20. července 1969, krátce na to, co astronauti Apolla 11 provedli první měření na Měsíci, zaregistrovala NASA seizmické pohyby naší přírodní družice. Navzdory tomu, že pohyby byly nepatrné, vědci zvažovali, zda byly otřesy způsobeny pádem Luny 15, sovětského bezobslužného satelitu, jenž do té doby obíhal Měsíc a zřejmě se tedy zřítil do jeho příhodně nazvaného „Krizového moře".
Pomineme-li tento incident, to, co zaujalo výzkumné týmy nejvíce, je neustávající aktivita našeho souputníka.
Vědci nedávno strávili tisíce hodin ve snaze vysvětlit seismologická data převzatá během měsíčních misí Apolla (mise 11 a 16). Při těchto misích použili kosmonauti přístroje, které přenášely obrovské množství informací na Zemi, a to až do roku 1977, kdy byly odpojeny.
Podle vědce Yosioa Nakamury, geofyzika z Texaské univerzity, který momentálně tento fenomén studuje, existují nepříliš silné měsíční otřesy, jejichž původ je asi 1030 km pod povrchem Měsíce.
Catherine L. Johnsonová, geofyzička Scrippsova institutu oceánografie, podotýká, že hloubka této neobvyklé seizmické aktivity je mnohem větší, než jsme kdy zaznamenali na Zemi. Kromě toho dochází k těmto malým lunárním otřesům několikrát za den a většina z nich se nachází na viditelné straně Měsíce. To jsou jen další příklady z rostoucího seznamu zajímavých asymetrií naší družice.
Profesor Clive R. Neal z univerzity v Notre Damu, který se zabývá stavebním inženýrstvím a geologií, data z programu Apollo zkoumal také. Mezi lety 1972 a 1977 ověřil osmadvacet silných seizmických vln (o síle 5,5 Richterovy stupnice) o malé hloubce, po kterých se Měsíc třásl ještě deset minut. V porovnání s tím, vibrace při zemětřesení na naší planetě obecně netrvají déle než půl minuty. Navíc objevil, že Měsíc vydává hluk.
„Měsíc zvonil jako zvon," popsal Neal ve zprávě NASA v roce 2006. Tento jev společně s mnoha dalšími výzkumy naznačuje, že náš měsíc může být dutý planetoid, a ne masivní shluk kamene.
Nepravděpodobné teorie
Některé záhady obklopující Měsíc mohou být odhaleny, jestliže věda dokáže potvrdit jeho původ. Kdybychom nějak dokázali nahlédnout do historie luny, v současnosti nevysvětlitelné měsíční chování by mohlo začít dávat smysl. Jedna ze tří či čtyř nejpopulárnějších teorií posledního století a ta nejvíce podporovaná je teorie pomalé kolize, která popisuje Měsíc jako družici, která se utvořila z úlomků odpadlých z menší planety, jež se měla srazit se Zemí.
Pro testování dynamického průběhu této srážky používají laboratoře superpočítače schopné vytvořit grafické modely v milionech možných variant. Podle těchto kalkulací mohl být Měsíc utvořen, pouze pokud těleso určité velikosti dopadlo na Zemi ve velmi specifickém úhlu, uvolňujíc do prostoru takové materiály, které jsou schopné se opět sloučit, namísto aby spadly zpět na Zemi. To by ovšem, mimo jiné, vyžadovalo, aby dopadající objekt nebyl rozdrcen a aby dopadl na Zemi rychlostí pouhých patnácti kilometrů za vteřinu.
Ačkoli vědci vyprojektovali cestu ke vzniku tohoto komplikovaného scénáře, stále ještě existuje značné množství vlastností Měsíce, ke kterým vysvětlení chybí.
Zářící světla na Měsíci
Někteří lidé považují malá světýlka viditelná na Měsíci za důkaz přítomnosti mimozemšťanů, přičemž u většiny z nich jde o mračno magneticky nabitých částeček prachu, které se na povrchu luny jeví jako zářící body. Tato světla, známá jako měsíční přechodné jevy (LTP z anglického lunar transient phenomena) byla pozorována po staletí. Tento jev magnetické bouře, jenž byl za časů programu Apollo terčem velkého zájmu, byl znovu zkoumán v roce 2005.
Aby objevili příčinu LTP, prozkoumali vědci přes třicet let stará data ze zařízení nazývaného LEAM (Lunar Ejecta and Meteorites Experiment), které astronauti z Apolla 17 nainstalovali v roce 1972 na Měsíc, aby pozorovali prach zanechaný malými meteoroidy dopadajícími na povrch luny.
„Ke všeobecnému překvapení viděl LEAM každé ráno ohromné množství částic přicházejících zpravidla od východu nebo západu, namísto seshora nebo zespod. Částice cestovaly pomaleji, než by se od měsíční vyvrženiny očekávalo," uvedl Gary Olhoeft, profesor geofyziky při coloradské důlní škole v Goldenu, ve zprávě NASA.
Vědci odhalili, že pár hodin po každém lunárním východu slunce vystřelila teplota zařízení LEAM na 90oC, načež musel být stroj vypnut, aby se zabránilo přehřátí. Vědci zůstávají bezradní, co mohlo takový zvláštní každodenní fenomén zavinit.
Vyrobený Měsíc
Roku 1960 si dva ruští vědci, Michail Vasin a Alexander Ščerbakov ze sovětské akademie věd vysvětlili tato zajímavá data a přišli s teorií, která může vnést světlo do této lunární záhady.
Tvrdili, že naše družice nenásledovala zákony ostatních přírodních kosmických těl, protože nebyla vytvořena přírodním procesem, ale namísto toho tvrdili, že Měsíc je uměle vyrobená koule! I když někdo může ohrnout nos nad takovou myšlenkou, početné zprávy a data z NASA přinutily mnohé další, aby ideu umělého měsíce seriózně zvážili.
Jak bylo ukázáno v první části tohoto článku, Měsíc má vzácné vlastnosti a podivné jevy, které se u žádných jiných vesmírných těles nevyskytují. Jsou tu např. mělké krátery naznačující, že je Měsíc vyroben z extrémně pevného materiálu. Hustota Měsíce je tak nízká, že by mohl plavat na vodě a také je to velmi velký satelit v porovnání s tak malou planetou, jako je Země. Rovněž má téměř dokonale kruhový oběh a jeho povrch je gravitačně nekonzistentní.
Skeptikové samozřejmě považují myšlenku, že by člověk ze starověku dokázal vyvinout technologii k sestrojení takového zářícího kolosu, za jednoduše směšnou. Zastavíme-li se ale a podíváme se zpět na úspěchy a projekty moderního člověka, možná, že se ta myšlenka tak šílená zdát nebude.
Známý astronom Carl Sagan jednou řekl, že s jediným otiskem chodidla na Měsíci a Marsu už člověk začal měnit tvář jiných světů. Náš dopad je dnes samozřejmě větší než jen jeden otisk, vždyť o Měsíci se nyní dokonce uvažuje jako o možném zdroji energie. Tento projekt se pokouší rozmístit obrovské solární panely na naši družici a přenášet tuto energii na zemi pomocí mikrovln.
I kdyby taková společnost měla potřebnou technologii, jaký by byl důvod pro vyrobení Měsíce? Někdo říká, že náš život na Zemi by byl bez luny příliš chaotický. Bez této „gravitační kotvy" by naše nestálá planeta byla světem se šestihodinovými dny, nesnesitelnými zimami a pekelnými léty.
Jak si kosmonauti povšimli, že se Měsíc každý rok od Země vzdaluje o několik centimetrů, začali někteří vědci vymýšlet způsoby, jak udržet naši planetární stabilitu. Alexander Eivian z Iowské university navrhl unést měsíc Jupitera - Europu, a přivést jej na náš oběh. O této družici se domníváme, že je dostatečně velká, aby splnila tento úkol.
Zvažování manipulace kosmických těles v našem solárním systému je jasný příklad vlivu, který může být člověk schopen za několik let uplatnit. Člověka to tedy vybízí, aby zvážil, zda by civilizace, jako je ta naše, ovšem zrozená před tisíci lety, mohla mít schopnost vztyčit ve výšce nebes „velkou vesmírnou lampu".
Část první: Odkud pochází Měsíc: Osm záhad našeho Měsíce
