V dnešní době mají lidé největší strach z toho, aby neutrpěli nějakou ztrátu, a raději by viděli trpět druhé, než aby sami podstoupili utrpení. Starší čínská generace se snažila svoje děti a vnuky přesvědčit o tom, že není nic špatného na utrpění újmy. V průběhu dějin od sebe mnoho ctnostných lidí vyžadovalo braní ztráty zlehka. K tomu vedli také své děti a vnuky.
Když někdo umí vytrpět ztrátu, která pro něho není lehká, vyžaduje to od něho velké srdce, plné snášenlivosti. Musí umět protrpět ponížení a mít schopnost napravit nepříznivé situace. V dávných dobách žil jeden shangshu (oficiání hodnost v minulosti ) jménem Lin Tuizhai, který měl hodně štěstí a ctnosti, dům plný dětí a vnuků. Na smrtelné posteli před ním poklekli jeho potomci a ptali se na jeho pokyny. Lin Tuizhai k nim promluvil: „Nemám toho mnoho, co bych řekl. Pokud se budete učit odpouštět, tak to bude stačit. V dějinách bylo hodně hrdinů, kteří neuspěli pouze proto, že nedokázali přijmout ztrátu! Za starých časů bylo také hodně hrdinů, kteří hodně dokázali, protože uměli snést ponížení a brát zlehka ztrátu! Například Han Xin snesl ponížení, že se musel proplazit mezi nohama jednoho zločince. Avšak později se stal velkým generálem a byl Liu Bangem jmenovám králem Sanqi, přestože ho v mládí v Huaiyinu ponižoval, když ho nazýval svým podřízeným.“
Schopnost umět snést ztrátu byla pro dřívější lidi měřítkem k rozeznání hrdinů od padouchů. Učitel Wei Xi z dynastie Qing jednou řekl: „Nevím, kdo je šlechetný člověk, ale uznávám jako ušlechtilého toho, kdo dokáže vydržet každou ztrátu. Nevím, kdo je padouch, ale domnívám se, že ten, kdo chce jenom vyhrávat, je padouchem.“
V dávných dobách bylo pořekadlo: „Vytrpění ztráty přináší štěstí.“ Pravý význam vytrpění ztráty je však podle čínské tradice v tom, že se tím špatná karma může přeměnit na ctnost. Věci, kterých obyčejný člověk v životě dosáhne, dostal výměnou za svoji ctnost, a když svými činy způsobí někomu ztrátu, vytvoří to karmu a ztrátu ctnosti. Takže z tohoto pohledu je utrpění ztráty skutečně požehnáním!
