Skoro všichni známe tuto slavnou skladbu, ale málokdo už zná jejího autora. Pojďme poodhalit roušku tajemství skladatelova života…..

Talentovaný skromný chlapec
 Jan Jakub Ryba se narodil 26. 10. 1765 v Přešticích, v rodině učitele. Už v 5ti letech se začal projevovat jeho mimořádný talent, hrál sonáty a koncerty a učil se hrát na varhany a housle. Toto nadání neuniklo jeho strýci, který vzal mladého Jakuba do Prahy, kde mu zajistil studïum na gymnáziu a hudební lekce u J. A. Koželuha.

Praha magická…
Praha Jakuba Rybu učarovala. Působí tam v gregoriánském chorálu, hraje u Salvátora, začíná komponovat a jeho skladby se hrají v kostele sv. Jindřicha. Taky ho nadchla filosofie, zvláště spisy Seneky a osvícenských filosofů. Setkává se zde s českými vlastenci a to později ovlivní další jeho život.

Učitelem v Rožmitále
Rybovo nadšení Prahou vystřídalo ochlazení. Na žádost otce odjel do Nepomuku, kde se uvolnilo místo učitele. Ryba však místo nezískal a v Nepomuku nepobyl dlouho . Přijal nabídku učitele v Rožmitále. Plat venkovského učitele byl nízký a sotva stačil na živobytí. Ryba zakládal knihovny, učil hudbu, pořádal besedy pro zaostalé studenty a stále vytrvale komponoval. V roce 1790 se oženil.  Tady se také seznámil s Mozartovými díly, které pro něj byly velmi inspirativní.
 
Vlastenectví a Rybova tvorba
Ryba se netajil svým vlasteneckým smýšlením a také ho pilně propagoval ve své tvorbě. Používal české texty, protože tvrdil: “Z latinsky zpívaných žalmů nemá náboženský požitek ani zpívající, ani poslouchající“ Vytvořil velký slovník hudební, ve kterém presentoval způsob, jak vyučovat hudbu. Patří mezi zakladatele umělé písně. Svou tvorbou se snažil oslovit všechny vrstvy posluchačů.

Neshody s církví a vrchností
Jako chudý učitel však neměl na růžích ustláno. Pro svoje, na svou dobu pokrokové, uvažování se navíc dostal do sporu s tamním farářem, který neměl pochopení pro jeho vlastenecké a lidské ideály. Když spor farářem umlkl, proti Rybovi se postavila místní vrchnost, která nemohla strávit vlastenectví a způsob propagace vzdělání pro každého. Šlechta dokonce popuzovala rodiče žáků proti Rybovi a působila mu existenční potíže
.
Česká mše vánoční
I přes obtížné životní podmínky Ryba nepolevoval ve svém skladatelském úsilí. V letech 1788-1795 napsal 30 mší a mezi nimi i svou nejslavnější skladbu “Hej, mistře, vstaň bystře!“ V této pastorální skladbě, která má podobu mše si kladl za cíl, aby hudba povznášela a zároveň vzdělávala jak bohaté, tak chudé. Možná právě proto vybral motiv narození malého Ježíška, kterému se přišli poklonit uznávaní mudrcové, ale i prostí lidé, pastýři,  kteří mu vzdali hold prostou písní. Nezvolil okázalé uctívání Ježíše, ale srozumitelnou oslavu této významné události v pestrém hudebním rozložení a jednoduchý zpěv, který zajistil skladbě nesmrtelnost. Přestože mše byla herně i hlasově náročná, upravil ji tak, aby ji zvládnuli i hudebníci- amatéři.

Tragický osud velkého hudebníka
Asi se dnes už nedozvíme, co bylo přesnou příčinou Rybovy smrti. Jestli k ní přispěl těžký život, existenční potíže, tlak vyšších církevních a společenských kruhů, kteří mu ztrpčovali život či osobní nespokojenost. Jan Jakub Ryba se začal vyhýbat lidem, sám chodíval na dlouhé procházky do rožmitálských lesů, a tak nikoho nepřekvapilo, když se vydal 8. 4. 1815 po mši ven. Když se však nevrátil, začali ho hledat a našli jej mrtvého s podřezanými žilami v lese nad vsí.

Jan Jakub Ryba sice skončil svůj život tragicky, ale zanechal za sebou pestré hudební dílo. Více než 1400 skladeb od mší, světských písní, přes menuety, symfonie, chrámové skladby, koncerty, po hudebně teoretické spisy. V očích veřejnosti však zůstane zapsaný jako autor nejslavnější vánoční písně, která je klenotem českých Vánoc.

„Bohu, vlasti, lidu sloužit,
po obecném dobru toužit,
S Múzami se celovati,
čísti, housti, rýmovati,
vzdělávat se bez ustání,
jest mé denní zaměstnání.“

 
Jan Jakub Ryba


Zdroj: Kolektiv autorů: „234 českých osobností“ Praha 2003