Pár slov k čínské propagandě šířené mezi českými sinology, podnikateli a politiky

Pokud jde o propagandu čínského režimu, dle mých osobních znalostí a zkušeností je nejsilnější v otázkách lidských práv, Tibetu, Ujgurů a duchovního hnutí Falun Gong. Jsou jí logicky vždy nejvíce zasaženi lidé, kteří přicházejí do blízkého styku s Čínou. Je tedy jednoduché vyjmenovat skupiny, jako jsou sinologové, podnikatelé působící v Číně, politici působící v zahraničních výborech, turisté, studenti a podobně.

Po řadě osvětových akcí v Evropském parlamentu nebo Sněmovně reprezentantů USA a jinde, se situace po letech změnila, přesto však stále narážím na lidi, kteří v ČR šíří propagandu čínského režimu (možná nevědomě).

Ospravedlňování perzekuce nevinných skupin obyvatel, které již podle španělského soudu dosáhlo skutkovou podstatu genocidy (hovoříme o otázce Tibetu a Falun Gongu (Fa-lun-kung)), není podle mě správné a je k tomu třeba vést více osvětové činnosti.

Především je třeba pochopit, že kontext a vyjadřování čínského režimu jsou z podstaty odlišné od myšlení západní společnosti a nezakládají se na elementárních věcech, jako je právo a zákon, nýbrž na udržování absolutní moci Komunistické strany Číny.

Výroky tamního vládního oddělení propagandy, což je oficiální instituce hojně financovaná ze státního rozpočtu, mají v konečném důsledku poškodit ty, které chce režim poškodit, – a ospravedlnit jednání samotného režimu bez ohledu na to, zda svým konáním porušuje zákony či nikoliv. Někdy je taková propaganda poměrně těžko objevitelná a také je náročné ji vysvětlit a objasňovat.

Protože jsem nedávno na pozvání Českého rozhlasu mohl hovořit o otázkách Tibetu, propagandy a genocidy Tibeťanů, rád bych o ní napsal také něco k dalšímu tématu. V poslední době jsem narážel nebo dostával zprávy především o propagandě týkající se duchovního hnutí Falun Gong.

Propaganda I.: „Obklíčení Čung-nan-chaj“ (Zhōngnánhăi, 中南海)

Podle standardů západní společnosti proběhlo 25. dubna 1999 „poklidné shromáždění“, který se uskutečnilo před státním Úřadem pro odvolání v Pekingu poblíž vládní čtvrti Čung-nan-chaj. Důvodem pro shromáždění bylo předchozí zatčení přibližně 45 následovníků Falun Gongu před univerzitou ve městě  Tchien-ťin, které bylo považováno za ilegální. Těm, co na Tchien-ťinské úřady apelovali, bylo řečeno, že příkaz k zatčení přišel přímo z Pekingu a tak si mají jít stěžovat do Pekingu. Před státním Úřadem pro odvolání se shromáždilo na 10 000 lidí, které policie směřovala do okolních ulic ve vládní čtvrti. Zástupci shromáždění předali Úřadu pro odvolání požadavek na propuštění nezákonně zadržovaných následovníků Falun Gongu. Později vyšel z vládní čtvrti čínský premiér, který se setkal se zástupci protestujících, a ujistil je, že se vláda nechystá Falun Gong zakázat a že budou zadržení lidé propuštěni, ale ve skutečnosti byl již zákaz Falun Gongu naplánován a v následujících týdnech také realizován.

Tento poklidný protest nazval čínský režim „obklíčení Čung-nan-chaj“, aby mu dal nádech nebezpečnosti a útočnosti. Ve zprávách státem řízených médií zveřejňoval režim fabulace o tom, že protestující zablokovali dopravu, k čemuž nedošlo. Na video záběrech a fotografiích pořízených na místě protestu je jasně vidět, že protestující klidně postávají na chodnících nebo plochách mimo komunikace. Také jsem zaslechl mezi českými politiky informace, že Falun Gong požadoval od čínské vlády oficiální uznání, což je rovněž v rozporu se skutenostmi. Zakladatel Falun Gongu nejprve svoji metodu registroval u státní polečnosti pro výzkum čchi-kungu, ale poté od spolupráce upustil a Falun Gong tak pozbyl jakéhokoliv oficiálního statusu a dále existoval pouze ve formě jakéhosi lidového duchovního hnutí, bez politického programu nebo politických ambicí nebo charakteru. Falun Gong tedy rozhodně nepožadoval od vlády oficiální uznání, pouze ústavní právo na svobodu vyznání nebo víry.  

Ve skutečnosti na místo přišlo okolo 10 tisíc lidí, kteří vůbec nešli do vládní čtvrti Čung-nan-chaj, ale ke státnímu Úřadu pro odvolání, který s ní sousedí. Podle výpovědí účastníků akce se prostě nevešli na prostranství u vstupní brány, a sama policie je směřovala do vládní čtvrti. Jejich záměrem nebylo „obklíčit Čung-nan-chaj“, ale pokojně předat jejich stanovisko úřadům v reakci na nezákonné napadnutí pokojného shromáždění ve městě Tchien-ťinu. Také nebylo jejich úmyslem setkat se s premiérem, který oslovil zástupce shromáždění z vlastní iniciativy, nikoliv na požadavek shromáždění.  Více zde...


Propaganda II.: „Každý, kdo zaútočí na vládu, podle čínské tradice musí nést následky“

Jeden nejmenovaný český sinolog nedávno na veřejné diskusi v kontextu protestu následovníků Falun Gongu v Čung-nan-chaj prohlásil, že „každý, kdo zaútočí na vládu, podle čínské tradice musí nést následky“. Mám v hlavě hned dvě otázky. O jaké tradici vlastně hovořil a jaké následky tím myslel? Zda toto je či není relevantní argument v kontextu právního státu, který uznáváme v naší společnosti, si snadno zodpoví každý sám.

Obrat „útok na vládu“ používá čínský režim s oblibou v případech, když někdo zveřejní zločiny komunistických úředníků. V kontextu právního státu a spravedlnosti nelze takový čin označit za „útok“. Pokud někdo učinil zločin a vy to zveřejníte, jedná se o „útok“?

Lze označit pokojný protest v Čung-nan-chaj za „útok“ v kontextu Západní společnosti? Pokud nikoliv, potom jak můžeme v západní společnosti, která uznává právní stát a mezinárodní deklaraci lidských práv, používat kontexty a prohlášení čínského totalitního režimu, který neuznává právní systém ani nerespektuje deklaraci lidských práv a svobod?

Je známo, že pokud čínský režim rozhodne o tom, že nějaká skupina lidí půjde do vězení a bude očerňována v médiích, závisí to pouze na jeho rozhodnutí a nikoliv na tom, zda skutečně spáchala nějaké zločiny nebo zda je to, co o nich režim prohlašuje, pravdivé. I čínští soudci přísahají svoji věrnost vládnoucímu režimu, nikoliv zákonům nebo ústavě.

Každý, kdo pokojně předá stanovisko vládě nebo zveřejní pravdivé informace o zločinech čínského režimu, je ten, kdo je v právu. Jak by to mohlo být tak, že je v právu režim, který označuje pokojný protest nebo odhalení svých vlastních zločinů za „útok“?



Propaganda III.: „Falun Dafa Hao“ znamená „Falun Gong je lepší“

Další věc z dílny čínského oddělení propagandy je dle mého soudu prohlášení, že výrok na transparentech následovníků Falun Gongu „Falun Dafa Hao“ znamená „Falun Gong je lepší“.

Prohlášení „Falun Dafa Hao“ ve skutečnosti znamená „Falun Gong (nebo-li Falun Dafa) je dobrý“. Jak známo, je Falun Gong v Číně komunistickou stranou zakázán na základě smyšlených obvinění a očerňující propagandy. Následovníci Falun Gongu v Číně čelí tvrdým represím režimu již od roku 1999. Když režim ve státních médiích tvrdí, že „Falun Gong není dobrý", jeho stoupenci se brání slovy „Falun Dafa Hao“. Prostě to znamená, že je Falun Gong dobrý a že není špatný, jak to tvrdí komunistická strana Číny.

Komunistický režim tento jejich velmi často používaný slogan překroutil. Tvrdí, že následovníci prohlašují, že je „Falun Gong lepší", čímž podle režimu říkají, že je „lepší než vláda“, a tedy má politické ambice a takzvaně „míří příliš vysoko“ a „útočí na vládu“. Takže strana potom tvrdí, že „oni proti nám bojují“ a „my se musíme bránit“.

Ve skutečnosti jsou požadavky následovníků Falun Gongu bez jakýchkoliv politických ambicí. Požadují pouze možnost svobodně se věnovat svojí víře a ukončení politického pronásledování, které nemá oporu ani v čínské ústavě.

Kdo rozdmýchal konflikt, vláda nebo duchovní hnutí?

Pokud se podíváme na samotný začátek konfliktu čínského režimu s duchovním hnutím Falun Gong, podle terénního výzkumu žurnalisty a spisovatele Ethana Gutmanna se původně za podpory čínského režimu Falun Gongu věnovaly všechny vrstvy čínské společnosti. Zaměstnanci Čínské centrální televize, oddělení propagandy, policie, armády, úředníci, dělníci, rolníci a podobně.

Obrat čínského režimu proti Falun Gongu nenastal, opakuji nenastal, po protestu následovníků Falun Gongu ve vládní čtvrti Čung-nan-chaj 25. dubna 1999, ale mnohem dříve. Protest ve vládní čtvrti Čung-nan-chaj se stal pouze oficiální záminkou jeho zákazu. Počet příznivců Falun Gongu se od roku 1992 do roku 1998 podle čínských vládních statistik rozrostl na 70 milionů, čímž o deset milionů překročil tehdejší počet členů komunistické strany. Proti Falun Gongu začal vystupovat především předseda strany Ťiang Ce-min, který inicioval následný zákaz a rozsáhlé represe. Nebylo to tedy hnutí samotné, ale komunistická strana, kdo pod tlakem předsedy Ťianga „vytáhl do boje“ proti takzvanému „zlému kultu“.

Fabulace a zinscenované události –„umírají, protože nechodí do nemocnice“, „upalují se“, „jsou to blázni“

Mezi fabulace namířené proti Falun Gongu s největším dopadem patří prohlášení čínského režimu o tom, že praktikování Falun Gongu vedlo k více než 1 400 úmrtím. Je s podivem, že v žádné jiné zemi světa, kde se lidé Falun Gongu svobodně a bez problémů věnují, nikdy nedošlo k takovým otřesným případům, které čínský režim prezentuje. Není znám jediný případ úmrtí v důsledku praktikování Falun Gongu mimo Čínu. Režim prohlašuje, že „odmítali léčbu, a proto zemřeli“.

Asi největší dopad na Číňany měla událost z roku 2001, kde podle západních médií a vlád došlo ke zinscenovanému pokusu o sebeupálení „údajných“ následovníků Falun Gongu. Během této události se na náměstí Nebeského klidu v Pekingu zapálilo pět lidí. V detailních rozborech videozáznamů z incidentu bylo nalezeno mnoho podivných okolností. Poblíž byly policejní složky s hasícími přístroji a zaměstnanci státní televize. Lidé, kteří se pokusili o „sebeupálení", měli na tělech ochrannou bandáž, s nikým z nich nebylo západnímu tisku umožněno udělat rozhovory (po incidentu někteří zemřeli, někteří přežili s popáleninami). Celkové zhodnocení celého případu nasvědčuje tomu, že se jedná o událost zinscenovanou čínským režimem za účelem očernění Falun Gongu. Událost dostala na Západě přezdívku „False Fire“ – Falešný oheň. Asociace Falun Gong na Západě uvedla, že tito lidé nebyli následovníci Falun Gongu a že jejich víra sebevraždu ani zabíjení nedovoluje.

Dalo by se ještě pokračovat dále vyjmenováváním dalších případů. Čínská propaganda a její vliv v ČR se může zvětšovat společně s prohlubováním česko-čínské obchodní spolupráce, která je dnes aktuálním tématem a aktuální skutečností.



Článek byl upraven 24.11.2016

Čtěte také:

Český sen v Šanghaji – největší výstava umění za 60 let bez cenzury

Babišova panda pro pražskou zoo by mohla být zneužita politicky

Bulharský novinár: Bývalí tajní agenti majú u nás stále moc