„Všichni víme, že děti zabily ty tofu stavby,“ říká paní Fan ze S´chuanu, jejíž osmiletý synovec zůstal pohřbený pod troskami základní školy Xinjian ve městě Dujiangyan. Tofu, pojmenované po měkké potravině, Číňané přezdívají nekvalitním stavbám. „Stěžovali jsme si u úředníků, kteří mají na starost vzdělávání, ale oni nereagují,“ popisuje Fan bezmocně situaci.
Synovec paní Fan patřil mezi více než 10 000 dětí, které připravily o život trosky zřícených školních budov při zemětřesení 12. května. Jako ve většině případů byl tento chlapec jediným dítětem svých rodičů. Pro pozůstalé je velmi těžké vyrovnat se s takovou ztrátou, ale ještě těžší to pro ně bylo po zjištění, jak nekvalitně byly školní budovy postavené.
„Naše děti zabily nekvalitní budovy z levných materiálů. Mnoho jiných budov v oblasti zemětřesení vydrželo, dokonce i ty, které předtím označili za nebezpečné a neobyvatelné,“ říká Fan.
Rozhněvaní rodiče uspořádali protesty a žádali spravedlnost, avšak úřady reagovaly jen úsilím o jejich umlčení. Bezpečností složky uzavřely pozemky zřícených škol a drží stranou rodiče, kteří zde chtějí uctít památku svých zemřelých dětí.
Podle Fan, těsně před 12. červnem, kdy uběhl přesně měsíc od zemětřesení, ozbrojené složky zablokovaly silnice vedoucí ke zříceným školám v Dujiangyanu včetně střední školy Juyuan, kde zemřely stovky dětí, a střední školy Beichuan, kde zemřelo přes 1 300 studentů. Rodiče zemřelých studentů z Juyuanské školy se v ten den plánovali sejít na školním pozemku a uctít památku svých dětí, avšak policie vyhledala každého z nich a varovala je, aby to nedělali.
Fan říká, že rodiče studentů středních škol jsou ještě zoufalejší, protože většina z nich je už příliš stará, aby si pořídila další děti. Střední školy jsou tedy poslední dobou hlídané více.
„Naším záměrem je odhalit ty vrahy, zodpovědné za tuhle tragédii,“ vysvětluje Fan. „Jelikož nám místní úřady vůbec nepomůžou, rozhodli jsme se apelovat u vyšších úřadů,“ dodává.
Pan Yi, otec jednoho ze studentů, který zemřel ve střední škole Xiang-e', reportérovi sdělil, že někteří rodiče byli zatčeni, když se chystali apelovat na vládu. Říká, že ze 400 studentů v této škole přežilo jen dvacet nebo třicet.
Yi vysvětluje, že všichni rodiče jsou za hranicí zoufalství: „Jsme jen bezmocní rolníci. Nemáme tušení, co se nám stane. Ta tragédie se stala nejen kvůli nekvalitním stavbám, ale také kvůli nedostatečným záchranným pracím. Záchranné složky dorazily na místo příliš pozdě po zemětřesení.“
Úřady poskytly rodičům studentů menší odškodné, ale rodiče peníze nechtějí. Pan Fan k tomu uvedl: „Vláda nám nabídla odškodné 100 yuanů měsíčně (cca 230 Kč) za každého mrtvého studenta. Nikdo z rodičů si to nevzal. K čemu peníze, když jsou naše děti pryč?“
„Peníze pro nás nejsou důležité,“ pokračuje: „Ani milion yuanů nám děti nevrátí. Kdyby byly budovy podle předpisů, nespadly by a nezabily tolik [dětí]. Nebyla to jen přírodní katastrofa.“
„Pokud místní úřady odmítnou vyšetřit pravdu, budeme pokračovat v apelech na vyšší úřady,“ prohlásil další z rodičů, jehož 11letý potomek zemřel v Xinjianské základní škole společně s dalšími více než třiceti spolužáky. „Naše děti zabily „tofu stavby“. Nechceme peníze. Chceme, aby vláda řekla pravdu a vykonala spravedlnost,“ dodal.
Podle paní Fan zemřelo v Xinjianské základní škole celkem 300 dětí. Úřady ale přiznaly jen 200. „Kromě toho,“ říká, „ty, kdo jsou pořád pohřbení pod troskami, počítají jako nezvěstné, takže skutečný počet obětí je stále neznámý.“
