Čínské úřady od července 2009 do května 2010 odsekly celou severovýchodní provincii Sin-ťiang od zbytku světa. Pak do oblasti vyslaly úderné jednotky, aby provedly masová zatýkaní a potlačily etnické protesty.
Nová zpráva o svobodě internetu ukazuje, že světové vlády nedokáží odolat zasahování do online životů svých občanů. Výzkumníci zjistili, že z 37 zkoumaných států jich patnáct provádí „výrazné blokování“ politických webových stránek. Na čele kontroly a špehování stojí komunistická Čína, která má ze všech zemí na světě nejpropracovanější aparát pro internetovou cenzuru a sledování.
Zpráva s názvem „Svoboda na síti 2011“ vydaná organizací Freedom House se sídlem ve Washingtonu rovněž ukazuje, jak jsou techniky internetové spolupráce a cenzury vyvinuté čínskou vládou adoptovány i dalšími státy.
Ne všechny podoby internetové kontroly používají přístup těžkého kladiva. Potencionálně nebezpečnější je důkladnější a nuancovaná metoda, kdy se blokují vnější zdroje informací, zatímco domácí prostředí nakloněné režimu je podporováno.
Cízí ven, domácí na scénu
Výsledkem je zdánlivě živá online komunita uživatelů, na povrchu podobná těm jinde, ovšem s tím rozdílem, že veškerá diskuze se odehrává v mezích stanovených vládou.
V tomhle je Komunistická strana Číny velmi inovativní. Zablokovali Facebook, YouTube a Twitter a povolili domácí verze jako Renren, Youku a Sina, které se daleko snáze kontrolují. Fungují normálně jako ostatní firmy, soutěží s konkurencí o bující trh, ale vláda jim navíc předává povinnost zajišťovat cenzuru a propagandu. Kromě marketingových oddělení mají tyto společnosti i vlastní cenzory, protože nezablokování nechtěného obsahu znamená ztrátu licence.
Tím, že jsou strážci obsahu zodpovědní za informace uveřejněné na svých webstránkách, že se internetovým portálům zabrání ve vytváření vlastních zpráv a ony se musí spoléhat na informace od státu a tím, že se manipulují a omezují výsledky ve vyhledávačích a podporuje se horda nastrčených komentátorů na nejrůznějších fórech, „skončíte s tímto uzavřeným, téměř intranetovým prostředím“, vyjádřila se v telefonním rozhovoru Sarah Cooková, jedna ze dvou autorů zprávy.
„Skutečně vidíte, jak je Čína a Čínská komunistická strana na čele vývoje těchto modelů internetové kontroly,“ sdělila Cooková a dodává: „Žádná jiná země, snad kromě Íránu, se nemůže srovnávat.“
Zatčen za prohlížení snímků
Po vstupu do noosféry tyto myšlenky přebírají i ostatní diktátoři. Kazachstán a Vietnam začaly používat podobné systémy kontroly nad sociálními sítěmi – blokují ty svobodné a své občany navedou do prostor, které jsou na kontrolu snadnější. Kambodža a Venezuela schválily zákony, které dávají státu větší moc nad telekomunikacemi a infrastrukturou.
Aktivistům a ostatním, kdo zakládají své vlastní webové stránky, se může stát, že jim je zruší nebo je ochromí počítačové útoky vládních agentů.
Když přijde na kybernetickou válku, jasným vůdcem je zde Čína, jejímž cílem jsou vlády jiných států a bojovníci za lidská práva. Těm druhým se může stát, že obdrží chytře zkonstruovaný email, který obsahuje v příloze virus. Když takovou přílohu otevřete, agenti režimu získají přístup do vašeho počítače.
V Číně i jinde vedl nárůst publikačních možností k určité specializaci disentu na internet. Ten sice umožňuje větší svobodu při účasti na politickém dění, ale zároveň rozšiřuje záběr cílů určených k represi, což vidíme v dnešní Číně.
Čcheng Ťien-pching, 46letá žena byla například odsouzena k „převýchově“ v pracovním táboře za to, že uveřejnila na Twitteru sarkastickou zprávu a 19letý Tibeťan byl zatčen za to, že se na internetu díval na snímky dalajlámy.
Article in English
