Zadržet dech na téměř dvacet minut nebo nespat jedenáct dnů se mohou zdát jako nadpřirozené rekordy, ale jaké jsou skutečné limity lidských bytostí?
Jídlo, voda, spánek a dýchání jsou hlavními pilíři udržujícími všechny lidské životy. Zatímco ostatní organismy dokáží bez těchto nezbytností fungovat delší dobu, lidé bez těchto čtyř faktorů přežít nemohou – alespoň podle dnešní vědy.
Jak dlouho ale člověk dokáže bez těchto životně důležitých prvků přežít? Kde se nachází bod zlomu? Zdá se, že vždy, když se někdo pokusí přijít s absolutním pravidlem, brzy se najde nějaká výjimka.
Bigu: Život bez jídla
Třebaže se mnozí lidé, ať už ze zdravotních či náboženských důvodů, postí, tato krátká pauza bez jídla obvykle netrvá dlouho. Někteří lidé nejedí několik dnů nebo týdnů a tvrdí, že takovéto občasné hladovění může přispět k lepšímu zdraví za předpokladu, že se ke stravě zase vrátí. Jiní používají hladovění jako formu politického protestu, aby upozornili na určitý problém.
Když se lidé ovšem přiblíží k hranici jednoho měsíce bez jídla, tělo vstupuje do hladovějícího režimu. Pokud se doba postění přiblíží dvěma měsícům a více, aby se tělo uživilo, bere si potřebné živiny ze sebe samotného, což má za následek blízkou smrt. Nedostatek vody může být pro lidi smrtelný v ještě kratším čase.
Rekordy z dávných dob nicméně naznačují, že lidé mohou mít schopnost vydržet bez jídla a vody daleko delší dobu, než si myslíme. Podle starých čínských kultivačních metod, když se mnich rozhodl meditovat v odlehlých horách nebo jeskyni, dříve či později by čelil problému s jídlem. Přebývání v jeskyni daleko od zbytku civilizace znamenalo, že toho měl na své cestě k osvícení nemnoho k přežití.
Aby vyřešili tuto otázku potravy, podle ústní tradice mniši praktikovali bigu - doslovně přeloženo jako “bez zrna”. Oddělen od lidského světa, mnich zázračně opustil biologickou závislost na jídle a vodě a přitom pokračoval v praktikování po desetiletí. To je podle moderního biologického pochopení naprosto nemožné.
Pomineme-li to, co říkají rekordy význačných mnichů, kteří setrvali v meditaci devět i více let a které moderní věda nedokáže uznat, existuje důkaz, že lidské tělo může vlastnit schopnost uniknout břemenu shánění obživy?
V roce 1926 přestala žena jménem Teresa Neumannová jíst (případ byl vědci popřen) a vydržela tak až do své smrti o 35 let později. Z novějších případů byl nahlášen jeden v roce 2005 z Nepálu, kdy mladý buddhista Ram Bahadur Bomdžon vydržel meditovat pod fíkovníkem více než osm měsíců bez konzumace jakéhokoliv jídla a tekutin. Plot musel oddělovat stovky jeho stoupenců, kteří se přišli modlit a obdivovat zázračného muže. Televizní stanice Discovery Channel dokonce přijela mladíka po čtyři dny a noci natáčet, aby dokázali pravost tohoto případu.
Život bez spánku
Co můžeme říct o spánku? Existuje někdo, komu se podařilo obejít regenerační „únik z vědomí“, kterým musí projít všichni lidé každých 24 hodin?
Některé živočišné druhy, jako ryby a pštrosi, mají schopnost spát jen s jednou hemisférou mozku, zatímco ta druhá je vzhůru, aby dávala pozor na predátory. Později se role vymění a první polovina odpočívá. Tímto způsobem dokončí svůj denní režim spánku.
Lidé tuto schopnost nemají. Jedna probdělá noc může vést ke zvýšenému stresu a viditelně zpomalí naše reakce. Dvě noci bez zdřímnutí tyto účinky jen umocňují. Co je tedy “oficiální” limit pro nedostatek spánku?
Během minulého století se mnoho lidí pokusilo vydržet nespat několik nocí. Sedmnáctiletý Randy Gardner vydržel v roce 1963 zůstat vzhůru jedenáct dnů. Trpěl při tom halucinacemi a krátkodobou ztrátou paměti. Ačkoli se už schopnost vydržet bez spánku nepočítá do Guinnessovy knihy rekordů, někteří lidé se o prolomení Gardnerova rekordu stále snaží.
Tyto časové úseky beze spánku se ale nemohou srovnávat se šestašedesátiletým vietnamským farmářem Ngoc Thaiem. V roce 1973 byl Thai zasažen horečkou a od té doby se ke spánku nevrátil, i když si zkoušel pomoci meditacemi, tradičními léky či alkoholem. Nic z toho proti jeho nespavosti nezabralo.
Je Ngoc Thaiův případ lékařsky nemožný? Jak může lidský mozek přežít bez spánku déle než týden?
Bez konce s dechem
Zatímco organismům, jako anaerobním bakteriím, se v bezkyslíkovém prostředí daří velice dobře, o lidech se to říct nedá. Asi většina lidí zkoušela pod vodou zadržet dech, aby zjistili, že je potřeba dýchat po pár minutách donutí se z vody vynořit a dychtivě zalapat po cenném kyslíku.
V roce 2008 přivedl kouzelník David Blaine obecenstvo k úžasu, když se mu podařilo zlomit světový rekord v zadržení dechu. Bez kyslíku vydržel plných sedmnáct minut. Dosáhl ale lidského limitu?
Některé rekordy ukazují, že indičtí jogíni zůstali pohřbeni v zemi nebo ponořeni ve vodě několik dnů, popírajíc tak vědecké pochopení molekulárního okysličování.
Lidé jsou přirozeně zvědaví, jaké jsou meze lidského těla, a jednotlivci, kteří je zkoušejí, vzbuzují úctu a obdiv. Pokud se ovšem příklady dostanou příliš daleko za hranici možného, je těžké výsledky pochopit.
Když se objeví někdo, komu se podařilo se zbavit své závislosti na těchto životně důležitých faktorech, které dalece přesahují dobře připravené salónní triky, pak jsme nuceni ptát se, co namísto toho udržuje lidské tělo při životě?
Article in English
Přečtěte si:
