstruačních obtíží. To potvrzuje, že obě terapie jsou účinné bez ohledu na jejich druh.

Nicméně je třeba dodat, že ženy ve skupině párové terapie vykazovaly výrazně lepší schopnost, jak se vypořádat se svými problémy, než ženy s individuální terapií a ženy v kontrolní skupině. Ženy s párovou terapií hlásily v 58 % zlepšenou péči o sebe a zlepšenou schopnost PMS snášet. U individuální terapie to bylo 26 % a u skupiny na čekací listině 9 %.

Většina žen ve skupině párové terapie (57 %) uvedla zlepšení vztahu se svým partnerem. U individuální terapie došlo ke zlepšení u 26 % a u kontrolní skupiny u 5 %. U párové terapie uvedlo 84 % žen, že se zlepšilo povědomí jejich partnera o PMS a jeho chápání problému, kdežto u skupiny individuální terapie to bylo 39 % a u kontrolní skupiny 19 %.

Muži se mohou podílet na řešení

Po ukončení terapie ženy uvedly, že u nich panuje menší pravděpodobnost, že „ztratí kontrolu“, když vyjádří své pocity během PMS. Ženy jsou si více vědomy, jaký potenciál má PMS pro vznik konfliktů ve vztahu, a popisují napětí v partnerství jako méně problematické. Je pravděpodobnější, že si se svým partnerem o PMS promluví a požádají ho o podporu.

Tato zlepšení byla evidentní u obou terapeutických skupin v naší studii. To ukazuje, že pozitivního dopadu lze docílit, i když bude terapie probíhat bez partnera. Znamená to jen, že se ženy budou muset naučit lépe o sebe pečovat, naučit se strategie, jak se s PMS vypořádat a lépe pochopit fungování PMS, a to všechno předat partnerovi po příchodu domů.

Výsledky této studie však dávají jasně najevo, že největšího dopadu je možno docílit, když je při terapiích přítomen partner ženy. Manželé tedy mohou být součástí řešení, místo aby byli příčinou problému.


Jane Ussherová je profesorkou psychologie ženského zdraví v Centru pro zdravotní výzkum na Western Sydney University. Tento článek byl původně uveřejněn na portále The Conversation.

Z angličtiny přeložil O. H.; zdroj: