„Je Měsíc vyprázdněná vesmírná loď, vyslaná na oběžnou dráhu naší zeměkoule v dávné prehistorii?” — Don Wilson, „Our Mysterious Spaceship Moon”
Měsíc je nejdominantnější rysem noční oblohy, který už od starověku inspiruje mýty a představy. Navzdory faktu, že posledních několik desetiletí nabídlo nová pochopení mnohých lunárních záhad, stále zůstává velké množství nezodpovězených otázek obklopujících náš jediný přirozený satelit. Zvykli jsme si na tento bílý planetoid, který bez ustání, každých 28 dní, obíhá naší Zemi, a spoléháme se na něj, jako na důležitou součást našeho přírodního světa. Když ale začneme analyzovat fyzické kvality našeho známého souseda, spousta detailů naznačuje, že Měsíc možná není vůbec tak přirozený.
Vyrobený Měsíc? Odkud taková absurdní teorie pochází? Poprvé byla předložena roku 1960 ruskými vědci Michailem Vasinem a Alexandrem Šerbakovem a později podporována badateli a kolegy, které tato hypotéza lákala. Myšlenka postuluje osm principů analyzujících některé z nejzajímavějších charakteristik našeho lunárního společníka. Níže je uveden krátký souhrn těchto pozorování.
První měsíční záhada: velký satelit nebo malá planeta
Ve srovnání s ostatními planetami našeho solárního systému jsou jak oběžná dráha, tak velikost našeho Měsíce značnou anomálií. Jiné planety mají měsíce samozřejmě také, ale menší planety se slabším gravitačním vlivem jako Merkur, Venuše a Pluto je nemají. Země, která má podobnou velikost jako tyto planety, naopak Měsíc má, a navíc takový, který představuje čtvrtinu rozměru naší planety.
Pokud to srovnáme s obrovským Jupiterem nebo Saturnem, které mají několik poměrně drobných satelitů (Jupiterovy měsíce měří 1/80 velikosti planety), pak je tento náš Měsíc docela nezvyklým kosmickým úkazem.
Dalším zajímavým detailem je vzdálenost Měsíce od Země, která je dost malá na to, aby se zdál velikostí srovnatelný s naším Sluncem. Tato zajímavá shoda okolností je obzvlášť patrná během úplného zatmění Slunce, kdy Měsíc naši nejbližší hvězdu kompletně zakryje.
A konečně Měsíc má téměř dokonalý kruhový oběh, čímž se pozoruhodně liší od jiných satelitů, u kterých se projevuje tendence k elipsovitější dráze.
Druhá měsíční záhada: Neobvyklé zakřivení
Gravitační střed Měsíce je přibližně 1 800 km blíže Zemi než jeho geometrický střed. S takovou závažnou nesrovnalostí jsou vědci neschopni vysvětlit, jak si Měsíc dokáže udržet téměř dokonalý kruhový oběh, aniž by se kymácel.
Třetí měsíční záhada: Krátery
Zamyslete se nad snímky povrchu Měsíce a zcela určitě se vám vybaví svět posetý krátery. Velká většina vnějších těles dopadajících na povrch zeměkoule je buď úplně rozložena, nebo značně zmenšena v důsledku několika kilometrů naší ochranné atmosféry.
Měsíc ale takové štěstí nemá, a když uvážíte, že hloubka jeho kráterů je pozoruhodně malá ve srovnání s jejich obvodem, naznačuje to, že je Měsíc pokryt mimořádně odolný materiálem, zabraňujícím hlubší penetraci. Dokonce i krátery o průměru přes 300 kilometrů nejdou do hloubky větší jak 7 kilometrů. Pokud by byl Měsíc pouhým homogenním kusem kamene, podle odhadů by se na něm měly nacházet krátery čtyři až pět krát hlubší.
Vasin a Šerbakov předložili teorii, že měsíční krunýř byl možná vyroben z titanové konstrukce. Bylo skutečně prokázáno, že měsíční krunýř obsahuje mimořádně velké hodnoty titanu. Sovětský tým odhadoval, že vrstva titanu je 33 kilometrů tlustá.
Čtvrtá měsíční záhada: měsíční oceány
Jak se takzvané měsíční oceány utvořily? O těchto gigantických plochách se věří, že jde o ztuhlou lávu vycházející z nitra Měsíce v důsledku dopadu meteoritu. I když může být tato teorie snadným vysvětlením u teplých planet, jež mají roztavený vnitřek, mnozí říkají, že u Měsíce je spíše pravděpodobnější, že vždy šlo o chladné kosmické těleso.
Pátá měsíční záhada: nestálá gravitace
Gravitační přitažlivost Měsíce není jednotná. Posádka Apolla VIII si povšimla, že jejich loď zažila náhlé poklesy při letech poblíž měsíčních oceánů. Zdá se, jako by měla gravitace na těchto místech větší vliv.
Šestá měsíční záhada: geografická asymetrie
Na odvrácené straně Měsíce (ta která není ze Země viditelná) se našly mnohé krátery, hory a geografická vzedmutí, ale je to strana, která směřuje k Zemi, kde se nachází většina oceánů. Proč je osmdesát procent lunárních oceánů jen na jedné straně Měsíce?
Sedmá měsíční záhada: malá hustota
Hustota našeho Měsíce je pouze šedesát procent hustoty Země. Podle výsledků nejrůznějších studií mnozí došli k závěru, že má náš satelit dutý vnitřek. Ve své knize z roku 1982 nazvané „Moongate: Suppressed Findings of the U.S. Space Program” (Moongate: Zatajované nálezy amerického vesmírného programu) píše nukleární technik a badatel William L. Brian II, že důkazy poskytnuté seizmickými experimenty Apolla naznačují, že „Měsíc je dutý a relativně pevný.”
Někteří vědci byli tak troufalí, že přišli s předpokladem, že tato dutost je uměle vytvořená. Ve skutečnosti vědci prohlásili, že soudíc dle pozice povrchových vrstev, které jsme už identifikovali, se zdá, že Měsíc byl vytvořen „pozpátku”, což někteří lidé uvádějí jako další argument pro hypotézu umělé konstrukce.
Osmá měsíční záhada: další teorie možných původů
Za poslední století se objevily tři hlavní teorie o možném původu Měsíce. Jedna tvrdí, že náš přírodní satelit je ve skutečnosti část Země, která se odlomila. Další teorie věří, že Měsíc vznikl ve stejné době jako naše planeta a vynořil se ze stejného mraku prapůvodní mlhoviny. Tyto hypotézy ale nevysvětlují neuvěřitelné rozdíly nalezené u obou těles.
Třetí teorie přichází s myšlenkou, že Měsíc byl k Zemi přitažen při svém toulání vesmírem a byl polapen v jejím oběhu. Problémy této teorie spočívají v již zmíněných vysvětleních: téměř dokonalý kruhový a cyklický oběh Měsíce a jeho poměrně značná velikost. V případech, kdy je satelit zachycen planetou, by se dal očekávat excentričtější oběh nebo alespoň něco eliptického. Další problém u všech tří teorií je jejich neschopnost vysvětlit vysokou úhlovou setrvačnost mezi Měsícem a Zemí.
Čtvrté vysvětlení, které je probíráno v tomto článku, je snad to nejneuvěřitelnější ze všech, nicméně může objasnit různé anomálie, které Měsíc představuje, protože družice vyrobená inteligentními bytostmi není předmětem stejných úvah, jaké by člověk očekával u kosmických těl vytvořených náhodným procesem před miliardami let. Mnozí vědci už ve skutečnosti tuto teorii akceptovali jako jednu z možností vzniku Měsíce.
„Když jsem se poprvé setkal se šokující sovětskou teorií o opravdové povaze Měsíce, byl jsem ohromen. Nejdřív se mi to zdálo celé neuvěřitelné a přirozeně jsem ji odmítl, ale když pak naše vědecké informace z expedicí Apolla přinášely další a další fakta, která podporovala sovětskou teorii, byl jsem nucen ji přijmout,” píše Don Wilson v úvodu ke své knize „Our Mysterious Spaceship Moon.” (Náše záhadná kosmická loď Měsíc), kde se teorií o umělé družici zabývá.
Je-li Měsíc skutečně umělý, jaký byl tedy účel jeho stavby? Byl vyroben jen proto, aby na noční obloze svítil, nebo za tím stály i jiné důvody? Jeho pole ovlivňuje příliv a odliv, menstruační cyklus žen a někdo věří, že úplněk může dokonce ovlivnit náš duševní stav. S tím, jak se stal nedílnou součástí života na Zemi, je těžké si představit náš svět bez něj. Možná ale kdysi lidstvo takovou epochu bez Měsíce znalo.
Přečtěte si:
Odkud pochází Měsíc, 2. část
