V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století mívali kapucíni v benátském klášteře Redentore na ostrově Giudecca tajemného hosta. Byl ubytován v mnišské cele jako ostatní členové řádu, pokorně zdravil, choval se tiše a skromně. Nebyl Benátčanem. Pocházel z ciziny, ze střední Evropy, z Prahy.
Dr. Měřinská s Padrem Antonio Moro, Mestre. (J. Měřinská)
Padre Antonio Moro je nyní už jediným z místních kapucínů, kdo českého malíře pamatuje.
„...Platil pro nás řád, který jsme důsledně dodržovali. Řeholní pravidla nám nedovolovala rozptylovat se, byli jsme soustředěni na studim a na duchovní život. S Janem Zrzavým jsem nikdy osobně nemluvil, jen jsem ho vídával v našem klášteře na ostrově Guidecca... Věděli jsme o něm od svých profesorů, kteří s námi o něm často a se zjevnou úctou hovořili," vzpomíná padre Antonio v knize dr. Měřinské Jan Zrzavý a Benátky.
Byli to zejména Pater Claudio a Pater Damaso, kdo o Zrzavém přátelsky hovořili. Patera Claudia dokonce malíř portrétoval.
Pater Claudio rovněž vážil cesty do Prahy, kde hledal archiválie o svatém Vavřinci z Brindisi. Tehdy mu malíř poskytoval zázemí a provázel jej po knihovnách i tlumočil. V klášterní kronice Mestre je zachován zápis, kterým kapucíni hodnotí Jana Zrzavého jako svého velkého přítele a pomocníka při bádání o sv. Vavřinci z Brindisi v Praze. Vše je doprovázeno bohatou korespondencí malíře s oběma teology ze 60. - 70. let minulého století.
V klášteře Mestre se dosud nacházejí dokumenty, z nichž vyplývá, že tam J. Zrzavý v 60. letech nejen pořádal výstavy svých obrazů, ale jeho malby byly zastoupeny i na Biennale.
Některé vystavené obrazy byly rovněž prodány zájemcům. V uchovaném článku z r. 1965, jenž byl v červnu publikován v časopise Unione Serafica, nazývá autor článku J. Zrzavého „duchovním malířem" a hodnotí jej jako mystika. Vyzdviženy jsou zde také jeho výrazové prostředky - barva a světlo.
„V mých obrazech lidé vnímají ducha. To však není můj úspěch, nýbrž je to zásluhou víry a katolické morálky," - J. Zrzavý.
Úžas
Stisk rukou s klášterním knihovníkem, v popředí Padre Antonio Moro. (J. Měřinská)
Největší úžas vzbuzuje pětadvacet obrazů, děl, která zanechal v klášteře svým přátelům kapucínům český malíř jako milou revanš za poklidné ubytování. Je tu např. Poslední večeře (jedna z více variací na toto téma), Madona s dítětem, Kostel na Loretánském náměstí v Praze a další, většina s duchovním zaměřením. K těmto dílům lze v klášteře nalézt věnování, nejčastěji je zde jmenován P. Damaso nebo P. Claudio, někde z roku 1964 je jmenován i tehdejší provinciál kapucínů Giusto da Vigorovea. Většina obrazů je datována rokem 1964 nebo 1973.
„Poslední večeře je ve srovnání s většinou známých variant tohoto námětu v podání J. Zrzavého velmi prostá, pojatá až ´františkánsky´ chudě. ...Početné jsou kresby a pastely, které jsou většinou označovány názvem Dáma se závojem. Ty jsou fakticky vnímány jako Panna Maria. Všechny zobrazené tváře v sobě nesou hluboké niterné sdělení," uvádí Dr. Jitka Měřinská poté, co si prohlédla obrazy v klášteře u kapucínů, a dodává:
„Už ve svém raném období býval Jan Zrzavý charakterizován kunsthistoriky jako ´malíř ticha´. Při pohledu na obrazy, které Jan Zrzavý věnoval benátskému kapucínskému klášteru a které jsou tu s úctou uchovávány, cítím, že toto ticho z nich permanentně vyzařuje."
Retro-výstava v Oderzu
A tak v květnu 2011 se po letech uskutečnila retro-výstava Zrzavého obrazů v Oderzu, městu poblíž Benátek. Duchovní tématika vystavovaných obrazů ladila se sakrálními prostorami dómského muzea, kam byla v Oderzu umístěna. Česko-italská publikace „Jan Zrzavý a Benátky", jejíž autorkou je Jitka Měřinská, posloužila jako katalog této výstavy.
Uměnímilovná veřejnost se mohla nedávno znovu setkat s nevšedními díly českého malíře v Itálii. Protože roku 2010 italský profesor Dr. Eugenio Bucciol navštívil Krucemburk na Vysočině v ČR, byl velmi zaujat prohlídkou tamní Pamětní síně Jana Zrzavého. Následně v Itálii pojal úmysl spolu s benátskými kapucíny uspořádat výstavu obrazů J. Zrzavého, darovaných klášteru Redentore na ostrově Giudecca. Záměr se podařilo uskutečnit ve spolupráci s Mgr. Janem Jánošíkem, iniciátorem česko-italských kontaktů, a Dr. Měřinskou. Po odborné stránce výstavu pomohl připravit prof. Roberto Costella.
Výstava obrazů J. Zrzavého z kapucínského kláštera ladila se sakrálními prostorami dómského muzea v Oderzu, květen 2011. (J. Měřinská)
Dr. Jitka Měřinská se dlouhodobě a do hloubky zabývá dílem i osobností Jana Zrzavého. Publikaci Jan Zrzavý a Benátky, kterou Dr. Měřinská napsala po své návštěvě Itálie, zavádí čtenáře do umělcova oblíbeného „města na laguně", kráčí „po stopách Jana Zrzavého", osvětluje na základě pozoruhodných dokumentů malířovu vazbu na tamější kapucínský klášter a prezentuje také některé dosud neznámé Mistrovy obrazy. Rovněž odkrývá zajímavé skutečnosti, které osvětlují historické kořeny vztahu benátských kapucínů k Praze - a to zejména k Loretánskému náměstí, které bylo pro uměleckou tvorbu Jana Zrzavého doslovným duchovním leitmotivem. Více o projektu na této adrese.
Jan Zrzavý, český malíř, grafik, ilustrátor a scénograf, jeden z nejvýznamnějších českých umělců 20. století, měl vřelý vztah k Itáli - a to zejména k Benátkám. Tam našel postupem doby dobré přátele mezi kapucíny, v jejichž klášteře Redentore na ostrově Giudecca rád pobýval.
Čtěte: Malíř Jan Zrzavý - dosud neznámá díla objevena v Benátkách, 1. díl
