Byliny – Levandule

Z oblasti Středomoří se rozšířila po celé Evropě a dosud je stále široce používána. Její vůně stoupá z oleje v nádobkách aroma lampiček, sušená bylina se zavěšuje do šatní skříně jako ochrana proti molům.

Pěstovat ji lze na záhonech i v nádobách, můžeme ji sestřihovat, čímž se docílí jejího plnějšího tvaru. Dobře snáší sucho. V České republice ji lze také pěstovat, avšak její droga nemá zde tak silný účinek jako ve své domovině. Nejvíce drogy obsahuje její krásný modrofialový květ, bohatý na třísloviny a silice s terpeny.

Levandule je známa a používána dlouhodobě. V době morových ran byla používána k dezinfekci, sušená byla spalována v místnostech nemocných, aby se vyčistil vzduch. Během první světové války byl levandulový olej používán při zranění vojáků do ran jako antiseptikum.

Její léčebný účinek začíná samotnou vůní, květy obsahují silice, fytoncidy (fytoncidy jsou látky, které vyšší rostliny vytvářejí jako ochranu proti cizím organismům, mají antibiotický účinek, najdeme je v česneku, tymiánu, křenu aj.) a další účinné látky. Používána je pro snížení tlaku, při nespavosti, olej hojí rány a popáleniny. Její látky mají antibiotické účinky. Květ je přidáván do bylinkových směsí proti nespavosti, bolestech hlavy apod. Povzbuzující účinek mají masáže levandulovým olejem a pomáhají proti revmatickým bolestem.

Neopominutelné je kosmetické využití levandule. Již ve starém Římě si ji s oblibou přidávali do koupelí. V kosmetické výrobě se uplatňuje při tvorbě parfémů nebo vonných olejů.

Používat ji můžete i v kuchyni, tvoří součást tradičního provensálského koření. Doporučujeme ji použít během letního grilování, její snítkou můžete potírat maso před grilováním. Vhodná je i k přípravě ryb a dušeného masa.

Z jižních oblastí, jako je Francie, Itálie, Španělsko si můžete přivézt i levandulový med, který má velmi jemnou květinovou vůni i chuť. Levandule kvete od června do září, tedy oblažuje nás celé léto, včelám samozřejmě její květy velmi chutnají, nacházejí v nich množství nektaru.