Louis Pasteur vo svojom laboratóriu - maľba Alberta Edelfelta z roku 1885. (wikipedia.org)
6. července 1885 do Pasteurovy laboratoře vešli tři lidé. Muž v nedělních šatech zámožného venkovana, žena v alsaském národním kroji a její malý syn s ovázanou rukou.
To byl devítiletý Josesph Meister, pokousaný vzteklým psem. Tento pes patřil onomu zámožnému muži, kterého též napadl, takže majitel byl nucen jej zastřelit. Naštěstí měl tolik rozumu, že přivolal zvěrolékaře, a ten zjistil, že pes byl nemocen vzteklinou. Místní lékař doporučil matce pokousaného chlapce, aby vyhledala doktora Pasteura v Paříži. Bledá alsasanka čeká odpověď od doktora, který není lékařem.
A tak stál Louis Pasteur před osudovým rozhodnutím: vyzkoušet očkovací látku na člověku. Protože by dítě bylo odsouzeno ke strašné smrti, rozhodl se podstoupit tento záchranný experiment. A uspěl.
Tomu úspěchu předcházelo dvanáct nejtěžších dní a nocí v životě Louise Pasteura. Zatímco chlapec po první injekci pokojně usnul s darovaným morčátkem v náručí, Pasteur nemohl usnout a kulhaje chodil po chodbách ústavu. Paní Pasteurová, asistenti a dva lékaři, kteří dítěti píchali injekce, se velmi obávali o Pasteurův život. Přiměli ho, aby na čas odjel z Paříže a odpočal si na venkově. Ale i tam Pasteur zažíval muka, obávaje se špatných zpráv.
31. července 1885, dva týdny po kontrolní injekci, která u neočkovaného tvora musí nutně vyvolat vzteklinu, odešel Joseph Meister zcela zdráv domů. Tento malý chlapec tak navždy vešel do dějin lékařství jako dítě, které vstalo z mrtvých.
Tři a půl tisíce let
Tři a půl tisíce let marně hledali lékaři lék proti vzteklině. Tato strašná nemoc ( lyssa neboli rabies canina, slovensky besnota), překládaná ve všech jazycích jako „hrozné šílenství“, přinášela postiženým těžkou smrt. Způsobovalo ji něco neviditelného, o čem zprvu panovala domněnka, že se nachází ve slinách nakaženého zvířete, které napadlo člověka. Sám Pasteur neměl tehdy takový mikroskop, který by mu ukázal původce tohoto „hrozného šílenství“. Tento vědec byl však nesmírně houževnatý, pracovitý a neúnavný.
Na mezinárodním lékařském kongresu v Kodani r. 1884 mohl tento skromný chemik, tehdy již po mrtvici napůl ochrnutý, schopen říci výsledek svého čtyřletého nebezpečného výzkumu: „Psy je možno očkovat proti vzteklině.“
Syn koželuha
Francouzský chemik a mikrobiolog Louis Pasteur se narodil v roce 1822 ve městě Dole ve východní Francii v rodině prostého koželuha. Přestože měl mimo jiné i malířský talent, stal se profesorem na Sorbonně a na univerzitě ve Štrasburku, byl členem Francouzské akademie věd a Londýnské královské společnosti. Od r. 1888 byl ředitelem dnešního Pasteurova ústavu.
V roce 1861 objevil existenci anaerobních bakterií a mimo jiné dokázal určit některé mikroorganismy, vyvolávající infekční onemocnění, např. gangrénu, slepičí mor, sněť slezinnou a v neposlední řadě vzteklinu.
Byl jedním z prvních, kdo uplatnil v praxi očkování oslabenou vakcínou jako metodu ochrany proti infekčnímu onemocnění. Jeho mistrovská teorie účinku bakterií, prokázaná nesčetnými pokusy a názornými důkazy, byla zásadním faktorem, který vědeckou obec přesvědčil o tom, že tato teorie je správná.
Dánové vítali Pasteura jako zachránce ovčích stád, pivovarníci mu stavěli sochy, byl rovněž zachráncem francouzského hedvábnictví... Sám ruský car Alexandr III. poslal Pasteurovu ústavu dar sto tisíc franků a samotnému Pasteurovi briliantový řád sv. Anny za vyléčení šestnácti mužiků ze Smolenska, kteří byli napadeni vzteklými vlky.
A přece se našli závistivci a nepřátelé, kteří rozpoutávali proti němu takovou štvavou kampaň, že to podlomilo jeho zdraví. Zemřel v roce 1895 nedaleko Paříže.
Období před a po ...
Od doby Pasteura se lékařská věda rozděluje na „období před Pasteurem“ a na období „po Pasteurovi“. Byl to on, kdo značně ovlivnil Josepha Listera, který zavedl do chirurgické praxe antiseptické metody.
Od poloviny 19. století se v mnoha částech světa prodloužila délka lidského života zásluhou moderní vědy a lékařství. Pasteurův přínos byl tak zásadní, že si zaslouží uznání jako někdo, kdo se výrazně přičinil o snížení úmrtnosti, které se promítlo do 20. století.
Pokud jde o pokusná zvířata, která onemocněla, Pasteur měl s nimi velký soucit. Velice dbal na to, aby při pokusech na zvířatech byla používána anestézie. Pasteur potom chodil kolem nemocných zvířátek a láskyplně se jim omlouval.
Jeden z Pasteurových asistentů napsal: Byli bychom se tomu smáli, ale nemohli jsme. Protože jsme plakali.
