(foto: Čeští skladatelé)
25. září uplynulo 100 let od narození předního českého skladatele, klavíristy, dirigenta a člena legendárního Osvobozeného divadla, Jaroslava Ježka (1906-1942)
Český Gershwin
Jen těžko bychom hledali Čecha, který si někdy nezanotoval jeho písně. „Tmavomodrý svět“, „Ezop a brabenec“, „Klobouk ve křoví“, „Babička Mary“, „Hej rup“ či „Nebe na zemi“, to je jen namátkový výběr z mnoha písní, které Ježek složil během svého působení ve slavném Osvobozeném divadle po boku dvojice Voskovec – Werich a které záhy zlidověly. Melodie, které skládal, se staly základem moderní české taneční a jazzové hudby, vyznačují se svěžím rytmem a neotřelou harmonií. Ježkovi se brzy začalo říkat „český Gershwin“, protože ve svých skladbách stejně jako tento jeho skladatelský vzor dokázal propojit prvek jazzu a tzv. vážné hudby. Ježek byl však nejen velkým obdivovatelem Gershwina, jeho velkou láskou byl také Mozart; jednou prý dokonce ve spojitosti s ním prorocky poznamenal: „Mám strach, že zemřu tak mladý jako on.“
„Svět patří nám“
Jaroslav Ježek byl znám jako bytostný optimista, navzdory pohnutému osudu, který jej potkal. Narodil se v chudé rodině krejčího a od dětství trpěl těžkou oční chorobou, na jejíž následky na jedno oko oslepl. Po studiích na pražské konzervatoři (kde studoval skladbu u takových kapacit, jako byl Josef Suk či J. B. Foerster) se dostává na rok do Paříže, kde studuje soudobou vážnou hudbu a jazz. Roku 1928 vstupuje do trvalého angažmá v Osvobozeném divadle, kde se stává dramaturgem a dvorním skladatelem divadelníků a komiků Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Píše také hudbu k jejich filmům, z nichž jmenujme např. „Hej rup“, „Svět patří nám“ či „Pudr a benzin“. Byl výborný improvizátor. Pro diváky v divadle například dokázal během chvíle na zadané čtyři noty vytvořit hotovu skladbu v jakémkoli stylu. Nezapomenutelné byly třeba jeho variace na píseň „Šla Nanynka do zelí“, které zaimprovizoval v duchu svého oblíbence Mozarta. Ježek však nebyl jen slavným písničkářem, do povědomí národa se zapsal i jako skladatel klasické hudby. V roce 1927 napsal skladbu pro čtvrttónový klavír (český vynález skladatele Aloise Háby), o dva roky později Koncert pro housle a dechový orchestr, který poprvé uvedl dirigent Václav Talich s Českou filharmonií (a který se stal na dlouhou dobu součástí jejího repertoáru) a na neobyčejně půvabném Bugatti stepu pro klavír si dodnes láme ruce nejeden zručný klavírista.
Těžká léta
Obrovská popularita Ježka a komiků Osvobozeného divadla však bohužel nebyla jen zdrojem radosti a uznání. Trojice, která byla známá svými protinacistickými postoji, musela v roce 1939 opustit republiku a usadila se ve Spojených státech. Ježek opouští svou přítelkyni sopranistku Mílu Ledererovou, která zůstala v Čechách. V USA se Ježek stává sbormistrem Československého pěveckého sboru a učitelem hudby, nepřestává však vzpomínat na svou vlast. Krátce před smrtí se ještě stihne oženit (bere si Francis Bečákovou původem z Uherského Hradiště) a záhy nato prvního ledna roku 1942 umírá na chronickou chorobu ledvin. Jeho ostatky byly po druhé světové válce převezeny do Čech a jsou uloženy na Olšanských hřbitovech v Praze.
