„21. století je stoletím dialogu.“ Svou řečí na manifestaci před Brandenburgskou bránou v Berlíně 19. května ukončil dalajláma svou návštěvu Německa. Vyjádřil v ní své přesvědčení, že by měla být zachována státní jednota Číny a hovořil i o svém dialogu s čínskou vládou a kulturní autonomii v Tibetu. Mnoho lidí po jeho slovech dávalo hlasitě najevo své sympatie. Jak chápat slova „kulturní autonomie“? Jak něco takového uskutečnit v komunistické Číně? Má komunistická strana v Číně opravdovou snahu o dialog? Tyto otázky položily německé Epoch Times Wolfangu Graderovi, předsedovi Tibetské iniciativy v Německu a jednomu z organizátorů dalajlámovy návštěvy v Německu.
Dalajláma zmínil kulturní autonomii v Tibetu. Jak si tuto kulturní svébytnost Tibeťanů představujete v praxi?
Jde o to, aby sami Tibeťané mohli rozhodovat, jak budou praktikovat svoje náboženství a jak bude (například) vypadat školský systém v Tibetu. Nemůže to být tak, že Tibeťané, jen proto, že mluví tibetsky, nemohou ve vlastní zemi dosáhnout kvalitního vzdělání.
Když říkáte, že Tibeťané by měli sami rozhodovat, jak praktikovat náboženství, máte na mysli svobodu vyznání? Existuje v Číně skutečná svoboda vyznání?
V současné době neexistuje v celé Číně žádná svoboda vyznání. Jsou tu problémy s římsko-katolickou církví, kdy její čínská obdoba dodnes neuznala papeže, trvá nadále problém s Falun Gongem, jehož stoupenci jsou vystaveni rozsáhlému porušování lidských práv a samozřejmě také s Ujgury a Tibeťany. Nesmíme pohlížet na tibetskou otázku mimo kontext celé Číny.
Může tibetská kultura koexistovat s kulturou komunistické strany?
Řekněte mi, kde v Číně existuje komunismus? Čína je autoritativní stát, ale po komunismu tu není ani stopy. Čínskou lidovou republiku bych si uměl představit s taiwanským vládním systémem. To je dlouhodobý cíl, na kterém by Číňané sami měli začít pracovat, aby v Číně zavládla svoboda projevu.
V samotné Číně bylo z tradiční kultury hodně zničeno. Domníváte se, že Tibeťané jsou s čínským národem „na jedné lodi“?
Koneckonců, všichni, kdo žijí v Číně, jsou na jedné lodi. Společně musí dosáhnout, aby zavládla skutečná svoboda kultury. Jak se potom každá jednotlivá skupina projeví, to je ponecháno té skupině. Ale je tu jedna věc: dohromady budou všichni silnější.
Čínská média během posledních událostí v Tibetu silně apelovala na nacionální cit Číňanů. Je možné, že Peking tento konflikt použil, aby odvrátil pozornost od silných vnitřních rozporů v Číně?
Je třeba říct, že Číňané samotní po desetiletí podléhají propagandě. To znamená, že čínský národ je sám překvapen, co se v Tibetu děje. Protože jim bylo tvrzeno, že v Tibetu je ekonomický růst a že se Tibeťanům daří lépe. Proto není divu, že čínský národ solidarizuje s čínskou vládou. Oni tomu problému prostě nerozumí.
Setkání s dalajlámou rozpoltilo německou politiku. Vlastně to zrcadlí už delší dobu trvající roztříštěnost v politice vůči Číně. Jakou politiku vůči Číně považujete za správnou? Světově orientovanou, nebo tu ekonomickou?
Jedna se od druhé oddělit nedá. Měla by to být světu otevřená politika. Na základě globalizace jsou hospodářské souvislosti tak silné, že se musí s Čínou dělat i hospodářská politika, ale všeho s mírou.
V Německu existují velké vnitřní politické problémy. Je snaha dělat zahraniční politiku zároveň s vnitřní politikou. Neexistuje žádný jednotný názor k Tibetu, žádný jednotný názor k Rusku, žádný jednotný názor k Syrii. Nejde o toto konkrétní téma, v zásadě existují ve vládě různé názory. Všichni se už připravují na rok 2009, kdy se budou konat další volby do Bundestagu a každý se snaží profilovat. V tomto případě na účet Tibetu. V příštím případě třeba na účet politiky na Blízkém východě.
Ukázalo se, že čínský režim zesílil své protesty proti přijetí dalajlámy kancléřkou Angelou Merkelovou poté, co ji za to kritizoval ministr zahraničí Steinmeier. Je to možné, že čínská vláda úmyslně využívá tyto nejednotné názory?
Ten, kdo nejhlasitěji křičí, je vlastně nejslabší, protože jinak by nepotřeboval křičet. Jestliže čínská vláda stále hlasitěji řve, odhaluje svou slabost. Třeba s těmi protestními akcemi. Dnes se tady v blízkosti Brandenburgské brány koná deset „pro-čínských“ demonstrací. Byl bych rád, kdyby alespoň jediný Tibeťan mohl demonstrovat v Pekingu.
Mnohokrát děkuji za rozhovor.
Otázky pokládala Maria Zheng.
V němčině: http://www.epochtimes.de/articles/2008/05/21/286627.html
